S působením Petra Bendla v roli hejtmana Středočeského kraje je neodmyslitelně spojen proces privatizace středočeských nemocnic. Nejde však pouze o samotný prodej nemocnic. Během vlády Petra Bendla bylo ve středočeských nemocnicích uzavřeno velké množství smluv o pronájmu dlouhodobého majetku a privatizaci služeb, které byly pro nemocnice zcela nevýhodné.

Nevýhodné pronájmy.
Například ve všech krajských nemocnicích byly na 30 let pronajaty za velmi podivných okolností dialýzy. V kolínské nemocnici, kterou tehdy řídil bývalý ministr zdravotnictví a poradce pana Bendla pan Rubáš s panem Cabrnochem, šli ještě dál. Pronajali nukleární magnetickou rezonanci, za kterou soukromý provozovatel dostával od zdravotních pojišťoven zhruba 2,5 milionů měsíčně, při čemž jeho náklady byly kolem půl milionu měsíčně. Čili na tom každý měsíc vydělal dva miliony korun.
Napravujeme jejich chyby.
Po nástupu na kraj jsme museli začít vyjednávat s těmito soukromými pronajímateli a podařilo se nám domluvit podstatně vyšší nájmy. Zatímco za pana Rubáše a Bendla platil pronajímatel magnetické rezonance kolínské nemocnici 30 tisíc korun, my jsme z něho dostali desetinásobek. Přesto nám to nestačilo. Koupili jsme vlastní přístroj, provozujeme ho a ty dva a půl milionu dostává od pojišťoven naše nemocnice, která zisk z provozu přístroje dává na platy lékařů a sester a do obnovy nemocnice. Toto je jasný příklad toho, jak se provozují nemocnice pod vedením ODS a jak se o to snaží sociální demokracie. Určitě uděláme taky nějaké chyby, ale rozhodně neobíráme kraj, nemocnice, pacienty a zdravotníky o stovky milionů, jako to dělala ODS.
Mazaný Mareš.
Zajímavé byly také smlouvy na praní prádla. Například z kladenské nemocnice se odváželo prádlo až do Náchoda. Proč by v Náchodě nemohli prát Kladnu, když by to bylo levnější? Jenže ono to bylo výrazně dražší než kdekoliv v okolí! Petr Bendl může opět říkat, že o tom nevěděl, a já mu to budu docela věřit, protože je poměrně obtížné se k takovýmto smlouvám dostat, pokud se o to aktivně nestaráte. Tehdejší ředitel nemocnice pan Mareš navíc těsně před volbami podepsal s touto prádelnou dodatek, kde jsou najednou nemalé smluvní pokuty, pokud by nemocnice chtěla smlouvu vypovědět. Dalo nám zhruba rok práce tuto nevýhodnou smlouvu ukončit a najít někoho, kdo pere kvalitněji a podstatně levněji.
Ušetřili jsme 80 milionů.
Ačkoli Petr Bendl v tomto směru sám nic pozitivního neudělal, kritizuje nás teď za to, že jsme zřídili příspěvkovou organizaci, která funguje jako kontrolní a koordinační orgán a která stála pouhý zlomek oproti tomu, co už ušetřila. Jen na smlouvě s prádelnou z Náchoda každý rok ušetříme více než milion korun. Zajímalo by mě, zda pan Bendl věděl například také o tom, že pan Rubáš jako ředitel kolínské nemocnice platil jen za právníka více než sto tisíc měsíčně. Dnes podobné služby díky koordinační a kontrolní činnosti pořizujeme za částky třetinové nebo pětinové. Takže zatímco pánové Bendl, Rubáš, Tluchoř a Cabrnoch připravili při privatizaci nemocnic Středočeský kraj o tři čtvrtě miliardy korun a na dalších nevýhodných smlouvách o další desítky milionů korun ročně, my jsme díky tomuto koordinačnímu orgánu za dva roky ušetřili částku zhruba 80 milionů korun.
Petríkův zlatý padák.
