Návrat a následné zatčení a odsouzení Alexeje Navalného komplikuje jak domácí tak i mezinárodní situaci stárnoucího ruského prezidenta Putina. Dá se očekávat, že nálady v ruské společnosti se budou dále vyhrocovat a polarizovat.


Putin a jeho okolí (včetně silových složek a služeb) budou nyní značně zaměstnání tlumením domácích protestů, včetně plánování domácích (dez)informačních kampaní a útoků na Navalného a opozici. Nezbyde jim tak více času na podobné činnosti v zahraničí, především vůči takovým zemím, jako je Ukrajina nebo Moldavsko. Samozřejmě, nedojde k zastavení ruských hybridních operací proti nim, ale ty budou méně intenzivní a méně promyšlené, protože ruské vedení bude mít jiné starosti a priority. Bez jejich jasných pokynů a svolení řadoví vykonavatelé "dole" budou spíše vyčkávat.
Před Ukrajinou, Moldavskem, Gruzií či prodemokratickým hnutím v Bělorusku se tak (i když asi jen dočasně) otevírá okno příležitosti posílit svou odolnost a obranyschopnost proti ruským hybridním útokům. Například včerejší rozhodnutí ukrajinské Národní bezpečnostní rady zakázat řadu TV kanálů spojených s Ruskem nebo otevřeně proruskými politiky v zemi (Viktor Medvedčuk) může být právě využitím toho, že Rusko teď řeší jiné problémy než fungování sítě dezinformačních proruských TV stanic v zahraničí.

Měli by být tedy tyto post-sovětské země Navalnému vděčné, že od nich odvedl pozornost Kremlu?

Ano, ale...
1) Jak ukazují historické zkušenosti s Ruskem (a SSSR), kdykoliv se vyskytovaly vnitřní problémy a pnutí ve společnosti uvnitř Ruska, jeho představitele to vedlo k zahájení agresivních operací v zahraničí, které na čas odvrátily pozornost Rusů od domácích záležitostí.
2) Je nutné mít stále na paměti, že v zahraniční politice, především směrem k post-sovětskému prostoru, má Navalnyj velmi blízko k názorům Putina. Například Navalnyj, který nyní tak volá po dodržování norem právního státu ve svém případu, neuznává fakt porušení mezinárodního práva ze strany Ruska směrem k Ukrajině při nelegální anexi Krymu.