Další tragédie volá po reformě psychiatrie

Devětadvacetiletý muž, který kuchyňským nožem brutálně ubodal mladou ženu v knihovně na Plzeňsku, trpí vážnou duševní nemocí. Má bludy, pod jejich vlivem vraždil. Začátkem letošního ledna byl hospitalizován bez svého souhlasu v psychiatrické nemocnici v Dobřanech. Soud nedobrovolnou ústavní léčbu schválil proto, že muž trpěl bludy a vyhrožoval, že někoho zabije. V únoru byl tento nebezpečný pacient propuštěn a svoji vyhrůžku splnil. Plánoval i další vraždy. Po loňské vraždě ve škole ve Žďáru nad Sázavou a po masakru v Uherském Brodě jde v poměrně krátké době o třetí případ, kdy zabíjela osoba s psychiatrickými problémy.

Nemoci napospas

Ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček se „smíšenými pocity“ posílá do dobřanské psychiatrické nemocnice kontrolu, primář léčebny je zdrcen a podává výpověď… Ve všech třech případech však vraždili lidé, kteří by měli být v ambulantní psychiatrické péči, docházet k psychiatrovi v místě bydliště a pravidelně užívat léky. Pokud by tomu tak skutečně bylo, nedošlo by k žádné z těchto vražd.

Proč se pacienti vymkli z péče a pod vlivem choroby zabíjeli? Protože jim v tom nikdo nebránil. V Česku neexistuje „zdravotně sociální síť“ záchytu a podpory duševně nemocných mimo ústav, jak je tomu ve většině vyspělých zemí. V cestě chorobné agrese dvou mužů a jedné ženy nestal nikdo – ani ambulantní psychiatr, který by pravidelně hodnotil stav pacienta a v případě zhoršení hospitalizoval, ani terénní psychiatrická či komunitní sestra, která by dohlédla na pravidelné užívání léků, ani rehabilitační či sociální pracovník, který by pomohl nemocnému zapojit se do každodenního života po propuštění z ústavu. Rodina v těchto situacích je často bezmocná, protože nedokáže odborně vyhodnotit stav svého blízkého, natož zvolit správný postup rehabilitace či léčby.

V Česku chybí systém komunitní péče

S psychiatrem mají spolupracovat terénní psychiatrické a komunitní sestry, sociální pracovníci, kteří by podporovali pacienta v jeho domácím prostředí, zajistili dodržování léčby a správné užívání léků, vedli ho k začlenění do života, získání práce a bydlení. Tyto „komunitní týmy“ duševního zdraví by měly spolupracovat i s praktickým lékařem a fungovat v každé lokalitě na území republiky, především pro lidi s vážnými duševními poruchami. Ambulantní psychiatři v Česku jsou přetíženi, pojišťovna jim proplácí v průměru přibližně dvě a půl hodiny ročně na pacienta a bez komunitních služeb v terénu nejsou schopni „ohlídat“ všechny své ovečky.

Psychiatrie – popelka zdravotnictví

Proč tento systém mimoústavní péče o pacienty v Česku chybí? Nejsou peníze. Česká republika je na jednom z posledních míst v Evropské unii v podílu vynakládaných prostředků na psychiatrii. Ambulantní psychiatry limitují pojišťovny, zařízení komunitní péče jsou jen ve velkých městech a nejsou pro všechny, navíc většinu služeb v terénu místo státu poskytují nevládní neziskové organizace, které každý rok bojují o přežití. Psychiatrické léčebny potřebují rovněž navýšení financí. Kdo byl v Dobřanech, určitě mi dá za pravdu. Místo skutečné reformy se lůžková psychiatrická zařízení v ČR pouze přejmenovala z léčeben na nemocnice.

Čekání na reformu psychiatrie

Věřím, že ministr Svatopluk Němeček se kromě „trestání viníků“ v dobřanské léčebně sejde s odborníky nad reformou psychiatrie a podpoří rozvoj psychiatrické komunitní péče v přirozeném prostředí nemocných, aby se v budoucnu zabránilo většině podobných tragédií. Je tady sice ministr financí Andrej Babiš, který sedí na státní kase a má pocit, že právě on má rozhodovat o budoucnosti české medicíny. Ale ministr zdravotnictví nemusí znovu jít s prosíkem za Babišem. Komunitní péče ve vlastním prostředí pacienta není dražší než ústavní léčba a navíc na reformu psychiatrie Česko dostává miliardy korun z Evropské unie. Zbývá jen najít politickou vůli změnit nefunkční systém, kvůli kterému umírají nevinné lidé.