Zatímco v neziskových nemocnicích existuje výrazná kontrola vedení nemocnice ze strany dozorčí rady, která má být složena ze zástupců města, lékařské komory, zaměstnanců a samozřejmě i zřizovatele, v akciových společnostech si za Petra Bendla ředitelé nemocnic mohli dělat, co chtěli. Jeden příklad za všechny. Do benešovské nemocnice dosadil Petr Bendl pana Petríka, nejprve jako zdravotního radu, později jako ředitele. Na jeho původní místo dosadil jeho družku paní Hellerovou, která se pak stala náměstkyní ministra Julínka. Akciová společnost byla řízena podle společenské smlouvy, kterou schválil Petr Bendl a která říkala, že si vedení společnosti nechává jednotlivé kroky schvalovat od představenstva. A koho dosadil pan Bendl jako předsedu představenstva? Samozřejmě pana Petríka. Ředitel nemocnice a náměstci byli současně předseda a členové představenstva. To umožnilo panu Petríkovi poté, co dovedl nemocnici do obrovských dluhů, schválit sobě a svým kolegům z představenstva odměny ve výši čtyř milionů korun. Když se na to zeptáte Petra Bendla, je zase plný údivu! Jak se to mohlo stát? Obdobně to fungovalo i v nemocnici v Kolíně. Ředitel nemocnice pan Rubáš byl zároveň i předsedou představenstva a jeho náměstek pan Cabrnoch členem představenstva. Proč by se obtěžovali s nějakými cizími lidmi? Když už si to jednou sami vymyslí, proč si to taky neschválit? Podle této logiky ODS spolu s lidovci zprivatizovali brandýskou nemocnici.
Fígl s blokací.
Když tehdy běžela privatizace, pan Bendl do médií zapáleně prohlašoval: „Ničeho se nebojte! My máme v privatizační smlouvě jasně napsáno, že nemůže být privatizován žádný majetek nemocnic, proto jsme je konečně prodávali tak lacino!“ Dnes vidíme, že majetek nemocnic rozprodán byl! Jak je to možné? Jednoduše. Stačí se podívat do privatizační smlouvy, kde je napsáno, že prodej majetku musí schválit představenstvo příslušné akciové společnosti. Petr Bendl ještě před tím vtělil brandýskou nemocnici do majetku kolínské nemocnice. O tom, zda může být majetek brandýské nemocnice obratem rozprodáván, tak rozhodoval pan Rubáš s panem Cabrnochem, kteří prodej posvětili.
Drzost pana Rubáše.
Před časem za mnou přišel jeden novinář a říkal: „Mluvil jsem s panem Rubášem a ptal jsem se ho, jak to, že byly prodány majetky brandýské nemocnice, když tam byla blokace. Pan Rubáš mi řekl, že to bylo prodáno až za vás, tedy za nového krajského vedení.“ Já jsem mu na to odpověděl, že to tak skutečno bylo, protože jsme s tím už bohužel nemohli nic dělat. Čili pan Rubáš měl ještě tu drzost, že to chtěl shodit na nás. A když se ho teď zeptáte, jak je možné, že s tím souhlasil, odpoví vám: „My (tedy ODS) držíme heslo, že si majitel se svým majetkem může dělat, co chce.“ Porovnejte si to s tím, co říkal při privatizaci sladkým libým hláskem vlka, který si upiloval jazyk před kůzlátky: „Nemějte strach, nic se nemůže stát, máme tam blokace a nikdo nemocnice rozkrást nemůže.“
Hra a přetvářka.
Takovouto hru hraje pravice s veřejností. Když chce něco rozkrást, tak lidem říká, jak to bude báječné a všechno bude skvěle fungovat, jak to s nimi myslí dobře a nikdo se nemusí ničeho bát. Když před tím někdo varuje a upozorňuje, že je to jasný plán, jak to vytunelovat, tak o něm říkají, že jen straší a že je hulvát. Pojďme se bavit věcně, tedy nejlépe o počasí. Když k tomu pak skutečně dojde, najednou otáčejí a tvrdí buď, že nic netušili, všechno se to dělo za jejich zády a dělal to někdo úplně jiný, a nebo se snaží lidi přesvědčit, že už od začátku říkali, ať si s tím soukromý majitel udělá, co chce.
U nás tabu neplatí.
Ve vyspělé společnosti jsou však některé věci tabu. Je tabu obírat nemocné a ukazovat si svaly na invalidech. Stejně tak je tabu tunelovat nebo rozkrádat zdravotnictví. Bohužel je vidět, že nejsme vyspělou zemí a že k ní máme ještě hodně daleko, protože jsme nyní konfrontováni s tím, že má padnout jedna z posledních pojistek před další vlnou privatizace, tedy před další vlnou rozkrádání nemocnic ala ODS, ala pánové Bendl, Rubáš, Šnajdr a další.