Filozof Soren Kierkegaard vypráví podobný příběh:

Jednoho dne rozložil vedle města své šapitó cirkus. Byl to možná laciný cirkus a honosní lidé se na něj dívali skrz prsty. Artisté se ale přesto už připravovali na večerní představení ... když v cirkuse začalo hořet.

Všichni hasí a vyšlou klauna, ať běží do města pro pomoc. Když ale klaun přiběhne do města, vážení měšťané se popadají za břicho. Ten klaun je totiž už nalíčený, protože se chystal na vystoupení. A čím více volá, ať všichni běží hasit a ukazuje k cirkusu, tím více se smějí: "To je pěkný čtverák, to je ale nemístná sebe-reklama, to je opravdu povedené klaunské číslo. Ten nás chce jen nahnat na své trapné představení, do svého cirkusu!" Nikdo mu nevěří, že se jedná o vážnou věc. A čím víc klaun křičí, tím více oni křičí smíchy.

Než zjistili, že začínají hořet už i první domy města, bylo pozdě.

Shořel cirkus, shořelo město.

...

Vedle města vážených občanů rozložil svůj stan cirkus s principálem Andrejem. Je to možná laciný cirkus...

A dále ten příběh znáte.

Když spatřili honosní měšťané - opoziční poslanci - klauna volajícího o pomoc, vše se v nich probudilo. Staré emoce. Touha ukázat, zač je toho loket, artistům, kteří jim zabrali za městem oblíbenou výletní louku. Nastřádané animozity vůči všem klaunům, s jejich pochybnou pověstí, s jejich pochybnou minulostí! Možná to bylo i trochu závisti, že jsou to ti druzí, kteří dnes mají představení. Ale snad hlavně obava, že na sebe cirkusáci večer strhnou veškerou pozornost a možná i potlesk některých diváků za své eskamotérské kousky, až představení skončí...

Honosní měšťané odmítli jít hasit. Nebudou se podílet na tomto klaunském, pardon, Babišově požáru. Však si za to může sám, ne? Hoří mu cirkus. A předložili spoustu podle nich lepších návrhů, které už křičící klaun nevnímal.

Než zjistili, že začínají hořet první domy města, bylo pozdě.

Shořel cirkus, shořelo město.