V době, kdy je svět stále zaměstnán tématy spojenými s koronavirem, je to nyní především globální role Číny, co hýbe západními geopolitickými debatami. V porovnání s Čínou je Rusko více ve stínu, méně se mluví o jeho vlivu a geopolitických zájmech.


O ruských hybridních hrozbách a operacích bylo již mnohé napsáno, ať už se jednalo o dezinformační kampaně nebo zásahy do volebních procesů ve třetích zemích, jejichž prostřednictvím se Rusko snaží destabilizovat situaci uvnitř EU nebo jednotlivých evropských zemí.

Nesrovnatelně menší pozornost byla věnována ruské ekonomické přítomnosti v Evropě a to prostřednictvím klasických nástrojů, jako jsou přímé zahraniční investice, fúze a akvizice uskutečňované ruskými „soukromými“ společnostmi a investory. Ruské firmy se snaží napodobit mezinárodní firmy a společnosti tak, aby jejich se chování na mezinárodních trzích neodlišovalo od jejich západních protějšků. Jedním z konkrétních příkladů je sponzorování Gazpromu Ligou mistrů.

Bylo by však naivní věřit, že by velké ruské soukromé společnosti byly ve skutečnosti jen nezávislými, na zisk orientovanými podnikatelskými subjekty. V Rusku, díky „privatizací“ a svéráznému rozvoji domácího podnikatelského prostředí, jsou největší společnosti kontrolovány především jednotlivými oligarchy a dalšími manažery, kteří dnes nemají na výběr, než-li být blízkými spojenci Kremlu. Nemohou si dovolit ignorovat přání a doporučení jdoucí odtamtud.
Vlastníky ruských „soukromých“ společností jsou často blízcí osobní přátelé nebo důvěrníci ruského prezidenta Putina. Základem jejich „úspěchu“ je loajalita, blízkost a podřízenost zájmům Kremlu, než aby byli disciplinovaní a loajální. Nedávná historie ukazuje, že ti, kteří se pokusili neuposlechnout rozkazů a „rad“ pocházejících z Kremlu, jako tomu bylo v případě uprchlých oligarchů Borise Berezovského a Mykhaila Chodorkovského, byli umlčeni, zbaveni svého majetku a často museli opustit zemi.

Ruské vedení bezpochyby využívá ruské společnosti, aby jejich zahraniční expanze a akvizice odpovídaly i konkrétním politickým cílům Ruské federace. Tyto ekonomické aktivity se stávají součástí ruských hybridních snah realizovaných v zahraničí.

Proto jsme společně s našimi ukrajinskými kolegy považovali za nutné ukázat a zdokumentovat ruskou přítomnost v ekonomikách různých evropských zemí. Tato myšlenka vedla ke srovnávací studii založené na veřejných zdrojích, která mapuje ruské investice a akvizice a analyzuje současný dopad Ruska na ekonomiky následujících zemí: Německa, Rakouska, Polska, Ukrajiny a České republiky.

Jak ukazuje tato studie, i přes některé dílčí odlišnosti, existuje celá řada podobností ruských ekonomických zájmů v zahraničí. Ruské firmy se zajímají v zahraničí o taková klíčová odvětví, jako je energetika, bankovnictví, těžký průmysl, telekomunikace. Zajímavostí je, že mezi nové oblasti ruského zájmu patří rychlé občerstvení a pohostinství.

Nepřekvapivě hlavní oblastí zájmu Kremlu ve všech 5 analyzovaných zemí je energetický sektor. Nedávné poklesy cen ropy a plynu na světových trzích ovlivnily i pokles příjmů z jejich prodeje, které ale i nadále představují hlavní část příjmů ruského státního rozpočtu. Zde je nutné poznamenat, že Rusko tyto komodity používá nejen jako prostředek k vytváření příjmů z vývozu, ale také jako strategický a geopolitický nástroj, prostřednictvím kterého vyvíjí tlak na různé evropské země.
Pár faktů k energetice: Německo je největším spotřebitelem ruského plynu. Rakousko se stalo klíčovým evropským uzlem plynu v ruské distribuční síti plynu v celém regionu zahrnujícím Německo, Francie, Chorvatsko, Slovinsko, Maďarsko a Itálii. Ukrajina je stále závislá na spotřebě ruského plynu, i když do země proudí opačným směrem (tedy například z Polska nebo Slovenska). Značné množství dováženého zkapalněného plynu v Polsku pochází z Ruské federace.
Kromě ropy a plynu se ruské společnosti jako Rosatom zajímají o možné získání zakázek na dostavbu jaderných bloků v ČR, díky čemuž by se Česká republika stala ještě více závislou na ruských technologiích a dodávkách.

