Na 21. srpen 1968 mám velmi silnou vzpomínku. Už jsem ji vyíčil v knize Srdcem proti ostnatému drátu. Chtěl bych ji předat i těm, kteří to nečetli. Mnozí mají možné podobné vzpomínky a pocity z těch smutných dnů, kdy nám zase ztroskotala jedna naděje.
V tyto dny se připomíná sto let od vypuknutí první světové války. Války celkem záhadné, protože není jasné, proč vlastně vypukla. Přinejmenším ji nikdo nečekal a na tom se pamětníci shodují. Obchod mezi státy kvetl, lidé cestovali, kultura a věda ze sebe vydávaly to nejlepší. Poměry v širokých vrstvách se zlepšovaly. Pak přišla katastrofa.
Pan Okamura něco řekl o cikánském táboře v Letech. (Dnes by se mluvilo o romském táboře, ale toto je historický pojem, tak se tomu říkalo tenkrát.) Jeho výroky vzbudily značné pozdvižení. K tomu se ještě vrátím, teď ale nejdřív o tom, jak to máme v politice s mluvením.