Dnešní rozhodnutí Nejvyššího soudu o změně limitů "většího než malého množství" drog a zároveň odsouzení dvou majitelů growshopů mě opakovaně přinutilo podívat se na datum do kalendáře. Ne, nemýlím se. Opravdu se píše rok 2014.

Zatímco v USA, zemi tradičně velmi restriktivní v drogové problematice - zdá se - pochopili, že není možno směšovat marihuanu a tvrdé drogy do jedné kategorie, v některých státech (Colorado, Washington) došlo k legalizaci prodeje marihuany, a v dalších se o tom diskutuje, naši soudci, policisté a politici to vzali - zdá se - opět českou cestou.

A máme se jim divit? Policejní statistiky, které jsou měřítkem všeho - od prémií počínaje, po křeslo šéfa konče - opticky jistě skvěle vylepšují zatčení středoškoláků, prodávajících kamarádům marihuanu. Je to snadnější, bezpracnější a bezpečnější než sbalit dealera na Můstku. Zasáhnout a "sklidit" vietnamskou velkopěstírnu je jednodušší a mediálně vděčnější než riskovat život a obětovat stovky hodin nevděčné práce k rozbití mafiánských gangů se skutečně nebezpečnými - tedy tvrdými drogami. Čísla jsou jen čísla a do výkazu se perfektně hodí.

Zásadním problémem je směšování tzv. lehkých drog (tedy konopných produktů) s drogami tvrdými. Nebezpečnost lehkých drog, vyjádřena jakýmikoli běžně užívanými ukazateli, je v poměru k tvrdým drogám nebo alkoholu zhruba jako nebezpečnost slepýše a kobry královské. Ač můžeme opakovaně ukazovat studie svědčící o tom, že rizikovost plynoucí z užívání marihuany ve srovnání s alkoholem nebo třeba gamblerstvím - co do sociálních aspektů, ekonomických důsledků, psychických poruch, rozpadu rodin, vzniku závislosti, v případě alkoholu zdravotních komplikací - je nesrovnatelně menší, stává se z marihuany tradiční, velmi vděčný protivník.

On se totiž vlk v podobě neinformované veřejnosti, toužící oprávněně po tom, "ať se s těmi drogami něco dělá", nažere a koza se může spokojeně pást. A tuto kozu představují nejen zločinecké gangy, překupníci tvrdých drog či nelegální alkoholový byznys, ale také legální průmysl alkoholu, cigaret a v nespolední řadě hracích automatů, u kterého ještě jednou možná překvapeně zjistíme, kde vlastně končí, kam plynou jeho neuvěřitelné zisky a kdo tahá za jeho nitky... Pastva je pestrá a zdá se, že v českých podmínkách jí toho moc nehrožuje. Obětního beránka máme.

Český alkoholik s hašišáky zamete!

A je se čemu divit? Bojovat ve státě největších pijáků piva, který je se spotřebou čistého alkoholu na hlavu neustále na špici, proti alkoholismu a dalším důsledkům nadměrné spotřeby alkoholu, jehož nebezpečnost se ve všech výše zmíněných ukazatelích vyrovnavá tvrdým drogám (a někde je i předčí)? To by nebylo příliš populární. Bojovat proti herní mafii, zřejmě chytře napojené na regulační, legislativní i exekutivní orgány? Ne, pojďme vybrat vietnamskou pěstírnu nebo udělejme zátah na growshop. Hašišáci ať si křičí, veřejnost bude spokojena, statistiky se opticky krásně zútulní.

Filozofie povoleného držení jen "malého množství" marihuany jako netrestného (pouze jako přestupku) je nesmyslná především proto, že přímo podporuje drogový trh, do jehož náruče vhání uživatele lehkých drog. Zde je především vidět nesmyslnost směšování problematiky lehkých a tvrdých drog. Pokud by si mohl každý konzument vypěstovat svou rostlinku, kdo by potom živil překupníky a mafiánské bossy? Uživatel ovšem nemůže držet větší množství marihuany, proto musí kupovat - po malých dávkách.

Dnešní zdůvodnění rozsudku soudu o snížení limitního množství držení marihuany pro osobní potřebu ve smyslu "roste nám zde totiž počet velkopěstíren" je naprosto absurdní. Toto rozhodnutí je nejlepším marketingovým tahem, který velkopěstírny a dealeři mohli přivítat. Ale to nikoho nezajímá. Že by možnost vypěstovat si doma konopí ocenili nemocní, kterým pomáhá v léčbě jejich často vážných nemocí, a kteří si v naprosté většině případů nebudou moci finančně dovolit předražené léčebné konopí, o tom ani nemluvme. Farmaceutický byznys je skoro tak mocný jako drogová nebo herní mafie.

Veřejnost by přeci protestovala. Podporovali bychom ty...no honem mámo...toxikomany! Dnes marihuana, zítra toluen. Známe to. Radek John o tom onehdy tak skvěle psal v Mementu. Nebo to bylo v "Jak jsem viděl Ameriku"? To bylo určitě taky o feťácích. To my tady v Česku nechceme. Jenom vysávají zdravotní pojištění. Nic. Zavřít je!

Krásně jsme si dnes zabojovali s drogovým problémem, mamko, odcházím Na Růžek, kde si dám deset piv, šest zelených, vykouřím k tomu krabku cigaret a ožralý pak naházím zbytek výplaty do jedinečného českého sportu kroužení výherních válců. Třeba přijde citron. Natřeme jim to, hašišákům, a ne že ne!