Je jedna věc, ve které byli, jsou a budou západní politici a někteří diplomaté vždy o krok pozadu ve srovnání s jejich východními protějšky.
Jde o něco, čemu říkám "diplomacie načasování (timing diplomacy", se kterou jsem měl poměrně často do činění i v Kyjevě, a to především v dobách prezidentství Viktora Janukovyče.

O co jde?

Základem tohoto východního způsobu "časovací diplomacie" je vybrání takového data nebo momentu důležitých a vzájemných setkání a schůzek, tak aby západní partner neměl tušení, jak moc je pro východní stranu symbolicky nebo politicky důležité právě samo načasování těchto jednání. A to především v takových chvílích, kdy se vzájemné vztahy nacházejí v krizi.

Příklad?

V roce 2013 byly vztahy EU s režimem prezidenta Janukovyče značně vyhrocené kvůli věznění opozičních lídrů, především Julii Tymošenko. EU dávala jejich propuštění jako podmínku pro podepsání Asociační dohody.

A měl přijít klíčový summit, kde šéfové EU Barroso a Van Rompuy chtěli přesvědčit Janukovyče, aby propustil Tymošenko z vězení. Nicméně, na evropské straně si nikdo předem neuvědomil, že ukrajinská strana odsouhlasila jako termín konání summitu den, kdy měl Janukovyč narozeniny. I když na summitu padala poměrně tvrdá slova, na následující tiskové konferenci to vypadalo jinak.

Evropská slušnost nedovolila představitelům EU se tvrdě pustit do Janukovyče. A spíš naopak, oba představitelé EU na začátku svých vystoupení popřáli Jakunovyčovi vše nejlepší k jeho narozeninám.

Samozřejmě, že média (především ta ukrajinská), která neznala zákulisí jednání, následně informovala o poměrně přátelské atmosféře (jaká zdánlivě panovala na tiskové konferenci).

A nyní máme podobnou zkušenost s návštěvou Josepha Borrella do Moskvy. Ta se musela připravovat několik týdnů dopředu, tedy ještě dříve, než se konala různá soudní přelíčení s Alexejem Navalnym.

A určitě nebyla náhoda, že soud, který Navalného poslal na 2.5 roku do vězení, byl přesunut z konce ledna na 2. února, tedy jen dva dny před Borrellovou návštěvou.

A aby mu to Rusové ještě více "osolili", ve stejný den nejenže vypověděli 3 diplomaty členských států EU, ale zároveň se konalo další soudní přeločení protio Navalnému v jiné opět kafkovsky absurdní kauze (údajná urážka válečného veterána). Borellova navštěva se tak stala vítězstvím ruské strany, která ji (zne)využila pro propagandistické účely.

Co měl tedy vysoký představitel EU udělat? Ve chvíli, kdy věděl, že Navalnyj je/bude odsouzen, měl prostě svoji návštěvu "přesunout" na jiný termín. To by bylo to jediné správné rozhodnutí, jak nenahrát Putinovu režimu do jeho propagandistických karet. A mohl si to v klidu dovolit. To Rusko potřebuje Unii více než EU Rusko. EU je největší ekonomický blok na světě, se kterým by nemělo být radno vytírat podlahu.

Nezapomínejme ani na slkutečnost, že pan Borrell reprezentuje celou EU, tedy i nás. A tak i nás teď nechal ponížit a urazit, udělal z nás "ořezávátka" a "stafáž" v této nedůstojné frašce.