Komunistická strana Čech a Moravy se rozhodla stát se hlídacím psem vydávání části majetku církvím. Nic proti pořádné kontrole. Ale tvrdí-li předseda KSČM pan Vojtěch Filip, že existují případy, kdy je vydáno něco protizákonně, měl by jako právník a správný občan zavítat na nejbližší služebnu Policie a učinit oznámení o podezření z trestného činu a ne svolávat kvůli tomu poslaneckou sněmovnu. Nejde totiž o nic jiného, než o snahu o zviditelnění skomírající komunistické strany.

Ještě v roce 1989 bylo v naší čtrnáctimilionové zemi 1,7 milionu komunistů. No, popravdě, řada byla spíš „u komunistů“. Krásně je to vidět na tom, že v roce 1945 bylo u nás 1 081 000 členů KSČ, v únoru 1,4 milionu, zatímco už v červnu toho roku bylo 2,5 milionu, což jistě svědčí o tom, kolik lidí nabralo okamžitě po únorovém převratu správný vítr.

Nechci použít příliš české přísloví, že se současnou komunistickou stranou to jde od deseti k pěti, ale podle statistik to už tak vypadá. Z výsledků posledních voleb plyne, že průměrný věk voliče této strany byl 61 let a mladých lidí do 30 let, kteří volili KSČM bylo 0,6%. Průměrný věk komunistických straníků samotných je 67 let, ročně ubude 6 000 členů. Přírůstek nových je 600 ročně, takže každý den ubývá 15 komunistů. Tento trend se nedaří nijak zastavit. Zatímco v roce 2004 bylo ještě více jak 100 000 členů KSČ, letos počet členů klesl na 51 000. Podle průměrného věku a dožití v ČR bude úbytek spíše zrychlovat, takže za 6 až 8 let by tu už měli hrát roli poměrně marginální. Ať tak či onak, stávají se opravdu ohroženým druhem.

Nicméně nemusejí naši stoupenci komunismu zoufat. Strana, která s nimi táhne do boje proti částečnému napravení křivd vůči církvím a náboženským společnostem, má prý asi 8 členů – a také to jde.

Toto zbytečné jednání poslanecké sněmovny je vlastně jen obří interpelací, kterou mohli komunisté klidně použít v normálním parlamentním provozu. Jen by to zapadlo kamsi do nezájmu sdělovacích prostředků. Nechci ani psát, kolik ony dva dny jednání budou stát finančních prostředků, které by mohly být věnovány na ušlechtilejší věci.

Ale taková už je politika – alespoň u nás.