Rusko je nemocné. Není to „něco jako chřipka“, jak označil Zeman válku na Ukrajině, ale spíše ebola. Šíří se přes média. Symptomy: nenávist, válka proti sousedům a schvalování poprav.

V neděli Moskvou, Petrohradem a dalšími ruskými městy prošly smuteční pochody za opozičního politika Borise Němcova, který byl 27. února zavražděn v centru Moskvy.

Přibližně stovka lidí se zúčastnila nedělního smutečního shromáždění k uctění Němcovovy památky i v Praze na Staroměstském náměstí. Akci uspořádalo sdružení Pražský Majdan. Účastníci piety na Staroměstském náměstí vyjádřili morální podporu všem statečným Rusům, kteří i přes politiku otupující nenávistné válečné propagandy a politického teroru, vyrazili v neděli do ulic uctít památku Borise Němcova a vyjádřit protest proti putinovskému režimu. Ruskou společnost dlouhé měsíce denně z televizních obrazovek bombardovaly válečné hrůzy, aby nyní měla možnost pochopit, že vnitřní politika je pokračováním té vnější, je to stejná politika s pečetí nynějšího ruského vůdce. Ruští občané se stali svědky vraždění nejen u doněckého letiště, ale i přímo v srdci Moskvy.

Ruská společnost je rozdělená jako nikdy předtím. Na jedné straně – odpůrci Putinova režimu, války na Ukrajině, vzestupu agresivního nacionalismu a autoritarismu v ruské politice. Na druhé – Putinovi přívrženci, kteří pod vlivem propagandy podporují válku „proti kyjevským fašistům“ a považují demokratickou opozici za „pátou kolonu“, která překáží na cestě Ruska zpět k někdejší imperiální velikosti.

Oficiální média se plní nejen projevy soustrasti, ale především kritikou zavražděného demokratického politika, odsouzením jeho politických chyb, bagatelizováním jeho politického významu a odkazu. Sociální sítě jsou plné projevů zlomyslné satisfakce kvůli tragické smrti politika-disidenta a absurdních konspiračních teorií (jako údajní viníci Němcovovy smrti se propírají – Chodorkovskij, Ukrajinská pravice, CIA, islamisté…). Cílem je odvést pozornost od hlavního viníka vraždy – putinovského režimu. Bez ohledu na konkretního vykonavatele popravy, odpovědnost nese současný bratrovražedný válečnický řežim v Rusku, který vytvořil ve společnosti atmosféru nenávisti, vyústil v agresi na Ukrajině a fyzickou likvidaci odpůrců.

Kreml ovšem ani náznakem nepřipouští jakoukoliv zodpovědnost za smrt nejvýraznějšího Putinova odpůrce. Po této zákeřné vraždě pod okny Kremlu, která se nemohla obejít bez „krytí“ silových a pořádkových struktur, oficiální zdroje prohlásily, že neexistuje žádný motiv ke krokům namířeným proti Němcovovi. Prý byl bezvýznamným politikem na okraji politické scény, který nízkým ratingem nemohl konkurovat Putinovi či mocensky ohrozit kohokoliv z jeho okolí a už dávno nepatřil k ruské politické elitě.

Není tomu tak. Němcov nikdy nebyl marginálním politikem. Byl to bývalý vicepremiér, gubernátor a poslanec. Dlouhodobě byl považován za ruského "korunního prince", který měl nahradit Borise Jelcina na postu prezidenta. Díky svému charizmatu, odvaze, schopnosti pojmenovat nejpalčivější problémy Ruska včetně odsouzení ruské agrese na Ukrajině patřil Němcov k politické elitě a byl jedním z nejvýraznějších vůdců protikremelské opozice.

Vraždou Borise Němcova byla překročena další pomyslná červená linie, za kterou je možné všechno. Byl to akt zastrašování, Putinův zdvižený ukazováček, varování "tytyty", znamenající, že se v Rusku nemůže cítit bezpečně žádný politik, žádný novinář, žádný advokát, žádný aktivista, žádný občan, pokud není plně loajální vůči vládnoucímu režimu. Režimu, který nyní ukázal, že vše je povoleno – včetně vyvražďování „páté kolony“ a „zrádců národa“, jak dlouhodobě nazývá Putin oponenty své krvavé politiky.

Probudí vražda odpůrce války Borise Němcova válčící národ? Změní náladu ve společnosti? Odvrátí směřování země od utužování autoritářského režimu, vraždícímu politické oponenty a prosazující svou politiku ve světě vojenskou sílu? Stane se nadějí pro změnu atmosféry nejen v Rusku, ale v celé Evropě i ve světě?