Český živel se znovu pozvedl k veřejnému protestu ve chvíli, kdy prezident republiky napadl jeho samotnou historickou identitu a zpochybnil odkaz Listopadu.

„Tvá vláda, lide, se k tobě navrátila“ zní klíčové poselství prezidenta Václava Havla. Nynější prezident České republiky Miloš Zeman lid, který ho zvolil, pravidelně uráží. Má několik společenských skupin, na které utočí s obzvláštní oblibou, protože se opovažují mít vlastní kritický úsudek, ale teď napadl společenský celek.

Během oslav výročí Sametové revoluce v bývalém Československu Miloš Zeman zpochybnil, že před 25 lety se „vláda věcí tvých“ skutečně navrátila k lidem, i když se tak zpívalo na náměstích. Podle Zemana občané na pádu komunismu žádnou zásluhu nemají. Ve skutečnosti politickým uspořádáním otřásla „neschopnost komunistického režimu, který byl stupidní“. Obdobný názor na příčinu pádu komunismu v tehdejším Československu má i někdejší generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš, podle kterého za změnu režimu mohou chyby a nečinnost některých soudruhů doma a v Rusku. Oba Milošové, které lid chtěl s odstupem 25 let „do koše“, vidí tehdejší společenskou změnu překvapivě podobně - optikou komunistických papalášů, kteří „něco“ nebo „někoho“ neuhlídali, jinak by vše bylo při starém, třeba jako v našem nedostižném společenském vzoru – v komunistické Číně.

Bodem obratu v revolučních událostech podle Zemana nebyla občanská statečnost a brutální zásah bezpečnostních složek na Národní třídě, ale nepravdivá zpráva o smrti studenta. Jako kdyby občané v ulicích nepřeskočili, ale podlezli historickou laťku, a pokud by to neudělali, máme zřejmě doposud komunistický skanzen, jen s jiným Milošem v čele. Navíc demonstranti, kteří byli 17. listopadu 1989 na Národní třídě, nepatřili podle Zemana mezi hrdiny, většina z nich byli zbabělci, kteří utekli před tehdejšími policisty cestičkou u Národního divadla. V debatě s Václavem Klausem doslova řekl, že ti, co "odešli předčasně" odešli „jako řitním otvorem“ a dál už to známe z Hovorů z Lán.

Tím, že zpochybňuje historickou roli účastníků listopadových události, snaží se prezident symbolicky popřít podíl českého národa na vlastním sebeurčení. Zeman nevěří tomu, že by se po desetiletích sovětizace lid probudil, svrhl komunismus a jako suverén si sám zvolil svou budoucnost mimo zónu ruského geopolitického vlivu. Podle Zemana povídačky o tom, co Václav Havel nazýval „probuzením národa“ patří k „útěšným mýtům“, „tvrdá realita“ je jiná: „vždy bylo více těch, kdo se bál“.

Zeman varuje před „heroizací a mytizací dějin“, především sametové revoluce, chce bourat „nepravdivé mýty“ a tak se snaží oloupit českou společnost o polistopadový étos a sjednocující kolektivní identitu. Tato společenská identita není žádným mýtem, ale příčinou toho, že jsme dnes plnohodnotnými členy EU a NATO. Ani tuhý komunismus sovětského střihu tuto identitu nevyhladil, i když totálně odboural demokracii a tradiční formy hospodářského a komunitního života.

Československá společenská identita se projevila během Pražského jara a v srpnu 1968 v opozičních postojích vůči komunismu a v odporu proti vasalství k cizí mocnosti. Nesmiřitelný konflikt mezi touto kolektivní národní identitou a komunistickým režimem znovu uvedl dějiny do pohybu v roce 1989. Tvrdit, že tyto historické události nebyly zásluhou ani vítězstvím lidu, ale vedlejším účinkem tu neschopnosti soudruhů, tu dezinformací o mrtvém studentovi, je pohrdání národem, který dokázal „sametovým“ způsobem vyprovodit ze své domoviny krvavou totalitu a ruské tanky. Je to vlastizrádný cynismus, za který by mohl český prezident dostat vyznamenání od ruských tajných služeb.

Proto prezident Zeman od české veřejnosti dostal červenou kartu. Český živel se znovu spontánně pozvedl k veřejnému protestu ve chvílí, kdy prezident napadl jeho samotnou historickou identitu a odkaz Listopadu označil za „nepravdivý mýtus“. Když se prezident Zeman schován pod černými deštníky tělesných strážců snažil rychle strhnout roušku z pamětní desky k 25 letům pádu komunismu, dav skandoval „Nesahej na to!“ Boj za svobodu proti totalitě a bezpráví jako univerzálním formám zla patří ke hodnotám, na které se nesahá. Každý sebevědomý národ, každý civilizovaný stát potřebuje tyto společné hodnoty jako záruku lidské důstojnosti a jako raison d’être, smysl a důvod své existence.