Jak Sobotka pomohl Bakalovi - kauza bytů OKD
Těžko říci, proč ministr Vladimír Dlouhý zahrnul 44 tisíc bytů postavených pro horníky, které byly následně privatizovány, do majetku OKD. Snad aby vylepšil majetek dolů, které čekala nevalná budoucnost. Možná proto, že dle jím vyznávané ekonomické teorie jsou byty zboží jako každé jiné. 44 tisíc rodin tak bylo připraveno o možnost pozdější koupě bytů do osobního vlastnictví za přijatelnou cenu.
OKD byly privatizovány jen částečně, stát si ponechal většinový podíl a garantoval tak, že se situace s byty solidně vyřeší. V roce 2004 se vláda rozhodla prodat svůj podíl v OKD, přičemž byty jako součást tohoto podílu ocenila na 40 tisíc Kč za jeden byt a prodej soukromému nabyvateli podmínila tím, že tento přednostně nabídne byty k prodeji nájemcům (pokud budou mít zájem) za cenu odvozenou z této zlevněné ceny. Pro představu: tržní cena průměrného bytu o výměře cca 65 čtverečních metrů převáděného v roce 2004 v oblasti Ostravska za cenu 40 tisíc korun byla ve skutečnosti v té době podle odborného odhadu 155 tisíc korun. Tento rozdíl na jednom průměrném bytu tak činil 115 tisíc, v součtu se jedná o sumu cca pět miliard korun.
Rovněž neprodukční část OKD byla v roce 2004 oceněna a prodána za 1,75 miliardy, zatímco tržní cena činila cca 6,9 miliardy. Fond národního majetku v té době pod ministrem financí Bohuslavem Sobotkou připravil smlouvu, v níž se nabyvatel zavázal, že přednostně prodá nájemcům byty za cenu odvozenou z této slevy.
Stát selhal a musí to napravit. Dnešní majitel OKD Zdeněk Bakala tuto část smlouvy vypověděl. I laik ví, že jednostranné odstoupení od smlouvy není možné. Pokud však jedna ze smluvních stran nechce smlouvu plnit, obvykle následuje sankce ve smlouvě obsažená. Nejen právníci dobře vědí, že smluvní závazky bez adekvátní sankce jsou nanic. Jaká že je sankce v případě jednostranného odstoupení od smlouvy? S úžasem zjistíme, že právníkům Fondu národního majetku připadala u této smlouvy adekvátní výše sankce pouhých 30 milionů korun. Těžko věřit, že šlo o hloupost nebo opominutí.
Na tento „kiks“ bohužel nepřišel ani Bohuslav Sobotka, který dost možná smlouvu samotnou ani nečetl. Tím se však ani náhodou nezbavuje odpovědnosti. A dnes se majitel OKD snaží z této povinnosti vyvléknout. V nejhorším případě zaplatí v poměru k tomu, co získá, směšnou pokutu. Je dost možné, že pokuta 30 milionů korun dnešního vlastníka nezastaví, ale porušení závazku vůči nájemníkům by mělo vést k zahájení řízení u Evropské komise ve věci nedovolené veřejné podpory. Není možné získat byty za regulovanou cenu a prodávat je za tržní.
Dojde to tedy tak daleko, že 44 tisíc hornických rodin bude okradeno o benefit plynoucí z toho, že byly nájemníky ve státních bytech? Domnívám se, že to není možné. Stát v tomto případě selhal a musí tuto situaci napravit. Také by měl vyvodit důsledky vůči všem, kdo se na zpackané privatizaci OKD podíleli.
Publikováno v Lidových novinách 4. 11. 2009
OKD byly privatizovány jen částečně, stát si ponechal většinový podíl a garantoval tak, že se situace s byty solidně vyřeší. V roce 2004 se vláda rozhodla prodat svůj podíl v OKD, přičemž byty jako součást tohoto podílu ocenila na 40 tisíc Kč za jeden byt a prodej soukromému nabyvateli podmínila tím, že tento přednostně nabídne byty k prodeji nájemcům (pokud budou mít zájem) za cenu odvozenou z této zlevněné ceny. Pro představu: tržní cena průměrného bytu o výměře cca 65 čtverečních metrů převáděného v roce 2004 v oblasti Ostravska za cenu 40 tisíc korun byla ve skutečnosti v té době podle odborného odhadu 155 tisíc korun. Tento rozdíl na jednom průměrném bytu tak činil 115 tisíc, v součtu se jedná o sumu cca pět miliard korun.
Rovněž neprodukční část OKD byla v roce 2004 oceněna a prodána za 1,75 miliardy, zatímco tržní cena činila cca 6,9 miliardy. Fond národního majetku v té době pod ministrem financí Bohuslavem Sobotkou připravil smlouvu, v níž se nabyvatel zavázal, že přednostně prodá nájemcům byty za cenu odvozenou z této slevy.
Stát selhal a musí to napravit. Dnešní majitel OKD Zdeněk Bakala tuto část smlouvy vypověděl. I laik ví, že jednostranné odstoupení od smlouvy není možné. Pokud však jedna ze smluvních stran nechce smlouvu plnit, obvykle následuje sankce ve smlouvě obsažená. Nejen právníci dobře vědí, že smluvní závazky bez adekvátní sankce jsou nanic. Jaká že je sankce v případě jednostranného odstoupení od smlouvy? S úžasem zjistíme, že právníkům Fondu národního majetku připadala u této smlouvy adekvátní výše sankce pouhých 30 milionů korun. Těžko věřit, že šlo o hloupost nebo opominutí.
Na tento „kiks“ bohužel nepřišel ani Bohuslav Sobotka, který dost možná smlouvu samotnou ani nečetl. Tím se však ani náhodou nezbavuje odpovědnosti. A dnes se majitel OKD snaží z této povinnosti vyvléknout. V nejhorším případě zaplatí v poměru k tomu, co získá, směšnou pokutu. Je dost možné, že pokuta 30 milionů korun dnešního vlastníka nezastaví, ale porušení závazku vůči nájemníkům by mělo vést k zahájení řízení u Evropské komise ve věci nedovolené veřejné podpory. Není možné získat byty za regulovanou cenu a prodávat je za tržní.
Dojde to tedy tak daleko, že 44 tisíc hornických rodin bude okradeno o benefit plynoucí z toho, že byly nájemníky ve státních bytech? Domnívám se, že to není možné. Stát v tomto případě selhal a musí tuto situaci napravit. Také by měl vyvodit důsledky vůči všem, kdo se na zpackané privatizaci OKD podíleli.
Publikováno v Lidových novinách 4. 11. 2009