Déja vu jako za totáče: drancování povoleno

Jak symbolické: ministerský předseda za ČSSD Bohuslav Sobotka po boku komunistického hejtmana Ústeckého kraje Oldřicha Bubeníčka oznámil, že vláda na svém ústeckém jednání schválila prolomení územních limitů těžby hnědého uhlí na dole Bílina. Oprášil slovník z předlistopadových dob a mluvil o hornících, kteří potřebují práci a o teplárnách, které potřebují uhlí ke spalování. Ani slovíčko o regionu, který potřebuje utlumit spalování fosilních paliv, ani o Severočeších, kteří potřebují zdravě žít a dýchat čistý vzduch. Komunistická devastace severočeské krajiny může pokračovat.

Padly limity těžby - symbol obrození těžce zkoušených severních Čech, polistopadový slib občanům, že jejich region čeká ozdravení životního prostředí a revitalizace, že se už nemusí bát o svoji budoucnost, žít ve strachu ze zbourání domova či přibližování měsíční krajiny… Bohuslavu Sobotkovi podobné paralely s bezohledností komunistů nevadí, na nějaké vyšší morální hodnoty v politice si dávno nehraje. A je přesvědčen, že i ostatním je to už dávno jedno - podle sebe soudím tebe. Nikdo z několika desítek poradců v čele s Vladimírem Špidlou mu neporadil, že se tím zapíše do českých dějin jako první premiér, který vztáhl ruku na symbol polistopadové nové společenské smlouvy?

Naděje pro český Sever v ohrožení

Kvůli povrchové těžbě hnědého uhlí bylo v severních Čechách zbouráno už 82 měst a obcí. V roce 1991 Pithartova vláda stanovila územní limity povrchové těžby hnědého uhlí, které zastavily bourání obcí a drancování krajiny a chránily v ní domovy desítek tisíc lidi. Dokud existovaly, nikdo nemohl těžit za jejich hranicí. Obyvatelé podkrušnohorské uhelné pánve se konečně nadechli a s důvěrou se začali dívat do budoucna. Stavěli tu a spojovali svou budoucnost s regionem. Zároveň byly limity těžby pro Severní Čechy jistotou a imperativem přechodu od devastující povrchové těžby uhlí k rozvoji vzdělanosti, služeb, moderních průmyslových odvětví, včetně obnovitelných zdrojů energie a úsporných technologií.



Vláda Bohuslava Sobotky prolomila limity těžby „pouze“ na dole Bílina, limity na dole ČSA zůstaly nedotčeny. Nedojde sice k bourání obcí, ale proč prolamovat limity těžby v krajině, jejíž míra devastace nemá v Česku obdoby? Proč otáčet celý polistopadový vývoj v této oblasti?

Proč vláda Bohuslava Sobotky porušila polistopadový slib občanům?

Důvody pro tak zásadní a politicky významný krok, jakým je prolomení limitů těžby, vláda nedokázala přesvědčivě vysvětlit. Podle premiéra Bohuslava Sobotky bude uhlí z dolu Bílina přednostně využíváno v teplárenství. Ministr životního prostředí Richard Vrabec sice potvrdil, že těžba za limity českému teplárenství může pomoci, ale hned dodal, že než k ní dojde, česká energetika se bez uhlí už obejde. Vyplývá to i z nedávno schválené státní energetické koncepce. Optimistický ministr životního prostředí chce umlčet špatné svědomí a nahlas doufá, že prolomení limitů nepovede k další těžbě. Proč se tedy prolamovalo?

Premiér Sobotka a ministr Mládek mluvili o zachování pracovních míst pro horníky. Ale než se uhlí před limity vytěží, zbývá dost času na jejich rekvalifikaci – v severních Čechách existují i jiné pracovní příležitosti a stále vznikají nové, například v průmyslové zóně Triangle.

Příčinu musíme hledat v těsném propojení české politiky s polostátní firmou ČEZ, jejíž zisky a přínos do státního rozpočtu podle ministra Jana Mládka prolomení limitů zvýší.

