V německých Brémách poprvé hlasovali i šestnáctiletí voliči. V Rakousku již šestnáctiletí volili také v celonárodních volbách. Má Česko rovněž uvažovat o volebním právu pro šestnáctileté?


Město Brémy je dalším ze sedmi míst v Německu, kde v letošním „supervolebním“ roce proběhly zemské volby. V tomto hansovním městě, dlouhodobě ovládaném sociálními demokraty (SPD), vůbec poprvé mohli hlasovat už šestnáctiletí. Fakt, že Brémy dál povedou sociální demokraté, a že tam také posílí zelení, rozhodly také hlasy šestnáctiletých a sedmnáctiletých voličů. Odhaduje se, že těch nejmladších voličů k urnám dorazilo asi deset tisíc.

V Německu to není poprvé, kdy věková hranice pro účast ve volbách klesla na 16 let. Jako první k tomu již v roce 1995 přistoupilo Dolní Sasko, následovaly je další spolkové země v Německu, v Rakousku a kanton Glarus ve Švýcarsku. Další spolkové země (například sousední Hamburk či východoněmecké Braniborsko) uvažují o tom, že budou brémský příklad následovat. Podle některých politiků je to dobrý návod i pro volby do spolkového sněmu.

Spolupředsedkyně zelených Claudia Rothová je přesvědčena, že šestnáctiletí se o politiku zajímají, a že mají mít právo ovlivnit, kdo bude rozhodovat o jejich budoucnosti. A to nejen na úrovni zemské, ale i federální. Rovněž podle bývalého šéfa SPD Münteferinga by mladí měli dostat příležitost i při celostátních volbách.

Řada německých politiků a odborníků má opačný názor. Například podle výzkumu Univerzity v Hohenheimu (Badensko-Württembersko) mladí lidé ještě nemají vyzrálé politické názory a velmi často bezmyšlenkovitě opakují politické názory svých rodičů. Podle průzkumů stále neexistuje jasný důkaz, že možnost volit by zvýšila zájem dospívajících o politiku.

Křesťanští demokraté jsou tradičně konzervativní a varují, že mladí lidé mohou tíhnout k podpoře extremistických politických hnutí a protisystémových, nedemokratických stran. Ale už i předseda parlamentní frakce CDU připouští debatu o této zásadní změně – ale až po analýze výsledků z Brém.

Průkopnickou zemí v podpoře politické participace mladých lidí je Rakousko, které od roku 2008 umožnilo mladým lidem volit do parlamentu již od 16 let. Tomuto průlomovému kroku předcházela široká diskuse, která vyvrátila obavy a ukázala, že přínos mladých lidí v politice a ve správě věcí veřejných je rozhodně vyšší než obavy z odklonu k extremismu. Mladých lidí zase není tolik, aby mohli zvrátit výsledek voleb negativním směrem. Neuspěly ani argumenty odpůrců, kritizujících snahu „připravit dospívající o bezstarostné dětství“. Možnost volby je právem, nikoliv povinností, což se prokázalo v roce 2008 právě v Rakousku, kde se parlamentních voleb zúčastnilo přibližně 70 % voličů ve věku 16 až 18 let.

Trend snižovat věkovou hranici voličů pod 18 let se projevuje dlouhodobě, a to nejen v německy mluvících zemích. Československo dovolilo osmnáctiletým volit už v roce 1946, kdežto ve většině zemí západní Evropy ke snížení z 21 let na 18 došlo až v 70. letech 20. století.

V současné době je politické povědomí mladých lidí v České republice velmi podceňováno. Jako kdyby mladá česká generace již víckrát neukázala, že se dokáže včas zmobilizovat. Příkladem za všechny může být masová účast studentů a mladých lidí na svržení komunistické totality v roce 1989. Tehdejším komunistickým pohlavarům se nepodařilo zbagatelizovat studentské hnutí poukazem na to, že „jsou to děti“. Nyní, po dvaceti letech od Sametové revoluce, se tento překonaný názor „o dětech, které nerozumějí politice“ vrací jako součást prudkého generačního zlomu. Předpokládá se, že dospělí politice rozumějí.

Přitom Češi se stávají občany už v 15 letech, kdy přebírají nejen občanský průkaz, ale značnou část občanských povinností, včetně trestní zodpovědnosti. Právo volit jim ale zůstává upřeno – a to nejen v parlamentních, ale i v komunálních volbách. Mladí lidé tak nemohou ovlivnit klíčová politická rozhodnutí, která se často dotýkají jich samotných a jejich budoucnosti. Pokud navíc nemají ani možnost volit, méně se zajímají o politické a společenské dění a méně se do tohoto dění zapojují i v dospělém věku. Politické strany se o problematiku mladých lidí jako takových zajímají jen okrajově, protože to nejsou (zatím) jejich voliči. V Čechách se rozšířilo klišé, že politika do škol nepatří.

To, že naše mládež má vyhraněné politické názory a preference, ukázal projekt nadace Člověk v tísni Studentské volby 2010. Nárůst zájmu mladých voličů jsme mohli pozorovat i v posledních parlamentních volbách.

Návrhy na snížení věkové hranice pro volby na 16 let se stále objevují také v Česku. V programu ho měla například Strana zelených. Prvním krokem by mělo být umožnit účast mladých lidí ve volbách na komunální úrovni. Zelení jsou přesvědčeni, že zapojit mladou generaci do veřejného dění znamená udělat krok k lepší budoucnosti.

V šestnácti či sedmnácti smí hlasovat také voliči v některých rozvojových a menších zemích světa. Naproti tomu například v Uzbekistánu smí svůj hlas do volební urny vhodit jen občané starší 25 let. Opačným příkladem věkové hranice může být Vatikán, kde se volby hlavy státu a církve mohou účastnit pouze kardinálové mladší 80 let. Naopak v Brazílii občané starší 70 let již nemusí povinně volit, i když volební právo mají i nadále.

A na závěr se pokusím vyvrátit argument, který má na jazyku mnoho čtenářů: že šestnáctiletí a sedmnáctiletí se v politice nevyznají a jejich volba nebude dostatečně fundovaná. Odpovědí může být pohled na nynější politickou reprezentaci – myslíte si, že když volili dospělí, je to vždy správná volba?