Tak jako se nyní ekonomové radí, kam by měl stát nejefektivněji tzv. nalít peníze, aby zmírnil nadcházející krizi, stálo by za to též zauvažovat, kde ušetřit.

Patrně nikdo nepochybuje o tom, že tučná léta jsou za námi. Lze jen litovat, že předchozí vlády v současném a minulém volením období, kdy řídily zemi v čase konjunktury a rekordně nízké nezaměstnanosti, nedokázaly hospodařit, když ne s plusovým, tak alespoň s vyrovnaným schodkem HDP a dále naši zemi tak zadlužovaly. Inu stalo se.

Nyní se zadlužit budeme muset. O kolik, to dnes nedokáže nikdo odhadnout, ale jistě to budou stovky miliard korun. Když přijdou těžké časy na jedince či rodinu, udělá, má-li všech pět pohromadě, několik kroků. Zabezpečí stávající, třeba i nižší příjem a omezí vše nezbytné. V praxi to bude znamenat například to, že začne dojíždět do zaměstnání dál, než musel dříve, jen aby měl práci, přestěhuje se z drahého bydlení do levnějšího, odpustí si zahraniční dovolené či nákup značkového oblečení a odloží koupi nového auta. Stát se v době krize obvykle chová podobně. Odloží zbytné investice a naopak peníze, třeba i půjčené použije na snížení nezaměstnanosti. Jen lidé, kteří něco tvoří, jsou zdrojem bohatství, z kterého si stát prostřednictvím daní ukousne určitou část. Stát žádné peníze nevydělává. Co mu nedáme my, to nemá. Tak tomu bylo, jest a bude. V čase recese však stát vybere na daních méně a tyto peníze zase budou chybět k tomu, aby mohl brzdit příliš prudký sestup životní úrovně. Bude tedy hledat úspory. Již nyní ministryně Schillerová navrhuje například zrušení slev na jízdné pro studenty a ponechat je jen pro seniory. (zdroj ) Premiér Babiš zatím toto odmítá s tím, že právě „důchodci a studenti teď budou potřebovat peníze a každá koruna jim přijde vhod“. (zdroj). No nevím, nejsem ekonom, ale nevím, proč by důchodci a studenti potřebovali nyní peníze více než jiní. Řekl bych, že nejvíce budou potřebovat peníze ti, kdo vychovávají děti, splácí hypotéky a případně drží nějakou svou ratolest na studiích. Nejhůře na tom pak budou dle mého názoru matky samoživitelky či ti, kdo se starají o dlouhodobě nemocného či invalidního člena domácnosti. Na jejich příjmech totiž závisí více lidí, než na příjmu studenta. Ale třeba mi to někdo z diskutujících pod mým blogem vysvětlí. Každopádně premiér i vláda počítají s úsporami, např. v armádě a i v jiných rezortech (zdroj).

Vím, že budu asi nařčen z populismu, ale mám jistý návrh a vlastně mě překvapuje, že se ještě neobjevil na stole. Jak jsem psal výše, stát potřebuje udržet výrobu – zemědělskou i průmyslovou – a služby, neboť z toho má v podobě daní peníze, které potřebuje. Investice do zaměstnanosti a pomoci firmám, aby nezkrachovaly, se tedy státu vrátí. Má smysl zachránit živnostníky, neboť pak nebudou na úřadu práce, budou platit daně a odvody. Ti jsou v současné době fatálně ohroženi. Nemají mnohdy žádný příjem a naopak musí platit nájmy a někteří i zaměstnance. Velké firmy a korporace zase čeká snížení výroby, což se i přes vládou schválený kurzarbeit dotkne zaměstnanců v podobě nižších mezd či odměn nemluvě o riziku ztráty zaměstnání. Přesto je zde v republice nesmírně početná skupina lidí, která nic nevytváří, neprodukuje hodnoty, z nichž by rostl národní důchod, naopak, významně z těchto peněz odčerpává a současně bere a bude brát stále stejné peníze jako dřív. Rizika ztráty zaměstnání jsou u této kategorie osob stejná – spíše nízká – bez ohledu na epidemii COVID-19. Ptáte se, kdo jsou tito šťastní. Inu úředníci. A to od regionálních poboček všech možných ministerstev a úřadů až po poslaneckou sněmovnu, senát, vládu a Kancelář prezidenta republiky. Navíc peníze na platech státních zaměstnanců neustále rostou a jsou průměrně vyšší, než je průměrná mzda v ČR. Tedy průměrný úředník vydělá víc, než průměrný Čech pracující v soukromé sféře. Jen pro představu, zatímco v roce 2015 stát utratil na platech svých zaměstnanců 139 miliard korun, pro rok 2020 to bude již 225 miliard. (zdroj)

Chci zdůraznit, že toto není útok na státní zaměstnance. I když nevytváří zisk, potřebujeme je. Někdo musí kontrolovat odvody daní, starat se o důchody a sociální pojištění, potřebujeme odborníky, kteří pracují pro stát, tedy pro nás. Zároveň mezi státní zaměstnance patří učitelé, vojáci, policisté a hasiči a ti všichni si zaslouží nejen to, co nyní mají, ale víc, než jim můžeme dát. Přesto bych čekal, že když nás teď všechny čeká utahování opasků, stát půjde příkladem. Když vypukla v roce 2008 hospodářská krize, stát snížil všem svým zaměstnancům platy o 4%. A tak bych si s drzostí sobě vlastní dovolil navrhnout:

Nechť stát sníží po celý rok 2020 platy státních úředníků, tedy těch, kdo pracují dle zákona o státní službě a jsou díky tomu prakticky nevyhoditelní (určitě ne však učitelům, vojákům, hasičům a policistům) nejméně o 4%. Totéž ať platí pro politiky, poslance, zaměstnance Parlamentu ČR a Kanceláře prezidenta republiky. S ohledem na výši příjmů těchto lidí patrně ani potom nezchudnou tolik, jako kadeřnice, hospodští, stánkaři, pracovníci v turistickém ruchu a další. Nikdo je též nepropustí tak jako servírky, kuchaře, řidiče a další profese, které jsou už nyní bez práce, nebo jim to velmi hrozí. Zároveň by tím stát dal najevo, že to se skromností myslí vážně a že je v tom s námi. I kdyby platy dotčených lidí ročně vyšly na – ať se to dobře počítá – pouhých 100 miliard, úspora 4 % procent znamená 10% schodku státního rozpočtu plánovaného na letošní rok. A to není málo. A tak, pokud se Vám tento nápad líbí, jak se říká v amerických filmech, napište svému poslanci či senátorovi.