České právo výchovu dětí stejnopohlavními páry nepodporuje. Ale také nezakazuje.

Zprávu, že první registrovaný stejnopohlavní pár získal dítě do pěstounské péče, mi sdělila má kamarádka Marta ze strany lidové. Nejen křesťanská láska k bližnímu, ale i kariéra političky ji obdařily citem a pochopením pro menšiny. Ženy v každé partaji patří k menšině, i když tvoří většinu jako u lidovců. Navíc jsme se od doby, kdy se ani zelení, ani lidovci nedostali do sněmovny a nemají vliv na tvorbu zákonů, dlouho nepohádaly nad žádným věčným politickým tématem. Naopak, sbližuje nás společný nářek nad bezbřehou důvěřivostí voličů, kteří dali přednost amatérům z vévéček před lidovci a zelenými, zosobňujícími ty nejušlechtilejší hodnoty v politice.

Tentokrát mi Marta zavolala jako za starých koaličních časů a dotčeně prohlásila, že „už je to tady.“ Pak vysvětlila: „Registrované partnerství jim nestačí – oni chtějí adoptovat děti! Vždyť slibovali, že když dostanou partnerství, děti chtít nebudou…“ Marně jsem jí vysvětlovala, že svěření dítěte do pěstounské péče je standardním rozhodnutím úřadu, konkrétně Ministerstva práce a sociálních věcí. V zemi, kde je povolena adopce svobodným osobám, nelze zamítat žádost o adopci pro sexuální orientaci žádající osoby. Pro posouzení schopnosti vychovávat dítě je sexuální orientace irelevantní. Vždyť přece nejde o plošné právo pro všechny gaye a lesby, ale jen pro jedince, kteří splní poměrně přísná kriteria.

Srdce Marty neobměkčil ani fakt, že to dítě mělo kombinované zdravotní postižení, a tak nemělo šanci na adopci. Nenechala se zviklat. Pro ni existuje jen jedna pravda a jediný správný model rodiny. Myslí ten tradiční model rodiny nejpozději z devatenáctého století. Ten však v dnešní době již zdaleka neobsáhne rozmanitost všech forem rodinného soužití – od nesezdaných párů, přes výchovu jedním rodičem až po stále „normálnější“ single domácnosti. Musím Martě přiznat klad, že zatím jí homosexuálové „nevadili“, pokud nepřekračovali „hranice“, které pro ně vymezila. Do prostoru rodiny gaye a lesby rozhodně nepouští, ten vyhrazuje soužití muže a ženy. Pokud se realita liší – a v Česku vychovávají děti tisíce stejnopohlavních párů! – tím hůř pro realitu.

Ten večer jsme se s Martou nedomluvily a debata skončila, jakmile jsem naznačila něco o křesťanském homofobním postoji. Přesto věřím, že si tento blog přečte, a že obnovíme jak diskusi, tak přátelství. Určitě bude souhlasit s tím, že ústavní výchova je vždy horší varianta než výchova rodičovská. Pádným důkazem je mnohonásobně vyšší kriminalita lidí, kteří vyrůstali v dětských domovech. Hlavní podmínkou pro šťastné dětství, psychické zdraví, zdárný rozvoj a zrání dítěte, i pro jeho úspěšné zapojení do společnosti jsou láska, bezpečí a stabilita, které zajišťuje milující rodičovská osoba či osoby.

Doufám, že pak společně s Martou navštívím lesbický pár, který už vychoval dvě děti a těší se i ze dvou vnoučat. Abych Martu prakticky přesvědčila o tom, co tvrdí renomované zahraniční studie: že sexuální preference rodičů nemá negativní vliv na výchovu dětí, kdežto život v ústavu ano. A že v České republice tisíce dětí zůstávají v ústavech bez sebemenší naděje na vlastní domov. Proč by jim stejnopohlavní dvojice tuto naději nemohly splnit? Prospělo by to celé společnosti.