Co bude dál v Bělorusku?
Poslední dobou dostávám čím dál více dotazů, co si myslím, že se stane v Bělorusku. Nejsem věštec, ale zkusím k tomu tady napsat několik bodů.
- Lidé v Bělorusku už mají po 26 letech skutečně dost Lukašenkova režimu. Posledními kapkami byla situace kolem koronaviru (Lukašenka to maximálně zlehčoval) a evidentní zfalšování voleb. Bělorusové jsou skutečně naštvaní a odhodlání v protestech pokračovat.
- Lukašenka změnil během několika posledních dní taktiku. Nejprve se snažil brutálním a nevídaným násilím lidi v ulicích zastrašit. Poté, co mu to nevyšlo a veřejnost to spíše ještě víc vyburcovalo a zmobilizovalo, několik dní nechal lidi klidně, bez zásahů, protestovat.
- A v těchto dnech, zdá se, se opět vrací k represím a pronásledováním ze strany policie, soudů a vyšetřovatelů. Nicméně, začal to dělat více sofistikovaně a přesně cíleně proti lídrům protestů a stávek. Několik z nich bylo již zadrženo a několik z nich obdrželo předvolání k výslechu (například členové vedení nově vytvořené Koordinační rady), u některých z nich proběhly domovní prohlídky. Obyčejné dělníky a zaměstnance pro změnu zastrašují a vydírají propuštěním.
- Lukašenka teď hraje na čas. Pochopil, že protesty plošným nasazením síly nezlomí, tak se rozhodl postupovat pomaleji v naději i na to, že se lidé unaví a tím protesty a mobilizace společnosti poleví. K tomu má přispět i postupné „odstřihávání“ lídrů protestů od protestního hnutí.
- Lukašenkovi se teď „vyplácí“ předchozích 26 let cíleného ničení a pronásledování opozice, aktivistů nevládních organizací a nezávislých médií. „Nová“ opozice se teprve učí organizovat se, formulovat politické požadavky, jednat s mezinárodním společenstvím.
K možné ruské vojenské intervenci:
- Osobně tomu příliš nevěřím, že dojde k přímé vojenské intervenci ve stylu srpen 1968 (nicméně skryté formy ruské intervence a "pomoci" již probíhají – viz níže), protože Putin moc dobře ví, že a) ji ve skutečnosti nepotřebuje, protože své cíle Moskva dokáže dosáhnout jinými a méně viditelnými prostředky, b) náklady, jak finanční, tak i politické, by byly neúnosně vysoké (západní sankce, finanční náklady na organizování této operace, poštvání si proti sobě části běloruské společnosti, které nyní spojení s Ruskem nevadí, problémy s veřejným míněním doma v Rusku, které už není Putinovi tak nakloněno jako dříve).
- Lukašenkovy zmínky o možné pomoci Ruska je nutné brát jako součást jeho hry, zastrašování a nátlaku vůči vlastním občanům a především Západu.
- Navíc Rusové již skutečně Lukašenkovi pomáhají: na místě stávkujícího technického personálu státních médií, kteří byli navíc všichni propuštěni, přijeli z Ruska ruští „stávkokazové“. Podle řady pozorovatelů v Bělorusku začali působit i političtí poradci na krizovou komunikaci, na práci s veřejností či „vyjednávači“.
Co tedy může následovat – ve hře několik variant:
1. Lukašenka se bude snažit protesty postupně zpacifikovat a dál se udržet v prezidentském křesle. Nebude mu vadit, že EU ho neuzná jako legitimního prezidenta. Stejně tak mu nebudou vadit západní osobní sankce (na něj a další představitele jeho režimu: zákaz vstupu a zmrazení možného majetku na území EU), které nebudou mít ale větší praktický dopad, kromě symbolického a politického, a to především vůči běloruskému veřejnému mínění.
2. V případě, že protesty budou dále pokračovat, Lukašenka začne „chytračit“ a bude nabízet změnu Ústavy a na jejím základě vyhlášení nových voleb, kterých se sám zúčastní. Západ bude s touto variantou více méně spokojený a podpoří ji jako řešení současné politické krize (a část politiků a států v EU si s radostí oddechne, že je krize vyřešena).
3. V případě možných nových voleb bude mimo jiné nutné zajistit mezinárodní dohled nad nimi. Pokud nebude docházet k machinacím a falšování, tak Lukašenka tyto volby nevyhraje. Tak trochu to znamená, že dojde k odložení v čase momentu jeho odchodu. Opět i zde bude hrát Lukašenka o čas a o případné podmínky jeho odchodu.
Každopádně, Bělorusko očekávají v nadcházejících týdnech a měsících turbulentní časy. Velkým problémem je dominantní závislost na vazbách s Ruskem v oblasti energetiky či ekonomiky (její orientace na ruský trh), která jen tak v krátké době nezmizí a jakýkoliv prezident Běloruska s tím musí počítat, čímž se mu/jí zúží manévrovací prostor.
Co můžeme prakticky dělat my jako konkrétní osoby? My se musíme maximálně snažit podporovat běloruské občany. Psát jim, být s nimi v kontaktu, ukazovat jim naší morální podporu a solidaritu, že na ně myslíme a že nejsou sami.
