Jsou výroky a chování proruských a pročínských českých politiků dobré pro nás, pro Čechy?

Jistý národ zastává následující postoj: Ať se stane cokoli – někdo vynalezne vlak, jiný rozbije atom, vypukne válka ve střední Africe, v Americe zvolí nového prezidenta nebo z Bajkonuru vypustí další raketu – první otázku, kterou si příslušník onoho národa, ať už žije kdekoli na planetě, položí, zní: „A je to dobré pro nás, pro Židy?

Domnívám se, že je to pragmatický a vcelku pochopitelný postoj, jakkoli se nám nemusí líbit. Podobnou otázku si čas od času kladou i příslušníci jiných národů či sociálních skupin, byť se sebevíce zaklínají globalizací a multikulturalismem. Američané mají „America First“, francouzský prezident v době ekonomické krize volal po návratu francouzských investorů zpět do vlasti, Němci k zlosti Američanů budují plynovod Nord Stream 2, protože chtějí mít levnější plyn, Rakušané v době migrační krize hrozili uzavřením hranic s Itálií a Britové raději odešli z EU, než by si od ní nechali kecat do života. To vše tamní politici dělali s ohledem na partikulární zájmy národů, v jejichž čele stojí a s vírou, že je to pro jejich lidi dobré. Znovu říkám – nemusí se nám to líbit, může nás to dokonce občas štvát, neboť to třeba není dobré pro nás, pro Čechy, ale z pohledu obyvatel zmíněných národů to dává smysl a postoje jejich politiků jsou pro ně pochopitelné a očekávatelné.

V tomto kontextu bych byl tedy moc rád věděl, v čem je pro nás, pro Čechy, dobré servilní prosazování Ruských a Čínských zájmů v naší zemi. Začněme Čínou. Je to země, s níž nemáme společnou hranici, s ohledem na vzdálenost a kulturní odlišnost máme zcela míjející se geopolitické zájmy a nemáme potřebu podílet se na velmocenské politice v Africe a na středním východě. Toto nemohou říci Indové, Mongolové či Jihoafričani, my však ano. Ani z ekonomického hlediska to není žádná sláva. Schodek českého obchodu s Čínou se od roku 2013 prakticky zdvojnásobil, když stoupl z 266 na více než 600 miliard korun. Jinými slovy – daleko více vydělávají Číňané na nás tím, že my kupujeme jejich zboží a služby, než my na Číně. Dle údajů ČNB je Čína až na sedmém místě v objemu investic do naší země. Tchaj-wan je 14krát významnějším investorem v českém průmyslu než Čína. Investice znamenají pracovní místa, tedy snížení nezaměstnanosti a příjmy pro nemalou část našich lidí. Každá země se pere o kvalitní a seriózní dlouhodobé investory. Pohříchu, přes všechna ubezpečování páně Zemana nám Čína neposlala ani tu pandu a to, že Číňané nesplnili prakticky nic z toho, co slíbili, uznal už i hradní pán (zdroj) V době koronakrize nám dodali pomůcky – za peníze a v diskutabilní kvalitě. Proč se jim tedy klanět? A proč nemůže parlament vyslovit poděkování Tchaj-wanu, který nám též dodal pomůcky a navíc tu zaměstnává české lidi? Suma sumárum, proč mají být pro mne, Čecha, důležitější přátelské vztahy s Čínou než s Tchaj-wanem? Co z toho budu mít?

Podobné je to s Ruskem. Záporné saldo česko-ruského obchodu je trvalou záležitostí (zdroj). Podíl česko-ruských obchodů činí stabilně jednotky procent, zatímco se zeměmi EU to jsou desítky procent. Jinými slovy, ekonomický užitek Ruska pro naši zem je v porovnání se zeměmi EU zanedbatelný. Rusko není náš vojenský spojenec a dovolím si zde říci – zaplať pánbůh. Historicky totiž tato země útočí daleko spíše na své partnery, než nepřátele (1953 – NDR, 1956 – Maďarsko, 1968 – Československo, 1969 – Čína, 1979 – Afghánistán). V případě Číny mohu alespoň snadno najít výrobky, které používám, v případě Ruska opravdu žádný jejich produkt nevlastním a vlastně ani nevím, co ruského bych si měl koupit, aby mi to dalo smysl. Rusové naprosto bezskrupulózně mluví do naší vnitřní i zahraniční politiky. Prosím, třeba je to v jejich zájmu, ale proč bychom to my měli trpět. Co z toho budeme mít? Levnější plyn a naftu?

A pak tu máme naše české politiky. Předseda KSČM Vojtěch Filip v ruském armádním deníku Krasnaja zvezda kritizoval „zločinné“ odstranění sochy sovětského maršála Ivana Koněva z Prahy 6. Současně pochválil ruskou vládu za to, že nenutí místní úřady v Rusku ke svolení se stavbou pomníků československým legionářům, padlým v boji s ruskými bolševiky. Těch legionářů, bez nichž, jak prohlásil Masaryk, bychom neměli svobodné a na Rakousku-Uhersku nezávislé Československo. Jaroslav Foldyna a Michal Hašek se nechávají fotit s proputinovskými motorkáři. Poslanec za KSČM Ondráček v květnu ve videu, které poslal na východ Ukrajiny, pogratuloval Moskvou řízeným ozbrojencům k výročí údajné nezávislosti území, které označují jako „Doněckou lidovou republiku“. Hradní kancléř Mynář si nechává od čínské ambasády zaslat výhružný dopis někdejšímu předsedovi senátu Kuberovi. Může mi některý z výše zmíněných politiků či státních úředníků vysvětlit, v čem spočívá zájem Čechů na tomto chování? Bude více pracovních míst? Bude u nás bezpečněji? Budeme bohatší? Budeme na sebe více hrdí? Co z toho budeme mít? V čem je to pro nás dobré?

Opravdu si neumím představit žádného amerického, britského, německého či třeba polského politika, který by tak okázale kašlal na národní zájmy a zcela nepokrytě se stavěl za zájmy cizích mocností. V případě řady státních představitelů je do očí bijící jejich ekonomická provázanost s dotčenými zeměmi. Jejich motivaci lze tedy bez potíží rozumět. Dali před národními zájmy, které mají hájit, přednost vlastnímu kontu. Budiž, nemusí se nám to líbit, ale lze tomu rozumět. U komunistů je situace složitější. Možná jsem naivní, ale nemyslím si, že jim jde o peníze. O ty jim vždy šlo až ve druhé řadě. V té první byla moc an sich. Moc nad porobeným a zmrzačeným národem. Snad právě proto začíná Filip a jemu podobní tolik připomínat jiného českého politika. Emanuela Moravce. Bez ohledu na politickou příslušnost tedy doporučuji, položme si při projevech chování či výrocích toho, kterého politika onu banální otázku – A opravdu je to, co dělá a říká, dobré pro nás, pro Čechy?