Proč Antonín Holý nedostal Nobelovu cenu, se dozvíme až za půlstoletí

Nobelova cena jako politikum

Nobelova cena stále zůstává nejprestižnějším oceněním pro přírodovědce. Z Čechů ji jako jediný získal akademik Jaroslav Heyrovský již před více než půlstoletím. To nevypovídá o kvalitách českých vědců, ale spíše o pravidlech Výboru pro udělení Nobelovy ceny a o nedostatcích české „vědecké diplomacie“. Češi totiž nedokážou úspěšně lobbovat za své vědce a získávat pro ně mezinárodní podporu.

Výjimkou se mohl stát profesor Antonín Holý, kterého na Nobelovu cenu navrhovala česká Akademie věd ještě za jeho života. Pro cenu stále platí omezení, že nesmí být udělena zemřelé osobě. Detaily nominačního procesu a rozhodování Nobelova shromáždění v Karolinska institutet jsou zveřejňovány až po padesáti letech, proto se můžeme jen dohadovat, proč Antonín Holý nebyl vybrán. Dnes už víme, že akademik Heyrovský byl nominován na Nobelovu cenu osmnáctkrát a opakovaně jeho nominace neprošla kvůli jednomu nepřejícímu kolegovi.

U nominace Antonína Holého mohlo být problematické již zařazení do oboru jmenování. Byl sice geniální chemik, ale věnoval se především aplikovanému výzkumu, konkrétně prováděl syntézu chemických látek, které měly potenciál sloužit jako léky. Nobelova cena v oboru chemie se uděluje především průkopníkům v základním výzkumu. Proto se čeští experti přiklonili k nominaci Antonína Holého za fyziologii nebo lékařství. Ale i v tomto oboru jsou preferovány objevy základních biologických a fyziologických jevů s přínosem pro medicínu, jako byl například Flemingův objev penicilínu. Do stejné skupiny objevů ovšem nepatří Holého syntéza antivirotik, ačkoliv ji významem a dopadem na osudy milionů pacientů zcela jistě můžeme s objevem penicilínu srovnávat.

Nová antivirotika, která vytvořil profesor Holý, jsou základem pro výrobu dosud nejúčinnějších léků proti HIV/AIDS, infekční žloutence typu B, pásovému oparu, virovému zánětu oční sliznice či proti viru pravých neštovic.

Mezi nejefektivnější, nejdostupnější a nejčastěji užívané léky proti HIV/AIDS patří Viread, Truvada a Atripla, které jsou podávány více než 90 % pacientů s touto dosud nevýlečitelnou chorobou. Všechny tři jsou založeny na účinné látce tenofoviru, kterou ve své laboratoři vyrobil profesor Holý. V současné době antiretrovirovou léčbu dostává přes 8 milionů pacientů, přibližně stejný počet HIV pozitivních osob na léčbu teprve čeká. Nákazu virem HIV známe od 80. let minulého století. Od začátku epidemie se virem HIV nakazilo více než 60 milionů lidí, 30 milionů již v důsledku této infekce zemřelo. Na celém světě žije více než 34 milionů lidí nakažených virem HIV, včetně 3,3 milionů dětí mladších 15 let. V Česku epidemie HIV/AIDS s dvěma tisíci HIV pozitivních osob je stále na vzestupu.


Profesor Antonín Holý ve své laboratoři v Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR. Fotografie z archivu ÚOCHB

V čem je příčina fenomenálního úspěchu Antonína Holého?

Jeho badatelská dráha začala velmi brzy. Už jako kluk našel doma starou učebnici lučby (chemie) pro císařskokrálovská gymnázia se starobylými rytinami a pustil se do nejrůznějších chemických pokusů. Stát u proměny barev, vlastností a samotné podstaty nejrůznějších chemických látek se stalo jeho celoživotní vášní. Nejšťastnější se cítil v laboratoři, když experimentoval a „vařil“ nové látky.

Antonín Holý se narodil roku 1936 v Praze, vystudoval v letech 1954 – 1959 organickou chemii na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. Dvacet let vedl laboratoř chemie nukleových kyselin Ústavu organické chemie a biochemie (ÚOCHB), kde pak působil jako ředitel a založil českou školu chemie nukleových kyselin, nyní známou po celém světě. Se svým týmem objevil skupinu látek s obecným názvem „acyklické nukleosidfosfonáty“, které se staly základem nové generace léků působících nejen proti virům. Publikoval přes 650 vědeckých statí a byl držitelem 60 patentů.

Na jedné straně kladl profesor Holý důraz na systematickou poctivou vědeckou práci. Většinu času trávil v laboratoři, neúnavně realizoval jeden chemický experiment za druhým, vlastníma rukama syntetizoval a zkoumal tisíce a tisíce látek ze zvolené chemické skupiny. Tvrdil, že výraz „vědecký pracovník“ pochází od slova „práce“ a on je zde od toho, aby pečlivě pracoval v chemické laboratoři, nikoliv jen u psacího stolu či u počítače. „Pracovní doba vám končí, když je hotový experiment, ne když je na hodinách 15,30“, říkával svým žákům.

Na druhé straně profesor Holý učil své žáky přemýšlet v širších souvislostech, být kreativní, všímat si každé indicie. V tom mu pomáhala jeho geniální intuice. Uměl si všimnout, kdy se objeví něco nečekaného, nepropást okamžik projevu významné anomálie, následovat ji, odhalit příčiny, budovat a ověřovat hypotézy a teorie.

Profesor Antonín Holý zemřel 16. července 2012 ve věku pětasedmdesáti let, právě dnes uplynul jeden rok od jeho úmrtí. Proč nedostal Nobelovu cenu, se dozvíme za padesát let. Na tom, co profesor Antonín Holý přinesl lidstvu, to však nic nezmění.