Trend prohlubujícího se dluhu českých veřejných rozpočtů je skutečný problém a KDU-ČSL se rozhodla ho svojí politikou obrátit. Místo mediálního laškování, místo sporů, zda by bylo lepší zvýšit daně těm, kteří vydělávají hodně, nebo naopak snížit starobní důchody a sociální dávky, říkáme jednoznačně: Především musíme zastavit rozkrádání peněz z veřejných rozpočtů!

Pokusem o přibrzdění prohlubujícího se zadlužování České republiky měl být balíček spojovaný novináři nepřesně se jménem ministra financí Eduarda Janoty. Dlouholetý odborník na státní finance je totiž členem vlády, která mohla vzniknout pouze z dohody Mirka Topolánka a Jiřího Paroubka. Není tedy žádnou nezávislou úřednickou vládou. Plnou politickou zodpovědnost za její výkony, tedy i za hospodaření státu, nese ODS a ČSSD, resp. jejich současní předsedové. Eduard Janota si nedovolil napsat do návrhu státního rozpočtu na příští rok ani jediné slovo, se kterým by Jiří Paroubek společně s Mirkem Topolánkem nesouhlasili. KDU-ČSL, přestože nemá ve Fischerově vládě své nominanty, návrh rozpočtu podpořila a naši poslanci pro v něm stanovený deficit hlasovali. Pro stranu příjmů státního rozpočtu jsme opakovaně navrhovali úpravu zdanění hazardu a zastavení ekologické superzakázky, která hrozí i na české poměry gigantickým tunelem, samozřejmě na úkor prostředků státního rozpočtu. Tady jsme ale narazili na hráz sešikovanou lobbisty napříč jednotlivými stranami.

V průběhu parlamentní rozpravy poslanci KDU-ČSL naše návrhy pro stranu příjmů i výdajů rozpočtu zopakovali, zdůvodnili a zařadili do hlasování. Kdyby byly přijaty, odhlasovaná výše deficitu by nebyla překročena. Kvůli dodržení výše schodku KDU-ČSL nepodpořila v podmínkách hospodářské krize navýšení prostředků na platy učitelů, policistů a hasičů.

Proti zdanění hazardu a proti zastavení extrémně riskantní ekologické zakázky za až 115 miliard korun, a tedy proti snížení deficitu státního rozpočtu se staví poslanci za stranu, která nemluví o ničem jiném než o nutnosti šetřit téměř za každou cenu.

Trend prohlubujícího se dluhu českých veřejných rozpočtů je nejen problém, ale i výzva pro zodpovědné. A také záminka pro klam a hru s veřejností, hru na tradici, odpovědnost a prosperitu.

Psáno pro Lidové noviny