Ministři ČSSD navrhují povinné genderové kvóty pro sněmovní a krajské kandidátky

Návrh ministrů za ČSSD Jiřího Dienstbiera a Milana Chovance odpovídá požadavku veřejnosti na větší zastoupení žen v politice. Pokud politická strana chce být úspěšná, je v jejím vlastním zájmu přání voličů respektovat a podpořit revoluční návrh, aby na kandidátkách do Poslanecké sněmovny a do krajských zastupitelstev bylo alespoň čtyřicet procent žen. Návrh schválila Legislativní rada vlády. Povinné kvóty jsou doplněny povinností umístit ženu na první, druhou nebo alespoň třetí pozici kandidátní listiny. Jinými slovy, z první trojice kandidátů by měl být alespoň jeden opačného pohlaví. Za nedodržení kvót bude stranám hrozit pokuta – třicetiprocentní snížení státního příspěvku za získaný mandát.

Řada politických stran již zapracovala kvóty do svých stanov – například ČSSD nebo zelení. Legislativní rada vlády navrhuje uložit tuto povinnost všem stranám, kandidujícím ve sněmovních a krajských volbách.

Muži jsou proti. A také ženy, které kvóty už nepotřebují

Zdá se, že nejen pravicové opoziční strany, ale i koaliční KDU-ČSL návrh na genderové kvóty nezkousne. Není se čemu divit – poslanci křesťanských demokratů jsou skoro „pánským klubem“ – z 14 poslanců je tam pouze jedna žena. Zastoupení žen v celé Poslanecké sněmovně činí pouhých 19,5 procenta. Takto malý podíl žen na politické moci je ostudným deficitem demokracie, protože ženy reprezentují zájmy a potřeby poloviny obyvatelstva, kterou nelze z rozhodovacích procesů vyloučit.
Právě tento handicap chce napravit návrh ČSSD na kvóty pro ženy. To, že prezident Miloš Zeman považuje genderové kvóty na kandidátkách ČSSD za urážku pro ženy, je jen dalším důvodem tento návrh podpořit. Jako premiér Zeman neměl ve své vládě na přelomu tisíciletí ani jednu ženu.

Nepřekvapuje mě, že tolik mužů-politiků je proti – oslabuje to jejich vlastní šanci na osobní vítězství ve vnitrostranickém klání při sestavování kandidátek. Ale nerozumím některým vrcholným političkám, které odmítají myšlenku vyrovnávacích opatření pro ženy včetně kvót. To nechtějí dát šanci svým kolegyním plnit své sliby voličům? Proč tedy šly do politiky? Věřím však, že většina političek kvóty přivítá a podpoří.

Proč je v politice málo žen?

Hlavní příčinou nízkého zastoupení žen ve volených politických funkcích je malý počet žen na kandidátkách. Muži je tam jednoduše nepustí, protože jsou dravější, ambicióznější, sebestřednější a často dělají politiku bez náležité pokory, v přesvědčeni, že jsou nejlepší. Politici-muži přehlížejí nebo zlehčují témata a problémy, které přináší k řešení ženy, podceňují politické schopnosti žen a netlačí je dopředu, nevnímají ženy jako rovnocenné politické partnery. Ženy-političky musí neustále dokazovat, že mají vůbec dostatečnou kvalifikaci, natož že jsou schopné vést kandidátku. Některé političky přiznávají, že ženy samy se často podceňují a nejsou dostatečně průbojné.

Hnutí ANO má první ženu-primátorku v čele Prahy. Kvóty pro ženy v politice však nepodpoří

Problém nedostatečného zastoupení žen nevyřeší ani "imigová kampaň" v podobě umístění reprezentativní ženy do čela kandidátky rozhodnutím "shůry" bez primárních voleb a dalších standardních vnitrostranických procedur. Tento genderový marketingový tah může přinést více škody než užitku, protože se loutková politička ve funkci nemusí osvědčit. Proč pražské primátorce Adrianě Krnáčové z hnutí ANO chybí elementární politické návyky a zkušenosti? Proč nezvládá vedení koalice? Proč neumí komunikovat s veřejností ani s novináři? Protože Andrej Babiš vede hnutí jako vlastní firmu, což je neslučitelné s vnitrostranickou demokracií a soutěží, v které by se vybrali na kandidátku jen ty nejlepší. Babiš tam dosazuje ty nejloajálnější. Krnáčová nemůže mít politické zkušenosti ani z vlastní strany.

