Zelení se znovu rozkročili nad politickým středem. Ze sjezdu v České Třebové vyšli sjednocení a posílení. Do vedení se dostali zástupci všech názorových proudů strany, kteří jsou schopni oslovit středové voliče a voliče napravo i nalevo od středu. Předsedou zůstává Ondřej Liška, mezi místopředsedy jsou Martin Bursík a Matěj Stropnický.


Probouzení

Už od okamžiku ohlášení kandidatury Martina Bursíka na post předsedy Strany zelených jako by se tato mimoparlamentní strana probrala z dlouhého spánku. Rozběhly se předvolební debaty, setkání s kandidáty, diskuse na internetových fórech. rozesílacích seznamech a facebooku… Podzimní sjezd zelených sliboval zajímavý střet politických koncepcí. Přinesl daleko více než drama soutěže bývalého předsedy Martina Bursíka s úřadujícím předsedou Ondřejem Liškou. Přinesl zeleným sjednocení a posílení. Přinesl návrat do politického středu. Přinesl novou naději.

V pátek odpoledne se pražské hlavní nádraží zaplnilo zelenými. Už při čekání na rychlík do České Třebové začala předvolební výměna názorů a pokračovala i ve vlaku. Debaty se zúčastnil i jeden z kandidátů na předsedu Martin Bursík. Nikdo nebyl vyloučen – ostatně v přeplněné chodbičce vagónu to ani nešlo. Nejčastější otázkou bylo pochopitelné „Koho volíš?“ Mýtus o zelených rozdělených na frakce brzy vzal za své: stáli, seděli a spolu mluvili zástupci všech názorových proudů a všech odstínů zelené barvy.



Kdo nejede vlakem ani na kole, není zelený. Z Prahy do České Třebové jel na kole bývalý radní hl.m. Prahy pro životní prostředí a nynější radní pro Prahu 4 Petr Štěpánek. A přijel dřív než zpožděný vlak!

Atmosféra sjezdu byla jako vždy zelená – svědomitě se třídil odpad, nechyběla vegetariánská jídla ani kojící matky – delegátky, aby jim neuniklo žádné hlasování.



Mezi hosty k delegátům sjezdu promluvili senátoři Libor Michálek, Eliška Wagnerová a hejtman Pardubického kraje Martin Netolický (ČSSD). Velký zájem vyvolalo vystoupení ředitele organizace Transparency International Davida Ondráčky a programového ředitele Hnutí Duha Vojtěcha Koteckého, který shrnul očekávání společnosti:
„Lidé neočekávají Transparency číslo dvě, neočekávají hnutí Duha číslo dvě či Aliance pro energetickou soběstačnost číslo dvě… Chtějí někoho, kdo dovede shrnout odpovědi na otázky, které položí krize. Pro nás všechny, včetně konzervativců, sociálních demokratů, křesťanských demokratů, liberálů a komunistů, bude lepší, pokud s odpovědi přijdou zelení spíš, než s ní přijde Pozitivní revoluce nebo Andrej Babiš se svými pochybnostmi o parlamentní demokracii.“

Boj o předsednické křeslo

V tvrdé soutěži s Bursíkem Liškovi připadla nevděčná úloha promluvit první. Musel se především vypořádat se skutečností, že pod jeho vedením zelení nejsou vidět - a zvládl to bravurně. Obhájce ohrožené předsednické pozice už v první větě přirovnal své působení k průvodci mezi „Skyllou a Charybdou rozkolu a zapomnění“. Zvyklý vyhýbat se konfrontacím Liška mluvil eufemisticky, v nepřímých narážkách. Svoji neviditelnost vysvětloval obtížností „návratu“ zelených na politické výsluní po pádu, způsobeném blíže nepojmenovanou živelnou pohromou. Jeho zelení mu však rozuměli. Dobře přečetli mezi řádky nevyslovenou výčitku sílovému stylu vedení bývalého předsedy zelených a nynějšího vyzyvatele – to po jeho odchodu Liška musel tišit plamen vnitrostranických bojů.

Kam se poděli zelení rebelové?

Pomocí jinotajů tlumočil úřadující předseda delegátům příběh mírotvorce, v kterém se ztratilo i to, že v okamžiku jeho příchodu do čela zelených už nehořelo a nebylo co hasit. Martin Bursík odešel z vedení strany sám a dobrovolně po prohraných evropských volbách v roce 2009 a dvojhlavý opoziční tandem Zubová-Kuchtová byl ze strany vyloučen. Ondřej Liška neměl s kým a také o co bojovat, předsednické křeslo zdědil jako první místopředseda. Nicméně dnes svou hlavní zásluhu vidí v tom, že vtisknul zeleným nový étos spolupráce a styl vedení, který spojuje a posiluje.



Ať už je to jakkoliv, k nepochybným příznakům předsednictví Ondřeje Lišky skutečné patří to, že se temperamentní spory a konfrontace z kuloárů zelených vytratily. Strana zelených už není pověstným „pytlem blech“. Výjimkou zůstává „enfant terrible“ českých zelených - místostarosta Prahy 3 Matěj Stropnický. Politické argumenty na sjezdu skoro nepoužíval, stranické oponenty jednoduše skandalizoval za použití bezobsažných, ale o to více dehonestujicích klišé a tímto nálepkováním jim ubíral preference. Obvinění Martina Bursíka co by placeného lobisty zaznamenala i media.

