Opravdu se tolik bojíme vlastních dětí, že potřebujeme státní rákosku?


Máte doma psa nebo dítě? Měli byste pečlivě prostudovat nový občanský zákoník. Poslanci schválili nový civilní kodex, což ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil (ODS) označil za historický krok v dějinách českého parlamentarismu. S novým zákoníkem se dle slov ministra stáváme moderní evropskou zemí. Mimo jiné i proto, že budeme vlídnější ke zvířatům. Naše nová „ústava všedního dne“ je povyšuje mezi „smysly nadané živé tvory“. Takže pokud máte doma nějakého domácího mazlíčka, měli byste to vzít v potaz.

Další pasáže nového kodexu však opouští cestu vlídnosti a tolerance ke slabším. Zcela v duchu biblického desatera zákonodárci hrozí prstem dětem a nakazují jim „dbát svých rodičů“. Slavný návrh poslance Marka Bendy ukládá nezletilým dětem zákonnou povinnost poslouchat rodiče v době, kdy je vychovávají. Rodičům zase ukládá děti „omezovat … v zájmu ochrany morálky, zdraví a práv dítěte, jakož i práv jiných osob a veřejného pořádku“. Takže, pokud máte doma nějaké dítě mladší osmnácti let, obojek by se docela hodil – váš pes ho už potřebovat nebude. Vaše nezletilé dítě je daleko větší hrozbou pro práva jiných osob a pro veřejný pořádek než váš pes. Konečně v rodinách bude vojna jako řemen! A nebojte se - pokud dítě neposlechne, zodpovědnost nenese rodič, který své dítě nezvládá, ale dítě, které zlobí! Jeho prohřešky bude řešit nový občanský zákoník.

Pomineme-li fakt, že devadesát devět ze sta dětských psychologů doporučuje děti nejen „omezovat“, ale také „povzbuzovat“, napadá mě kacířská otázka: co když dítě neposlechne a zákon poruší? Co se stane, když odmítne jít spát po večerníčku? Nebo nesní pracně připravenou zdravou večeři? Nebo neudělá domácí úkol? Nebo se vrátí domů z diskotéky až po deváté? Deset Otčenášů to určitě nespraví. Nový občanský zákoník zavádí zákonnou povinnost dítěte podřídit se výchovným opatřením svých rodičů. Ale znovu se ptám - co se stane, když neposlechne a poruší tím zákon? Přijde na řadu justice a vymáhání práv rodičů a povinností dítěte? Má opravdu vztahy mezi rodiči a nezletilými dětmi řešit soud?

„V praxi si pochopitelně jen těžko dokážu představit soud proti vlastnímu nezdárnému potomkovi,“ píše poslanec Benda na webových stránkách ODS. Ale právě tento postup prosadil ve sněmovně. Zní to neuvěřitelně, ale zástupce křesťanského konzervativního proudu v ODS se zasadil o přesun zodpovědnosti občanů za výchovu vlastních děti na soud, tedy na státní moc. Tak daleko nešla ani komunistická totalita.

Argument, že nový paragraf má ochránit rodiče před žalobami vlastního dítěte například za to, že ho nepustili na diskotéku, je absurdní. Podobné žaloby nejen že nikdy nebyly podány, ale podle stávající legislativy nejsou ani možné. Opravdu se bojíme vlastních dětí natolik, že potřebujeme měnit legislativu? Opravdu potřebujeme na vlastní děti státní obojek, možná ještě i náhubek, který už náš vycvičený pes nepotřebuje? Je to ten průlom do Evropy, který nám přináší vytoužená demokracie?

Výchovné problémy jsou staré jako lidstvo samo, nejsou porušením zákona ani ze strany rodičů, ani ze strany dětí a neměli by se řešit před soudem. Vztahy mezi rodiči a dětmi nevyřeší žádná přikázání zakotvená v legislativě. Stát by měl zasahovat jen v krajních případech. Na situace, kdy rodiče své dítě opravdu nezvládají, už dávno existují konkrétní praktická řešení. V případě krajní nouze lze nezletilého dokonce dočasně umístit do ústavního výchovného zařízení. Nemusí to být rodičovským selháním. Výchova dítěte je těžká a složitá práce. A téměř nikdo z nás – rodičů na to nemá vysokou školu.

Mnoho rodin úspěšně řeší své výchovné problémy za pomoci odborníků, například dětských psychologů či speciálních pedagogů, aniž by to kriminalizovali a hnali před soud. A naprostá většina rodin výchovu svých děti zvládá bez zásahů státu a žádnou úřední rákosku nepotřebuje.

K čemu jsou pak zákony, které neslouží lidem?