Rusko vedle energetického sektoru prosazuje své zájmy i v bankovním sektoru v Evropě. Ruské elity se snaží legitimizovat své příjmy prostřednictvím důvěryhodných evropských finančních institucí. V neposlední řadě jsou některé evropské banky často využívány k praní špinavých peněz. Německá Deutsche Bank čelila pokutám a pravděpodobnému právnímu stíhání vrcholového managementu kvůli své účasti v ruském systému praní peněz ve výši 20 miliard dolarů.
Některé rakouské banky také sloužily řadu let ruským oligarchům jako nástroj pro praní peněz. V nedávno zveřejněné kauze Danske Bank vyšlo najevo, že asi 967 milionů dolarů odteklo na účty do rakouské Raiffeisen Bank a účty dalších věřitelů v zemi. 1. Česko-ruská banka vlastněná Strojtransgazem poskytla v roce 2018 půjčku ve výši 9,5 milionu eur na volební kampaň krajně pravicové Front Nationale Marine Le Penové.

Mezi další rizika a hrozby, které stojí za zmínku, patří používání software a IT řešení ruských společností, jako je například antivirový výrobce Kaspersky Lab. Zatímco v roce 2019 americká Federální rada pro akvizice zveřejnila rozhodnutí pro další vládní instituce, zakazující používání produktů této společnosti kvůli obavám, že Kaspersky Lab má úzké vazby na ruské orgány. Nicméně, v EU jsou produkty společnosti Kaspersky Lab dále používány, protože podle Evropské komise chybí důkazy o tom, že by byly použity pro špionáž ze strany ruské vlády.

Další zajímavou oblastí, kterou stojí za to sledovat, je pohostinství a restauratérství. V roce 2019 se ruský řetězec pizzerií Dodo (ovládaný osobou s potvrzenými úzkými vazbami na ultranacionalisty) pokusil vstoupit na vysoce konkurenční trhy rychlého občerstvení v Německu a na Ukrajině. Předtím tato síť otevřela jednotlivé restaurace v celkem 11 zemích mimo Rusko, což je velmi neobvyklý krok, protože podobné řetězce obvykle spouštějí ihned síť více restaurací v dané zemi. Odborníci se proto domnívají, že takovéto obchodní aktivity Rusů v odvětví rychlého občerstvení a pohostinství v Německu a na Ukrajině vyžadují zvláštní pozornost a to s ohledem na bezpečnost potravin.

Nedávné zkušenosti Ukrajiny, že silná závislost na ruských trzích a rozsáhlé proniknutí ruských firem na domácí trh lze ve výsledku použít jako další nástroj politického nátlaku. Kreml několikrát ochromil ukrajinskou ekonomiku energetickými blokádami (plynové války v roce 2006, 2009), ekonomickými sankcemi (np. proti dovozu ukrajinských zemědělských výrobků). Řadu klíčových ukrajinských podniků navíc kontrolovali ruští majitelé (například velkou banku Prominvestbank nebo strojítrnskou a hutnickou skupinu „Industrial Union of Donbass“).
Spolu s těmito ekonomickými kroky Kreml destabilizoval a stále destabilizuje Ukrajinu i dalšími nástroji, jako jsou informační válka, politické zasahování do domácí politiky skrze spřízněné politické subjekty a politiky a nakonec přímou vojenskou agresí.

Během posledního desetiletí ruské přímé investice do evropských ekonomik dále rostou. Například ruské přímé zahraniční investice v Itálii, Rakousku a Nizozemsku vzrostly z pouhých 5,4 miliard EUR v roce 2006 na téměř 160 miliard EUR na konci roku 2017.

EU začala teprve nedávno vnímat a reagovat na podobná potenciální rizika a rizika vyplývající z přílivu zahraničního kapitálu a investic do strategických odvětví. Tyto úvahy (způsobené nejen investicemi Ruska, ale i dalších třetích států do ekonomik EU) nakonec vedly k tomu, že v dubnu 2019 vstoupilo v platnost Nařízení EU pro prověřování přímých zahraničních investic do EU. Členské státy EU jsou povinny toto Nařízení začlenit do národních legislativ do 11. října 2020. Tento nový právní předpis EU, který ale doposud nebyl v ČR přijat, pomůže lépe kontrolovat a mapovat ruské obchodní a ekonomické zájmy v evropských zemích.