Bursík se nenechal vyvést z rovnováhy a na urážky nereagoval. Pouze na prohlášení Stropnického o vstupu do vlády jako o největší chybě zelených připomněl straníkům jméno Olgy Zubové, která se objevila na nedávné tiskové konferenci prezidentské kandidátky Jany Bobošíkové. Připomněl, že to byl Matěj Stropnický, kdo pracoval u Olgy Zubové jako asistent, kdo jí psal projev při pádu vlády a kdo ji prosazoval do čela Republikové rady. Zazněla i řečnická otázka: „Matěji, chci se zeptat, kdo dělá rozbroje ve Straně zelených?“

Liška: Strana zelených by měla být víc než ekologickou stranou

Zklidnění zelených Ondřej Liška srovnal s budováním fundamentu a slíbil, že nyní nadešel čas oslovit veřejnost a znovu získat důvěru voličů, posunout se od dílčích úspěchů k novému průlomu. I když uvítal návrat Martina Bursíka do vedení strany jako hlavního strážce životního prostředí, cítil politickou potřebu se vůči němu vymezit a zdůraznil, že Strana zelených by měla být víc než ekologickou stranou, měla by bránit „ty, kdo nepatří mezi ty privilegované (jsou to učitelé, živnostníci, mladé rodiny, svobodné matky, senioři a mladí lidé)“, ctít lidskou důstojnost a hájit kvalitu demokracie. Cílem Ondřeje Lišky je oslovit aktivní liberální proevropskou (a nikoliv znechucenou a apatickou) část veřejnosti a v roce 2014 přivést zelené do parlamentu.

Bursík: buďme hrdí na to že jsme zelení

Kandidátský projev Martina Bursíka posunul sjezd dál – od historie zelených k potřebám celé společnosti v době krize, od minulosti k budoucnu. Nejdříve expředseda musel čelit otázkám a výtkám které zazněly mimo jiné i mezi řádky projevu Ondřeje Lišky. V rámci „sebereflexe“ prozradil, že už by nevstoupil do Topolánkovy vlády, ba do žádné jiné vlády, která by se opírala o většinu jednoho–dvou lidí, protože pokušení těchto jazýčků na váhách „dělat dějiny“ může být příliš silné. Na druhé straně ani kvůli tomu, jak skončila tato vláda, Bursík nevidí důvod tvářit se, že v ní nebyl nebo dokonce plivat na výsledky a úspěchy zelených ve vládě.

Martin Bursík se skutečně změnil. Stejně jako Liška se vyhnul útokům na protikandidáta – s výjimkou letmé zmínky o tom, že před pádem vlády a následným „zatracením“ zelených Ondřej Liška byl jak v té vládě, tak ve vedení strany a nese srovnatelnou zodpovědnost. „Byli jsme ve stejné řece,“ odpověděl na přirovnání své kandidatury ke vstupu do stejné řeky a vyzval odrazit se od společné sebereflexe ke společné budoucnosti.




Úspěch v budoucích parlamentních volbách musí začínat u obhajoby toho, co zelení doposud dokázali. Diskontinuitu s úspěchy, kterých zelení dosáhli v Topolánkově vládě, považuje Bursík za nesmyslnou. Jako příklad uvedl nynějšího ministra životního prostředí za ODS Tomáše Chalupu, chlubí se programem Zelená úsporám. Projekt, který v čele ministerstva životního prostředí zahájil Martin Bursík, přinesl českým domácnostem zhruba 25 miliard korun na zateplení, výstavbu domů v pasivním standardu a ekologické vytápění. Zelení si nechali ten program ukrást, protože se k němu nehlásí a nevyjadřují se ani k tomu, že změny tohoto programu pod nynějším vedením resortu připraví 600 000 domácností, které topí uhlím, o nabídku výměny kotlů. Tento fakt označil Bursík za frontální útok na obnovitelné zdroje energie a znovu se rétoricky ptal, kde je v tuto chvílí strana zelených a proč se k tomu nevyjadřuje.