Pak vůbec není překvapením, že hnutí ANO, které vyneslo do čela Prahy první ženu v historii hlavního města, kvóty nepodpoří. Hnutí ANO nemá žádnou vnitrostranickou demokracii či standardní politickou soutěž při sestavování kandidátních listin, volební lídry určuje předseda, proto žádné kvóty nejsou zapotřebí.

Deset ženských vlastností, díky kterým ženy v politice mohou být lepší než muži

Pokud díky kvótám dosáhneme alespoň třetinového zastoupení žen v mocenských pozicích, ženy získají dostatečný prostor pro svá témata a změní se styl politiky. Tvrdí to skandinávské zkušenosti a četné studie. Měl by se zlepšit i vztah občanů k politice. Tak jednoznačné to však zase není.

Často lze slyšet názor, že zvýšení zastoupení žen v politice se má stát zárukou vyšší kvality politiky a demokracie vůbec, protože ženy mají vylepšit politiku svými charakterovými a morálními vlastnostmi. Je to tak trochu klišé. Obsah politiky a její úspěšnost neurčuje pohlaví, nýbrž osobnostní a individuální vlastnosti a postoje konkrétních politiků či političek, politická tradice a širší politický kontext, včetně stranické příslušnosti. Ovšem nelze popírat, že v našem kulturním kontextu se celá řada vlastností a vzorců chování vyskytuje častěji u žen než u mužů. Zde je zjednodušený seznam ženských "politických" předností, nemající daleko od klišé, ale přesto zajímavý:

1. Oddanost a věrnost stranickým programovým ideálům (většina přeběhlíků jsou muži)
2. Schopnost kompromisu a dohody na nadstranické úrovni („ponížený“ muž-politik se bude mstít do posledního dechu)
3. Nezištnost a obětavost, služba občanům (kdežto mužům jde především o moc samotnou)
4. Věcné a odborné řešení problémů (muži více "politikaří")
5. Větší zapojení intuice při rozhodování, schopnost hodnotit situaci celostně (muži rozhodují sice logicky a analyticky, ale zaujatě vybírají informace, na jejichž základě rozhodují)
6. Lepší spolupráce v týmu (muži často působí jako sloni v porcelánu a selhávají v komunikaci)
7. Pečlivost, pracovitost a odborná zdatnost (muži se často chlubí cizím peřím)
8. Větší empatie a soudružnost v politickém týmu (mužům je naopak přisuzována bytostná touha soupeřit, vyniknout, zvítězit, uchvátit mocenskou pozici, použití silové metody mocenského boje)
9. Nezkorumpovatelnost
10. Schopnost přesvědčit: ženy častěji sázejí na ideály, emoce a pocit sounáležitosti, muži – na racionální argumenty a konkrétní nabídky spolupráce.

A co Ústava? Nebude potřebovat změnu kvůli kvótám?

Zvýšit zastoupení žen v politice lze pouze změnami volebních zákonů bez dotčení Ústavy. Zavedení kvót na kandidátní listiny neporušuje zásadu rovnosti volebního práva (všeobecné, rovné, přímé, tajné, svobodné, volná soutěž politických stran…). V mnoha evropských zemích legislativní kvóty fungují a ústava se proto neměnila. Navíc Ústavní soud už v minulosti rozhodl, že opatření určená k odstranění znevýhodnění určité skupiny neporušují princip rovnosti.

Demokracie je jediný režim, kde mohou ženy vládnout

Není vyloučené, že se nepodaří prosadit navrženou změnu volebního zákona v celém rozsahu. Ale pokud legislativním procesem projde byť jen i třicetiprocentní zastoupení žen na kandidátkách, bude učiněn historicky první krok pro spravedlivější zastoupení žen a mužů v české politice. Po tomto kroku mohou přijít i další. Stejně jako v případě legislativního zakotvení zákazu diskriminace legislativa krok po kroku reaguje na potřeby společnosti.

Jakýkoli krok ke spravedlivějšímu zastoupení žen v politice bude důležitým signálem nejen pro budoucí političky, ale pro celou společnost. Budeme zase o kousek blíž skutečné demokracii.