Devadesátiny slaví česká Němka Hedvíka Hurníková




Vítr z údolí rozevlál osušky z vietnamských tržišť
jako prapory všech armád, co táhly přes Sebastienberg,

Zvedá prach, prohání smetí vykosteleným náměstím, roztáčí nebeské vrtule –
Zukunft ist das Windkraftwerk

A prchá starou císařskou silnicí nach Leipzig…
Je dobojováno, paní Heddo, nevěřte vzpomínkám i snům,

Podívejte, staré třešně ještě kvetou! Není to ten sad, kde stával váš dům?


Pár kroků od branky byla hranice, dál vedla přes kopec
s výhledem na Východ a Západ - do obou světů,

Pak zatáčela k Božím mukám - Gott mit uns –
co přežila Rakousko-Uhersko, Třetí říši a pád Sovětů.

Nádraží odstřelili hned po odsunu, trať do Německa rozebrali v osmašedesátém, pak rozkrádali most…

Co oko nevidí, bolí o to víc. Z dětských vzpomínek by šlo postavit město, a zbylo by ještě dost.


Vítr z hor žene mraky, láme větve a bouchá dveřmi, rád by je urval z pantů,
Jako zhrzený bratr na odchodu, jako duch všech vyhnanců ve šlépějích Danta,
Co se nevrátí do ráje… "Píchá vás u srdce? Je to k dešti, opřete se, jede vám vlak.


Ihr Geburtshaus stand bei der Kirche? Tam co ty trsy pomněnek a spadlé schody od kúru?"
…Vůně cikorky s mátou, paličkovaný ubrus, petrolejka, tatínek v mundúru
A maminka hledí na oblohu: "Nezmokni, Heduško, liják!"

13. dubna 2016

Filmový dokument "Jak se zpívá v Krušnohoří"

Následující filmový dokument je věnován životnímu příběhu Hedviky Hurníkové, rozené Walter, rodačky z Hory Svatého Šebestiána – příhraniční obce v Krušných horách:

Jak se zpívá v Krušnohoří from Džamila Stehlíková on Vimeo.

Rodinu Hedviky zasáhly dějinné zvraty a tragédie dvacátého století. Její dědeček, otec a strýcové byli sociální demokraté a antifašisté; v době první republiky ovlivňovali politický a kulturní život v okolí. Kosmopolitní otec poslal Hedviku do české školy, díky svému povolání poštovního doručovatele znal všechny občany a se všemi dobře vycházel.

Po záboru (okupaci) Sudet v roce 1938 nacisté rodinu pronásledovali. Strýc Hedviky Hurníkové, ač vězněný v nacistických koncentračních táborech, neunikl v červenci 1945 „Pochodu smrti“ z Chomutova do Záluží u Mostu. V rámci poválečného odsunu sudetských Němců byli přesně v den Hedviččiny svatby její prarodiče a další rodinní příslušníci místo svatebního veselí odsunuti do Německa. Hedvika Hurníková vzpomíná na rodinný dům v Hoře Svatého Šebestiána jako na ztracený symbol předválečné rodinné a komunitní pospolitosti Němců a Čechů.

Od šedesátých let Hedvika Hurníková stmelovala spolkový život a reprezentovala komunitu českých Němců na Chomutovsku. Po pádu komunismu organizovala také přeshraniční akce a otevřela veřejnou debatu o tragických kapitolách česko-německého soužití v regionu, včetně událostí na náměstí v Kadani, kde v březnu 1919 čeští vojáci zastřelili 23 německých civilistů.

Krušné hory se během 20.století staly domovem mnoha národnostních skupin, což se specificky odráží v regionálním životě i ve zpěvu dodnes.