Veřejnost očekává od zelených tvrdý střet s vládou

I ti radikálnější a levicoví zelení, kteří Bursíkovi zazlívají, že byl vícepremiérem v době vyjednávání vlády o americkém radaru, nebo že dával ODS možnost realizovat svou část koaličního programu výměnou za zelenou stopu v druhé Topolánkově vládě, nemohli neocenit jeho úspěchy v čele ministerstva životního prostředí a jeho odhodlání poukazovat na chyby nynější vlády. „To co veřejnost očekává od Strany zelených, je tvrdý střet s vládou, speciálně v době, kdy se likviduje celý systém ochrany životního prostředí, ochrany přírody a ochrany krajiny a celé to směřuje k tomu, aby bylo zlikvidováno ministerstvo životního prostředí jako takové,“ říká Martin Bursík. Kritizuje propojení ekonomické a politické moci: „Největší problém tohoto státu je vznik spojení mezi politickou elitou a nejsilnějšími ekonomickými subjekty, velmi často polostátními firmami, které rozhodují o hlavních ekonomických otázkách státu – ČEZ, Mostecká uhelná společnost, OKD.
Jak je možné, že všechny politické strany souhlasí s další výstavbou jaderných elektráren, když je zřejmé, že z ekonomického pohledu to vůbec nevychází a jsou další rizika?
Jak je možné, že všichni mají za to, že Němci jsou blázní, kteří se rozhodli neracionálně, když je to nejsilnější ekonomika, nejorganizovanější demokracie, kterou v Evropě máme?
Jak je možné, že všichni u nás se shodují na tom, že obnovitelné zdroje jsou nesmysl, když 80 % všech investic v Evropě jde do obnovitelných zdrojů a 91 % Američanů je pro další rozvoj obnovitelných zdrojů? Jak je možné, že se u nás plánuje další a další nárůst spotřeby elektřiny, když všechny státy ve vyspělém světě snižují tuto spotřebu, protože vědí, že to je cesta ke konkurenceschopnosti? Ptáme se, proč to tak je, proč politici drží monopol ČEZu? Protože všichni v tom jedou a protože všichni za to berou peníze, dámy a panové.“

Staronový tandem Liška-Bursík

Bursík straníky přesvědčil. Debata po kandidátských projevech ukázala, že naprostá většina zelených si přeje v čele strany oba kandidáty – jak Bursíka, tak Lišku. Oba slíbili vzájemnou spolupráci ve vedení bez ohledu na to, kdo z nich vyhraje boj o předsednické křeslo. Zdálo se, že stejně jako u německých zelených, společný zájem o celostátní prosazení stranického programu zvítězil nad zájmy názorových proudů.

Když soutěž na předsedu s těsnou většinou vyhrál Ondřej Liška, Bursík byl drtivou většinou hlasů zvolen jako druhý místopředseda Strany zelených. Obrodil se tak tandem Bursík-Liška v obráceném gardu – v době zelených ve vládě Bursík byl předsedou strany, Liška – místopředsedou. Ale aby té zelené pestrosti nebylo málo, pozici třetího místopředsedy vybojoval rebel Matěj Stropnický.



Nesmíme zapomenout na ženy – první místopředsedkyní se stala nová tvář zelených – náměstkyně opavského primátora Pavla Brady a do předsednictva se dostaly Eva Tylová a další rebelka - exministryně Dana Kuchtová. Sedmičlenné předsednictvo doplnil i bývalý manažer strany Tomáš Průša, který v době vládního angažmá zelených jako jediný ze zástupců parlamentních stran odmítl jednat s novinářem převlečeným za lobistu a nabízejícím úplatek.

Co přinese zeleným pestré vedení?

Zvolení místopředsedou Martina Bursíka, který varoval zelené před posunem doleva a ztrátou středopravicových voličů, znamená návrat českých zelených do středu politického spektra a obnovení možnosti spolupráce s partnery napravo od středu. Možnost spolupráce se subjekty nalevo od středu zůstala zachována, imperativem pro zelené i nadále zůstává odmítnutí spolupráce s komunisty.

Zajímavá je paralela dění u českých zelených se zelenými v Německu, kterou uvedl Bursík. Německá Strana zelených na nedávném sjezdu ukročila doprava, když do čela volební kandidátky vyslala spolu s osvědčeným Jürgenem Trittinem luteránskou duchovní Katrin Göring-Eckartovou. Tímto krokem němečtí zelení nejen zachovali koaliční potenciál směrem k sociálním demokratům (SPD), s kterými vládli v letech 1998 až 2005, ale navíc se otevřeli koalici s křesťanskými demokraty (CDU) kancléřky Angely Merkelové.

Stejně i čeští zelení namíchali své nové vedení strany tak, že dokáží oslovit voliče jak vlevo, tak i vpravo od středu, včetně zklamaných voličů TOP 09 i Věcí veřejných, kteří podle Bursíka nemají koho volit. Pokud by se zelení i nadále posouvali doleva, nedokázali by oslovit tyto středopravé voliče a udrželi by jen svá nynější tři procenta.

Politický střed pro Bursíka není „něco mezi“: „Ten střed je nejméně ideologický a umožní zeleným dělat věcnou politiku. Umožňuje držet uvnitř strany proudy tak, aby se zelení dokázali dohodnout a vydržet spolu.“




Doufejme, že sjednocení a posílení zelení skutečně udrží názorovou pluralitu a dokáží oslovit voliče tak, aby se v roce 2014 vrátili do poslanecké sněmovny. Nejen životní prostředí, ale i lidská práva či sociální spravedlnost potřebují silného politického advokáta, aby se do země vrátila témata udržitelné budoucnosti, energetické soběstačnosti, zelené ekonomiky a modernizace společnosti. Zelená barva je barvou rovnováhy a naděje a do našeho politického spektra přirozeně patří.