Už jen pár dní nás dělí od symbolické časové hranice, která odděluje starý občanský rok od roku nového.

Ten starý rok už skoro celý důvěrně známe. Víme co nám přinesl a ta jednička v jeho letopočtu už se jaksi zařadila mezi naše dobré známé. Ale nový rok s dvěma dvacítkami se před námi rozkládá jako nově zasněžená pláň, na kterou ještě nikdo nevstoupil, aby ji protkal stopami a cestičkami, svědky přítomnosti života a pohybu.

Vlastně pokaždé, když píšeme datum, tak obyčejnou a samozřejmou součást korespondence, přihlašujeme se ke starobylému dědictví lidstva a vlastně k vánočnímu křesťanskému poselství o narození Vykupitele. Protože právě jeho příchodem do časoprostorového světa se pomyslná časová přímka dělí na část „před“ a „po“. Ty první Vánoce před dvaceti staletími v judském Betlémě jsou oním centrálním bodem „nula“ v dějinách naší kultury a civilizace.

O svátku sv. Silvestra pak bude v našich kostelích zaznívat modlitba k Bohu, který je bez začátku a bez konce. Je původcem a svrchovaným Pánem všeho tvorstva. Starověký žalmista vyzpívává svou fascinaci stvořením: Hospodine, náš Pane, jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi! Když se zahledím na tvá nebesa, dílo tvých prstů, na měsíc, na hvězdy, které jsi stvořil. Co je člověk, že na něho myslíš, co je smrtelník, že se o něho staráš?

S těmito myšlenkami a přísliby, jejichž trvanlivost osvědčily věky a nesčíslné množství ideových soubojů minulosti i současnosti, tedy zanedlouho – dá-li Bůh – oslavíme Vánoce a překročíme práh nového roku 2020 křesťanského letopočtu. Obrovská část světa se tak bezděky hlásí ke svému dědictví, z něhož vyrůstá a čerpá svoji duchovně-kulturní identitu. Často si to ani neuvědomuje nebo dokonce nechce uvědomovat.

Zářným příkladem odklonu od vlastních kořenů je i naše vlast - Česká republika, kde se po více než tisíci letech působení křesťanské misie hlásí ke křesťanství jen zhruba třetina populace. Často se ptám, jak je to možné? Kde jsou důvody vzájemného odcizení? Odpověď není jednoduchá, stejně jako nejsou jednoduchá řešení řady problémů, kterým čelíme.

Vzhledem k tomu, že ale nikdo ani po tisíciletích nevynalezl lepší způsob vzájemné komunikace, než je Desatero, věřím, že jeho následování je i dnes tou nejlepší cestou do budoucnosti.

Tak krásné Vánoce a PF 2020, přátelé:-)