Hlavním spojencem šíření AIDS je nevědomost. A ministr školství ji podporuje.


V České republice již osmým rokem závratně narůstají nové případy HIV/AIDS a pravděpodobnost potkat HIV pozitivního člověka je třikrát vyšší než před deseti lety. Navzdory této stále se zhoršující situaci se ministr školství rozhodl odstranit prevenci této nevyléčitelné choroby ze školních osnov. Přitom HIV infekce se šíří tak rychle právě proto, že se Češi chovají lehkomyslně, jako by o žádném AIDS nevěděli. Podle ministra školství je nutno tuto nevědomost zachovat i nadále. Jinak si nelze vysvětlit jeho rozhodnutí odstranit znalosti a dovednosti pro prevenci pohlavně přenosných chorob ze školních osnov.

Jak k tomuto „osvícenému“ názoru Josef Dobeš z Věci veřejných (podle slov nynějšího prezidenta nejlepší polistopadový ministr školství) dospěl? Mýlíte se, pokud se domníváte, že se radil s ministrem zdravotnictví nebo studoval usnesení předešlých vlád, která ukládají ministerstvu školství vzdělávat budoucí generaci v oblastech zdravého chování, prevence pohlavně přenosných nemocí a drogových závislostí. Pan ministr se takovými detaily nezatěžuje. Nejlepší polistopadový ministr školství má jiné rádce – svého chráněnce Ladislava Bátoru, který přiznal, že inspiraci k práci na ministerstvu nejraději čerpá z dějin středověku, a Výbor pro ochranu rodičovských práv, jehož členové a členky zřejmě nevědí, že existují také práva dítěte, včetně práva na vzdělání. Práva rodičů by neměla jít proti zájmům dětí prožít svůj život ve zdraví. Mají pravdu takoví rodiče, kteří před obrázkem kondomu v příručce sexuální výchovy chtějí zavázat oči nejen svému dítěti, ale také všem ostatním? Pan ministr s nimi souhlasí. Má pravdu?

Skupinka pobouřených rodičů chce ochránit své ratolesti před Sodomou a Gomorou sexuální výchovy argumentem, že nejlépe poučí vlastní děti oni sami. Klobouk dolů před rodiči, kteří dokážou vychovat své děti k odpovědnému chování ve všech oblastech života včetně sexuálního. Chvála rodičům, kteří dokážou své děti kvalifikovaně poučit v oblasti prevence pohlavních chorob, sexuálního zneužívání, hazardu či drogových závislostí. Ale zdaleka to neplatí ve všech rodinách. Podle posledních průzkumů znalostí žáků a studentů v České republice je rodina jako zdroj informací o tom, jak se vyhnout nejnebezpečnějším nástrahám dospívání, až na p á t é m místě. Daleko osvícenější a nápomocnější jsou spolužáci - vrstevníci, škola, média a internet!

V českých rodinách se toho zkrátka o sexuální výchově moc nenamluví. Proto pruderní rodič, který nechce, aby jeho dítě při vyučování zaslechlo něco o kondomu či jej dokonce zahlédlo, by mohl z inkriminovaných hodin své dítě omluvit a poučit ho po svém, ale neměl by trvat na plošném zákazu sexuální výchovy pro všechny. Je spolehlivě prokázáno, že včasná sexuální výchova ve škole zvyšuje věk zahájení sexuálního života mladistvých, podstatně snižuje riziko nechtěného těhotenství a pohlavně přenosných chorob, včetně HIV/AIDS.

Jsou znalosti, které zachraňují životy. A ty by našim dětem neměly být odepírány ve jménu jakékoliv ideologie či náboženských předsudků. Škola nesmí být místem pro prosazování politických preferencí pana ministra, ani místem náboženských zákazů horlivých zájmových skupin. Škola má připravit dítě na skutečný život, který - jak známo - není peříčko. Ví to také nejlepší polistopadový ministr školství? A prozradil už někdo panu Bátorovi, že ve středověku hrozba AIDS neexistovala a proto nadešel čas trochu upravit osnovy?


MUDr. Džamila Stehlíková
Manažer Národního programu HIV/AIDS v ČR