Sobotkově vládě zatím stačí ryze teoretická vidina krátkodobých finančních zisků ČEZu pro rozhodnutí, kterým popírá polistopadový étos a vládní závazek zajistit občanům severních Čech nedotknutelnost jejich životního prostředí, ochranu zdraví a jistotu domovů. Navýšení finančních zisků z případné těžby za limity by zdaleka nepokryly tzv. negativní externality – dopady těžby a spalování uhlí, především škody na zdraví lidí, na krajině a vliv na globální změny klimatu. Vědci z Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy vyčíslili, že prolomení limitů těžby v lomu Bílina způsobí škody na životním prostředí, zdraví a blahobytu obyvatel ve výši deseti miliard korun. Premiéru Sobotkovi a ministru Mládkovi to nevadí: platit za dopady na krajinu a lidské zdraví se bude až potom - nejdříve bude zisk. Stejnou logikou se řídili komunisté, kteří obětovali Severní Čechy pro účely získání levné energie bez ohledy na devastaci krajiny a zdraví obyvatel regionu.

Vyprodej polistopadových hodnot

Politický rukopis tohoto symbolického rozhodnutí je stejný, jako obětování a popření havlovských hodnot ochrany lidských práv při ekonomických jednáních s komunistickou Čínou. Právě Sobotkova vláda předvedla novou pragmatickou doktrínu české zahraniční politiky, s dominující ekonomickou diplomacií, orientovanou na vydělávání peněz, bez zneklidňujícího lidskoprávního akcentu. Oba tyto kroky – považovat Čínu za staršího bratra a prolomit limity těžby v Severních Čechách - příznačně podpořil prezident Miloš Zeman. Při tom jak prolamovat limity, tak zbavovat se prestižního mezinárodního titulu ochrance lidských práv bylo úplně zbytečné, dokonce i z hlediska ekonomického – v dlouhodobém horizontu to přinese Česku více ztrát než zisku.



Premiér bez páteře

Sobotka je typický obratný vysoký byrokrat, zocelený zápasník mocenských soutěží uvnitř politické strany a politických frakcí, z nichž po mnoha letech trpělivého vyčkávání ve stínu vyšel jako absolutní vítěz. Jeho nevýraznost a absence charizmatu mu k udržení u moci spíše pomáhají, než škodí. Největší podporu u Čechů získávali vždy nevýrazní politici úřednického střihu.

Na českém politickém kolbišti je Sobotka nepřekonatelným mistrem kompromisů, kličkování a úhybných manévrů. Rozhodně je nejšikovnějším, nejcyničtějším a nejbezohlednějším lídrem ČSSD. Reaguje na děje v okolí, hledá výhody v současných poměrech (tentokrát zpeněžení prolomených limitů těžby aspoň na Bílině) a zároveň prodává lidem to, po čem oni touží. Je bezzásadový. Nestraší reformami. Jeho vláda je stejná - opatrnická, defenzivní, oportunistická, využívá každou možnost k výdělku, často bez ohledu na morální principy či újmu obyvatel.

Spíš než o prosazování konkrétních reformních cílů či významných ideových hodnot, jde Sobotkovi o to udržet se u moci pragmatickým, ale opatrným vládnutím. Důchodovou reformu pravicových vlád pohřbil dříve, než se vůbec stačila nadechnout, nic nenavrhl místo ní a ponechal řešení demografické krize na budoucích vládách. Reforma zdravotnictví se za Sobotkovy vlády proměnila v hanlivý výraz. Postupuje podle principu – kdo nic nedělá, nic nezkazí. Proto je zapotřebí stále hledat nějaké zdroje, které lze v dohledné době projíst. Prolomení limitů těžby je dobrá příležitost něco urvat do rozpočtu a posílit vzájemně výhodné vazby s ČEZem. Také samo prolomení limitů bylo klasicky sobotkovské – nekoncepční, polovičaté, nesmyslné.

Obsah a program politiky nikdy nebyl silnou stránkou Bohuslava Sobotky. Jeho síla je v zákulisních dohodách, stranických a úřednických procedurách, mocenských intrikách a praktikách, v samotném procesu vládnutí. Cílem je vládnutí samo o sobě. Tento vůdcovský styl, který je spíše průběžnou údržbou státu, než skutečným vládnutím, naštve minimum občanů, ale neposunuje zemi kupředu. V některých ohledech, jak to vidíme u prolomení limitů těžby nebo zrušení důchodové reformy, ji vrátí o velký kus zpátky.

