Přes šedesát senátorů, v čele s Lukášem Wagenknechtem, podalo v sobotu ústavní stížnost na vládní opatření proti šíření koronaviru. Tento počin je nejen populistický a nebezpečný, ale ukazuje především na vyprázdněnost vlastní argumentace, která uchu neznalého voliče zní tak jasně až vědecky.

Senátoři totiž opět argumentují již tolikrát zmiňovaným "nedostatkem dat". Ať vláda ukáže, zda je bezpečnější zavřít malé obchody a nechat jen supermarkety. Ať nám ukáže ta data, která to dokazují! Z dat se stává nový mytologický totem, který někdo měl postavit, ale nepostavil - někdo přece musí nejprve všechno změřit, ale zde nezměřil. Někdo měl rozhodnout, a proto potřebuje tabulky, precizní analýzy a čísla! Kde jsou?

CHCETE ZNÍT CHYTŘE? VOLEJTE PO DATECH!

Volání po datech a kritika jejich nedostatku se stává nejvděčnějším populistickým simulakrem postfaktické doby, nejen v boji proti covidu. Vychází z iluze, že naše opatření/rozhodnutí jsou podložena či dokonce řízena tvrdými daty po způsobu algoritmu počítače. Ale většina životních, právních, ekonomických, politických, psychologických, firemních ani lékařských rozhodnutí není podložena zdaleka tak tvrdými daty, jak se ti, kteří najednou spílají na jejich nedostatek, domnívají.

Za prvé - objektivních dat a analýz k epidemiologickým principům šíření covidu už máme relativně dostatek. To, po čem nyní kritici opatření volají (po podložení každého rozhodnutí, každého zákazu takovým balíkem dat, vědeckou studií...) je nemožné. Protože na takové studie nemáme čas, kapacity a prostředky.

Za druhé - na důkazech (tedy objektivních datech) založené rozhodování např. v medicíně (evidence-based medicine) je důležitý koncept, ale zdaleka nezahrnuje celou praxi medicíny. A ani nemůže, protože máme mnohá kapacitní, finanční, metodologická i etická omezení v získávání "tvrdých", experimentálních dat. Nemůžeme odložit přesně definovaný počet batolat do příkopu, abych vědecky určili, jak moc dokážou přežít a za pomocí jakých mechanismů.

Dalším problémem, který platí v mnoha oblastech vědy, v epidemiologii, statistice, meteorologii, ekonomice a všech dalších oborech, pracujících s velkými čísly, pravděpodobnostmi, odhady a fuzzy stavy, je: I když něco naměříme, stejně obvykle nevíme, jak to interpretovat, co je příčina a co je důsledek. To je vlastnost deskriptivních dat. Čím více jich je, tím složitější je tyto vztahy hledat. A tak musí vzniknou další diskuze a další, konfirmační studie. Často musíme zkoumané prostředí zjednodušit. Ale tím činíme naše výsledky opět méně spolehlivé. Ať tak jako tak - trvá to léta, přinejmenším.

NEMÁME DATA, NEMÁME KRITÉRIUM, NEMÁME DEFINICE

Kdyby dnes někdo skutečně mohl mít objektivní (kauzální) data, zda je bezpečnější mít otevřené salony pro psy, obchody s obuví nebo spíše budku s tabákem, celý svět by pak samozřejmě přijímal opatření stejně. Ale svět tak nečiní, a to jasně ukazuje, že nic takového možné není.

Nejen že nemáme "data", ale především kritérium, vůči kterému bychom taková mýtická data posuzovali. Nemáme tedy především definici toho, co je to "bezpečnější", což je kategorie ve smyslu psychologických/kulturních hodnot, nikoli číslo nebo matematický index. Je "bezpečnější" nějaká číselná hranice, interval? Odkazuje k nezaměstnanosti? Nemocnosti? Smrtnosti? Míře depresí mezi lidmi? Riziku covidu pro rodinné příslušníky? Pro koho "bezpečnější"? Do jaké míry "bezpečnější"?

A takto je svět složitý.

A proto musí vláda rozhodovat jen podle expertních domněnek, dohadů, obecných epidemiologických principů, zvykové praxe, uzuálních hodnot. A tímto principem třeba je, že čím méně zaměstnanců bude přicházet do styku se zákazníky, tím méně se bude nemoc šířit. A proto zavřeme malé služby a malé obchody, protože v nich je tento kontakt neskonale větší než v prostorách hypermarketu. Samozřejmě, že to nijak - objektivně ani subjektivně - nevysvětluje, proč je psí salon životně nezbytný. To je spíše trapné, populistické rozhodnutí. Ale ani to nemůže být "podloženo daty".

Tedy až se budeme bavit o pěstování pšenice, kde snad máme mnohasetleté údaje a pozorování, můžeme dát na data více. V současné krizi je bohužel jejich vliv a možnosti promlouvat do přísnosti každého opatření omezený. Ale protože je to skvělá munice pro každého, kdo chce mít svůj názor, a tím se odlišit od ostatních a získat politické body či twitterové lajky, vyslechneme si o jejich nedostatku ještě celé litanie...

Nenechme se prosím nachytat.