K náhradnímu výživnému
V České republice neustále stoupá počet dlužníků. Nemalou část těchto dlužníků tvoří neplatiči výživného. Druhý rodič, který o dítě pečuje, se pak musí spolehnout pouze na vlastní výdělek a přes veškerou snahu nemusí být schopen sebe a své dítě uživit.
Před volbami v roce 2006 Mirek Topolánek dílem z legrace a dílem vážně plácl památnou větu, že pokud by lidem řekl, co na ně chystá, tak ho nikdo nezvolí. Mnozí voliči to brali jen jako vtip a ODS volby vyhrála. Pak se lidé nestačili divit.
Zajištění kvalitní zdravotní péče nebo zisk
Nemocnice na území České republiky mohou existovat ve dvou možných právních formách, jako příspěvkové organizace nebo jako klasické obchodní společnosti. Ani jedna z těchto právních forem není dle mého názoru vhodná pro fungování tak specifické právnické osoby, jakou je nemocnice.
Mohl bych být rád, že vláda, jejímž jsem vězněm, je v agonii. Bohužel její agonie zasahuje většinu lidí a současně znamená i diskreditaci pravice. Rozklad pravice není dobrý ani pro levicové strany, protože ty při ztrátě konkurence mohou snáze podlehnout degeneraci.
Objížděl jsem nemocnice nejprve jako šéf Lékařské komory, potom jako ministr. Také jsem navštěvoval městečka a vesnice napříč republikou jako poslanec a hejtman. Všiml jsem si jedné společné věci, jednoho pravidla. Tam, kde vše klapalo, rozvíjelo se a dařilo, bylo dlouhodobě stabilní vedení. Starosta pracoval více než dvě volební období po sobě, ředitel vedl nemocnici třeba deset let.
„Když soukromý rozhovor u vína je vysílán veřejně v rozhlasu, co to znamená jiného, než že svět se změnil v koncentrační tábor?“ píše Milan Kundera ve své asi nejslavnější knize Nesnesitelná lehkost bytí. Na jiném místě dál vysvětluje: „Žádný z nich netušil, že je v profesorově bytě tajné odposlouchávací zařízení a že jsou dávno sledováni na každém kroku! Procházka vždycky bavil své přátele hyperbolami a nehoráznostmi. Teď se ty nehoráznosti ozývaly na pokračování z rozhlasu…