- Lidé v Bělorusku už mají po 26 letech skutečně dost Lukašenkova režimu. Posledními kapkami byla situace kolem koronaviru (Lukašenka to maximálně zlehčoval) a evidentní zfalšování voleb. Bělorusové jsou skutečně naštvaní a odhodlání v protestech pokračovat.
- Lukašenka změnil během několika posledních dní taktiku. Nejprve se snažil brutálním a nevídaným násilím lidi v ulicích zastrašit. Poté, co mu to nevyšlo a veřejnost to spíše ještě víc vyburcovalo a zmobilizovalo, několik dní nechal lidi klidně, bez zásahů, protestovat.
- A v těchto dnech, zdá se, se opět vrací k represím a pronásledováním ze strany policie, soudů a vyšetřovatelů. Nicméně, začal to dělat více sofistikovaně a přesně cíleně proti lídrům protestů a stávek. Několik z nich bylo již zadrženo a několik z nich obdrželo předvolání k výslechu (například členové vedení nově vytvořené Koordinační rady), u některých z nich proběhly domovní prohlídky. Obyčejné dělníky a zaměstnance pro změnu zastrašují a vydírají propuštěním.
- Lukašenka teď hraje na čas. Pochopil, že protesty plošným nasazením síly nezlomí, tak se rozhodl postupovat pomaleji v naději i na to, že se lidé unaví a tím protesty a mobilizace společnosti poleví. K tomu má přispět i postupné „odstřihávání“ lídrů protestů od protestního hnutí.
- Lukašenkovi se teď „vyplácí“ předchozích 26 let cíleného ničení a pronásledování opozice, aktivistů nevládních organizací a nezávislých médií. „Nová“ opozice se teprve učí organizovat se, formulovat politické požadavky, jednat s mezinárodním společenstvím.
K možné ruské vojenské intervenci:
- Osobně tomu příliš nevěřím, že dojde k přímé vojenské intervenci ve stylu srpen 1968 (nicméně skryté formy ruské intervence a "pomoci" již probíhají – viz níže), protože Putin moc dobře ví, že a) ji ve skutečnosti nepotřebuje, protože své cíle Moskva dokáže dosáhnout jinými a méně viditelnými prostředky, b) náklady, jak finanční, tak i politické, by byly neúnosně vysoké (západní sankce, finanční náklady na organizování této operace, poštvání si proti sobě části běloruské společnosti, které nyní spojení s Ruskem nevadí, problémy s veřejným míněním doma v Rusku, které už není Putinovi tak nakloněno jako dříve).
- Lukašenkovy zmínky o možné pomoci Ruska je nutné brát jako součást jeho hry, zastrašování a nátlaku vůči vlastním občanům a především Západu.
- Navíc Rusové již skutečně Lukašenkovi pomáhají: na místě stávkujícího technického personálu státních médií, kteří byli navíc všichni propuštěni, přijeli z Ruska ruští „stávkokazové“. Podle řady pozorovatelů v Bělorusku začali působit i političtí poradci na krizovou komunikaci, na práci s veřejností či „vyjednávači“.
Co tedy může následovat – ve hře několik variant:
1. Lukašenka se bude snažit protesty postupně zpacifikovat a dál se udržet v prezidentském křesle. Nebude mu vadit, že EU ho neuzná jako legitimního prezidenta. Stejně tak mu nebudou vadit západní osobní sankce (na něj a další představitele jeho režimu: zákaz vstupu a zmrazení možného majetku na území EU), které nebudou mít ale větší praktický dopad, kromě symbolického a politického, a to především vůči běloruskému veřejnému mínění.
2. V případě, že protesty budou dále pokračovat, Lukašenka začne „chytračit“ a bude nabízet změnu Ústavy a na jejím základě vyhlášení nových voleb, kterých se sám zúčastní. Západ bude s touto variantou více méně spokojený a podpoří ji jako řešení současné politické krize (a část politiků a států v EU si s radostí oddechne, že je krize vyřešena).
3. V případě možných nových voleb bude mimo jiné nutné zajistit mezinárodní dohled nad nimi. Pokud nebude docházet k machinacím a falšování, tak Lukašenka tyto volby nevyhraje. Tak trochu to znamená, že dojde k odložení v čase momentu jeho odchodu. Opět i zde bude hrát Lukašenka o čas a o případné podmínky jeho odchodu.
Každopádně, Bělorusko očekávají v nadcházejících týdnech a měsících turbulentní časy. Velkým problémem je dominantní závislost na vazbách s Ruskem v oblasti energetiky či ekonomiky (její orientace na ruský trh), která jen tak v krátké době nezmizí a jakýkoliv prezident Běloruska s tím musí počítat, čímž se mu/jí zúží manévrovací prostor.
Co můžeme prakticky dělat my jako konkrétní osoby? My se musíme maximálně snažit podporovat běloruské občany. Psát jim, být s nimi v kontaktu, ukazovat jim naší morální podporu a solidaritu, že na ně myslíme a že nejsou sami.