Přestože nám naši nejvyšší představitelé stále znova a znova opakují, že kubánská revoluce byla “revolucí pracujících pro pracující”, skutečnost je jiná. Utopická představa lidu, který si sám vládne, už dávno nefunguje. To, co se zavedlo doopravdy, je stát řízený kmotry, vládnoucí třídou, která, místo aby sloužila lidu, ho naopak využívá ve svůj prospěch. Lid zase přijal roli, kterou mu pro život určil Lenin: být jedním bezvýznamným šroubkem z miliónu šroubků v soukolí stroje, kterým je stát.