Pokud jste duševně normální občan, o cestu pana prezidenta do Moskvy se nemáte zajímat

Na brífinku po ukončení Zemanovy návštěvy v Karlovarském kraji hejtman několikrát opakoval, jak je potěšen zájmem hlavy státu o „radosti a starosti“ obyvatel svého kraje. Ve skutečnosti se na brífinku řešily převážně „radosti a starosti“ nikoliv občanů, ale pana prezidenta. K radostem patřilo to, že všude viděl nabité sály a v Kraslicích dokonce museli dát velkoplošnou obrazovku ven, aby se nával lidí vešel alespoň před sál. Velkou radost mu udělala starostka Rotavy, která od rotavských občanů přivezla prezidentovi celý balík zelených karet. Nejvíce ho však potěšilo, že během tři dnů se nikdo z občanů Karlovarského kraje nezeptal na jeho cestu do Moskvy, s jedinou výjimkou občanky v Kraslicích, která mu za tuto cestu poděkovala.

Naopak, starosti prezidentovi přidělávají novináři, protože se „zabývají problémy, které duševně normální občany vůbec nezajímají." Tím tabu problémem, o který by se "duševně normální občané" neměli zajímat, myslel pan prezident svou účast na nadcházejících moskevských oslavách vítězství Sovětského svazu ve Velké vlastenecké válce. Zemanovu květnovou návštěvu v Moskvě označil americký velvyslanec v ČR Schapiro za "choulostivou", neboť by český prezident mohl být "jediným vůdčím představitelem státu Evropské unie" na těchto oslavách. Jak je známo, Zeman na oplátku zavřel americkému velvyslanci dveře na Hrad.

Na jedné straně, nic nového pod sluncem – proruské postoje Miloše Zemana nejsou tajemstvím a co se týče kritiky novinářů, kdysi Zeman v TV Prima prohlásil, že „novináři jsou pitomci, hnůj a fekálie“. Na straně druhé novinkou je to, že prezident sám sebe pasoval do role arbitra na duševní zdraví a vyjmul ze skupiny „duševně normálních“ všechny občany s nezdravým zájmem o prezidentovu návštěvu Ruska. V čele duševně nenormálních jsou pak čeští novináři. Proč? Protože vidí Zemanovu úlohu v dějinách jinak než jejich ruští kolegové.

Ruská oficiální média opěvují Zemanovu cestu na oslavu 9. května do Moskvy a konflikt s americkým velvyslancem jako vítězství „nezávislé“ zahraniční politiky České republiky. Vůbec se nezmiňují o negativním postoji české vlády vůči ruské agresi na Ukrajině či vítání amerického konvoje českými občany, ale obšírně popisují, jak se Česko díky Zemanovi vymanilo z područí USA. Český prezident prý bez ohledu na hysterické záchvaty amerického velvyslance zhatil plány Washingtonu izolovat Rusko při oslavách Dne vítězství. Šéf mezinárodního výboru Rady Ruské federace Konstantin Kosačev označil „hrubý zámořský okřík amerického velvyslance v Česku“ za „snahu zatrhnout svým mladším soudruhům hry na suverenitu“ a ukázat, že "Washington žádné další Pražské jaro nedovolí". Ale Washington se podle Kosačeva zmýlil. Česko ukázalo, že je schopné „nezávislé“ (čti: proruské) zahraniční politiky. Zeman jede do Moskvy a dveře pražského Hradu pro amerického velvyslance jsou nyní uzavřené…

Pokud jste dočetli až sem, nepatříte do skupiny těch, kteří jsou podle prezidenta duševně normální. Patří tam totiž jen ti, kdo se o cestu českého prezidenta do Moskvy nezajímají a nemají na to žádný názor. Ostatně nač je vlastní názor, když stejně o všem má rozhodovat vrchnost? Cesta českého prezidenta jako snad jediného evropského státníka do Ruska není náhoda. Svým antiliberálním a autoritářským smýšlením Zeman skutečně směřuje spíše na asijský východ, než na evropský západ. Otázkou je, jestli tam má směřovat Česká republika.