Jan Mládek o prolomení limitů: dlouhá cesta začíná prvním krokem

Soutěžit s premiérem ve schopnosti vracet Česko do minulosti, bagatelizovat skutečné problémy a „prodávat“ to, co lidé očekávají, brilantně dokáže řada ministrů jeho vlády – včetně ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka. V den, kdy vláda v Ústí nad Labem prolomila limity těžby, v průběhu necelé hodiny otočil hned dvakrát.

Nejdříve ministr Mládek v doprovodu dalších členů vlády zamířil k demonstrantům, několika z nich přátelsky podal ruku a omlouval se za připravené vládní rozhodnutí prolomit limity.



Zároveň uklidnil obyvatele Horního Jiřetína a Litvínova „dobrou zprávou“, že se limity prolomí pouze v Bílině, že nedojde k bourání lidských obydlí. Mluvil smířlivě a pokorně, s pochopením přikyvoval vyprávění mladého muže, který se stěžoval na své zdravotní problémy kvůli těžbě a spalování uhlí.

O pár minut později se Mládek přesunul před vchod do krajského úřadu, kam autobusy přivezly přibližně pět set horníků. Horníci ve své pracovní době na pozvání odborů vyzývali vládu k prolomení limitů. A ministr Mládek se před nimi rázem proměnil v jiného muže – v hrdinu, který jim zajistil prolomení limitů na dole Bílina. Znovu se omlouval, ale tentokrát za to, že řečeno jeho vlastními slovy, „v případě dolu ČSA to rozhodnutí zatím přijato nebude, ale neříkám, že to bude navždy, protože vláda bude každý rok vyhodnocovat energetickou politiku a pokud to uhlí bude chybět, tak se k dolu ČSA vrátíme…“



„To už bude pozdě,“ odpovídali rozzlobeni horníci, kterým rozšíření těžby na jiném dole moc nepomůže. Chtějí prolomení limitů na dole ČSA i za cenu zbourání Horního Jiřetína a Černic. Chlubí se podporou prezidenta Miloše Zemana.

Rozhodnutí Sobotkovy vlády prolomit limity těžby na dole Bílina – bez ohledu na to, že se zatím nebudou bourat další obce - je ideově a strategicky velmi špatné, skoro fatální. Nic nevyřešilo, pouze vypustilo džina z láhve a legitimizovalo opětovné volání po ničení krajiny a bourání obcí ve jménu zisku. Limity vláda sice prolomila, ale neměla odvahu odepsat zásoby uhlí na dole ČSA do nebilančních zásob, aby trvale ochránila obyvatele Horního Jiřetína a Černic. Lidé tedy ani dnes nemohou klidně spát, protože v noci k jejich domům doléhá hluk rypadel a není vyloučeno, že jednoho krásného dne dojde i na jejich domy. Tím, že neodepsala zásoby uhlí pod Horním Jiřetínem a Černicemi ponechala vláda „uhlobaronům“ zadní vrátka k soustavnému tlaku a k otevírání otázky limitů. Postupuje salámovou metodou jak v případě uhlí, tak i v případě slevování z dalších vládních slibů a předsevzetí. Dobře ten proces popsal ministr Mládek: „Jak říká čínské přísloví, je to jen první krok, ale každá dlouhá cesta začíná prvním krokem…“ Konečně názorný příklad, jak se učíme od Číny stabilizovat společnost podle rady prezidenta Zemana.

Komu má sloužit politika?

Bohuslav Sobotka ani Miloš Zeman nejsou společenskými reformátory jako Václav Havel. Nezaměřili se na změnu společnosti, ale na sebeprosazování a výměnný obchod. Naše rodinné stříbro - polistopadový politický kapitál, mezinárodní prestiž země, důvěru občanů a jejich zdraví Sobotkova vláda vyměňuje za velmi hypotetické ekonomické zisky ČEZ nebo obchodu s Čínou. Bohuslav Sobotka nechápe, že ztrácíme víc, než získáváme, protože pro něj jsou tyto hodnoty jednoduše nepotřebné, dokonce neviditelné.

A tak jsou mocenské zájmy politiků a ekonomický kalkul nadřazeny blahu těch, komu mají sloužit. Ale politika nikdy nemůže být nadřazena dobru. Bez obsahu, bez služby lidem a jejich potřebám je politika prázdná.