Dušičkový čas je opět tady. Kalendář sice stále „funguje“, ale atmosféra je zcela jiná.

Možná si při návštěvě hřbitovů a hrobů našich blízkých uvědomíme, že odchod z tohoto světa může být bližší, než nás dříve napadalo. Oběti pandemie denně rostou a zatím se moc nezdá, že by se situace měla v blízké době změnit zásadně k lepšímu.

Nejsem zastáncem zjednodušujících teorií „božího trestu hříšnému lidstvu“, i když nerespektování dopravních značek se nevyplácí zdaleka nejen v silničním provozu, ale i v životě. Když prostě např. ztrácíme vztah k přírodě a do řeky vypouštíme jedy či do moří tuny plastového odpadu, nemůžeme se divit, že hynou ryby a ročně zkonzumujeme zhruba objem plastu velikosti kreditky, což našemu zdraví zcela jistě neprospívá. A v oblasti etické a mravní je to úplně totéž.

Koronovirová epidemie změnila náš životní styl způsobem, který jsme si ještě před rokem představit nedokázali. Mnoho normálních věcí, jako např. sejít se s v kavárně či zajít si s přáteli na večeři, prostě nejde. Pro řadu živností, restaurací či divadel je situace dokonce likvidační. Ale na druhou stranu jsme dostali k dispozici mnohem více času, který můžeme trávit se svou rodinou, učením se s dětmi, péčí o staré rodiče. Možná jsme si přečetli knihy, na které jsme se léta nedostali. Možná leccos doma opravili nebo si samostudiem doplnili něco, co nám scházelo.

A možná, že si při návštěvě hrobů svých blízkých více uvědomíme, že rubáš nemá kapsy. Že okem neviditelný virus může navštívit chudého stejně jako bohatého a najednou jsou si v boji o život rovni. A pokud ten boj jednou nevyhrají, pak opravdu nezáleží na tom, kolik majetku či titulů člověk za života nashromáždil. Záleží na zcela jiných věcech, které se hmotným bohatstvím zaplatit nedají.

Kéž by ta světélka svíček rozsvěcovaných v těchto dnech na hřbitovech byla i světélky, která zaženou temnotu sobectví, nenávisti, arogance a zloby, kterých je kolem nás tolik. V maličkém himalájském království Bhútán pochopili, že „hrubé domácí štěstí“ je hodnotou, kterou stojí za to nejen měřit, ale i posilovat. Nevystresovaný a vnitřně pevný člověk je navíc i k boji s nemocí lépe vybavený.

Tak pokojný dušičkový čas, přátelé. A zkusme rozsvítit svíčku třeba i na nějakém dávno opuštěném hrobě a světlo naděje ve svém srdci, aby světla v naší společnosti přibývalo a temných koutů ubývalo.