V dobách, kdy jsem pracoval na Ukrajině, mezi mé nejoblíbenější cesty patřily ty na krymský poloostrov. A to nejen kvůli úžasné přírodě, fascinujícím horám, horským kaňonům a vodopádům, zapomenutým městům v horách nebo nádhernému Černému moři. Hlavní důvod, proč jsem se vždy těšil na Krym byli lidé a mezi nimi především krymští Tataři.

Ať už to byly malé keramické dílny v Simferopolu, chánský palac v Bachčisaraji a nebo malé restaurace s tradiční krymskotatarskou kuchyní na horském platu Aj Petri, pokaždé jsem cítil, jak z těchto lidí, příslušníků malého, ale statečného národa, vyzařuje teplo, dobrota, přívětivost, pohostinnost a otevřenost.

Bohužel, osud krymské Tatary těžce zkoušel a stále zkouší.

Přesně před 76 lety začaly brutální a bleskové deportace nařízené Stalinem za údajnou kolaboraci celého národa (!) s fašistickým Německem. Všichni krymští Tataři do jednoho bez výjimky byli odsunuti do střední Asie. Lidé dostali zoufale málo času si vzít aspoň to nejnutnější před tím, než je nacpali do dobytčáků a odvezli do úplně jiného klimatu než byl jejich slunný Krym. Už během cesty začali umírat především ti nejslabší – děti a starci. Násilné přesídlení nepřežila polovina národa!

Krymští Tataři se mohli začít vracet do rodných míst až po roce 1989. Ale jejich domy a půda byly většinou obsazeny. A tak museli začít znovu stavět svá obydlí, rozjíždět od nuly své živnosti či farmy. I když to nebylo lehké (přes značný odpor místní vlády a řady místních obyvatel, kteří se na poloostrov přistěhovali po druhé světové válce), tak se jim podařilo více méně znovu se usadit doma a obnovit své přetrhané komunisty tradice.

Ukrajinský parlament (až po Revoluci důstojnosti v roce 2014) uznal 12. listopadu 2015 tyto deportace za genocidu a rozhodl o tom, že 18. května se bude připomínat jako Den paměti na oběti genocidy krymskotatarského národa.

A právě rok 2014 znamenal v jejich životě další osudový tragický zlom. Po nelegální anexi Ruska se krymští Tataři, jako největší jednoznačně proukrajinská část krymské společnosti, stali terčem ruských orgánů, které jakoby se vrátily do dob SSSR. Začali mizet lidé, docházelo k nevyjasněným vraždám, zatýkáním, drsným domovním prohlídkám. Nejaktivnější krymští Tataři jsou buď uvězněni nebo byli „vyhoštěni“ se zákazem návratu zpět na Krym. Dochází tak k druhé vlně deportací, někteří pamětníci z řad krymských Tatarů tak museli podruhé v životě opustit své domovy, kde je opět nahrazují etničtí Rusové a to především z řad příslušníků ozbrojených sil a dalších silových složek Ruské federace.

Snahy Ruska vyprovokovat radikalizaci krymskotatarské komunity a mít tak možnost označit ji za „šíření islamismu, extremismu“, ale ztroskotávají na nátuře krymských Tatarů. Tento národ, vyznávající islám, si vybral jako metodu sebeobrany nenásilný odpor. Ne nadarmo má mezi lídry krymských Tatarů velký respekt a uznání Václav Havel.

Bohužel málokdo ví, jak krymští Tataři, muslimové, pomáhali v roce 2014 chránit objekty patřící tamní židovské obci, na kterých se tehdy, na začátku ruské nelegální anexe, „zničehonic“ objevily hanlivé a antisemické nápisy (a představitelé židovské obce na Ukrajině zase byli mezi prvními, kdo se zastal a postavil na obranu nespravedlivě stíhaných lídrů krymskotatarského národa). Byli to krymskotatarští právníci, kdo okamžitě poskytl právní pomoc a obhajobu představitelům Ukrajinské pravoslavné církvě v Krymu, když je začaly ruské orgány perzekuovat.

Pro připomenutí dnešního „výročí“ tragédie krymských Tatarů připravilo Česko-ukrajinské fórum občanské společnosti následující prohlášení, ve kterém se mluví i o dnešních represích a pronásledování krymských Tatarů ze strany Ruské federace. Nezapomínejme na tento ač malý, tak duchem velký a statečný národ.




Dnes, 18. května 2020, si připomínáme smutné 76. výročí stalinistických deportací původního obyvatelstva Krymu – krymských Tatarů, v jejichž důsledku zahynula takřka každá druhá deportovaná osoba.

Krymští Tataři získali možnost se vrátit zpět do vlasti až po roce 1989.

A opět znovu, počínaje rokem 2014, kdy došlo k nelegální anexi Krymu ze strany Ruské federace, začala nová vlna tvrdých represí a zločinů vůči krymskotatarskému národu.

Okupační správa systematicky porušuje zákonná práva a lidská práva krymských Tatarů: pořádají se domovní prohlídky, lidé jsou zatýkání a unášeni, masově se omezují svoboda projevu, svědomí, náboženské svobody, shromažďovací a sdružovací svobody, právo na spravedlivý soudní proces.

I když seznam všech zločinů proti představitelům krymskotatarského národa, které zůstávají nepotrestány, je dlouhý, zde jsou zmíněny některé z nich:

- Vraždy aktivisty Rešata Ametova a letité představitelky národního krymskotatarského hnutí Vedžije Kaška;

- Únos mladého krymskotatarského politika Ervina Ibrahimova;

- Zatčení a uvěznění občanských novinářů Remzi Bekirova a Osmana Arifmemetova, obhájců náboženských práv muslimů Cervera Mustafajeva a Emir Husejna Kuku, účastníků občanské blokády Krymu Dilavera Hafanova a Fevzi Sahandži;

- Zahájení trestního stíhání člena regionálního Medžlisu krymských Tatarů Edema Bekirova;

- Aktivistovi Junusu Mašaripovovi hrozí časově neomezená hospitalizace v psychiatrické léčebně.

Pronásledování krymských Tatarů, které je také zdokumentováno v každoročních rezolucích Valného Shromáždění OSN a nebo ve zprávách Rady OSN pro lidská práva, nadále pokračuje nehledě na četné výzvy adresované Ruské federaci ze strany OSN, EU, Parlamentního shromáždění Rady Evropy a dalších mezinárodních organizací.

Jsme svědky nové, svérázné hybridní deportace krymských Tatarů z jejich historické vlasti. Potichu, ale zato cíleně různými způsoby dochází ke výměně obyvatelstva krymského poloostrova, kdy odcházející krymské Tatary nahrazují představitelé vojenských a dalších silových struktur Ruské federace.

Vyzýváme evropské a světové společenství, mezinárodní organizace, aby nezapomněly na obtížnou situaci krymských Tatarů a nadále požadovaly od Ruské federace dodržování obecně uznávaných norem mezinárodního práva, včetně mezinárodního humanitárního práva, jakož i lidských práv ve vztahu ke všem obyvatelům krymského poloostrova.

-----

(1) Česko-ukrajinské fórum občanské společnosti bylo vytvořeno v roce 2020 a jeho první zasedání se konalo 4. února 2020 za účasti ministrů zahraničních věcí ČR a Ukrajiny.