Dějiny světa jsou od nepaměti dějinami válek, následného usmiřování a budování poničených hodnot a opětovného zažíhání nových a nových konfliktů.

Současný svět se velmi dynamicky vyvíjí. Změny, které v minulosti probíhaly třeba řadu generací, se dnes odehrávají v době jednoho lidského života i dříve. Technické vynálezy, o kterých se našim předkům ani nesnilo, jsou v současné době naprosto samozřejmou součástí každodenního života již malých dětí. Mám na mysli nejrůznější počítačové hry a simulace, mobilní telefony, přehrávače a mnoho dalších vymožeností, které jsou zastaralé často už ve chvíli, kdy se dostávají na prodejní pulty.

To všechno jsou civilizační vynálezy, které vyprodukovali lidé, aby se měli lépe, aby měli snazší život, ale velmi často i proto, aby porazili svého protivníka v boji. Už od nejstarších dob se mnoho vynálezů vztahovalo právě k bojovému a válečnému umění. Nedílnou součástí mnoha muzejí a expozic jsou právě zbraně. Vzpomeňme např. jen na pojízdná beranidla, kterými asyrští vojáci ve starověku proráželi hradby měst, která chtěli dobýt. Nebo krásně zdobené a vzácnými materiály vykládané zbraně národů dálného Východu. Či proslulé sudlice a okované cepy husitských bojovníků a mnohé další předměty, kdysi vyrobené k efektivnímu vedení bojů, ze kterých se staly obdivované památkové předměty, často vysoké umělecké hodnoty.

I výuka dějepisu bývá často zaměřena především na data bitev a válek časů dávno i nedávno minulých. Když zapátráme ve vlastní paměti, která data se nám vybaví, jako dějinné milníky historie lidstva? Pravděpodobně to budou právě data válečných konfliktů, revolucí, povstání. Letošní osmičkový rok nám mnohá z nich připomíná, protože celá řada z důležitých událostí našich národních dějin se udála právě v letech končících na číslo osm.

A protože se běh času nedá zastavit, po osmičkových letech přicházejí roky devítkové. I v nich se odehrálo mnoho událostí, které dodnes významnou měrou spoluovlivňují naši současnost. A jednu z nich si připomínáme právě 15. března. Toho dne roku 1939 obsadila německá vojska hitlerovské Třetí říše hranice již na podzim předchozího roku okleštěného území Čech, Moravy a Slezska. Den předtím zanikl i zbytek Československa a byl vyhlášen samostatný Slovenský štát. Letos je tomu tedy již 79 let. Co nám toto výročí říká?

Bylo by velkou chybou nevěnovat takovýmto významným výročím pozornost, která jim právem náleží. Někdy se bohužel setkáváme s tím, že se na události z naší nedávné historie někteří lidé dívají obdobně, jako na události z dob napoleonských válek. Přitom bez jejich hlubšího pochopení a zpracování není možné porozumět ani současnému dění a souvislostem dnešního vývoje ve světě. Biblická kniha Kazatel říká: Nic nového pod sluncem. I zkušenost potvrzuje, že je to v podstatě pravda. Dějiny se ale neopakují doslova. Vývojová spirála směřuje stále vzhůru. Některé události jsou si navzájem podobné, ale uskutečňují se v nových podmínkách. Abychom jim dokázali adekvátně odpovídat, je potřebné znát vlastní dějiny. Jinak totiž platí okřídlené přísloví, že se vystavujeme nebezpečí jejich opakování.

Na konci 30. let XX. století nastala epocha, která patří k nejtragičtějším v našich národních dějinách. Nezapomínejme na oběti Druhé světové války a období, která jejímu vypuknutí předcházela i následovala. Památka těchto obětí varuje, abychom zůstávali bdělí k jakýmkoli projevům nesnášenlivosti, neochoty usednout k jednacímu stolu a neochoty hledat taková řešení obtížných situací, která povedou k usmíření a pokoji. I kdybychom totiž dokázali díky nejmodernější technice překonat i největší vesmírné vzdálenosti, ale nedokázali překonat vzdálenost od jednoho lidského srdce k druhému, k čemu by nám takové úsilí bylo...?



Redakčně upraveno podle mého příspěvku pro ČRo 6 z 11. 3. 2009