Vláda černých labutí

24. 10. 2016 | 10:15
Přečteno 6937 krát
Putin, Trump, Zeman: kult vůdce a svět na křižovatce

Náš svět se mění rychleji, než se s tím dokážeme vyrovnat. Od začátku 21. století neuvěřitelné události do slova ohrožují naši civilizaci - klimatická změna s hrozbou zániku lidstva, obnovení studené války... A vlny dějinných tsunami jsou stále vyšší a rychlejší. Nárůst byrokracie, korupce, ekonomické těžkosti, nezaměstnanost, rostoucí sociální nerovnost, populistická hnutí v celé Evropě. Zástupná válka v Sýrii, hrozící přerůst ve střet velmocí, sebevražedné atentáty, vlny uprchlíků, oslabení Evropy, brexit… Klasická představa demokracie, která má podporovat slabé proti mocným, dostává trhliny. A ve společnosti narůstá zklamání a hněv.

Právě v dobách nejistoty a krize stále více toužíme po jistotě, místo bolestného přemyšlení o vlastní budoucnosti, osudech země a světa, tváří v tvář složitosti politiky vítáme rázného charismatického vůdce s novým jednoduchým příběhem boje dobra proti zlu, kterému bychom mohli uvěřit. Vůdce nás zachrání a nastolí ztracený řád – stačí se k němu přidat. A tak se k moci dostávají tvůrci vymyšlených příběhů dobra i zla, populisté, kteří slíbí cokoliv – i to, že nás ochrání a spasí svět.

Tanec „černých labutí“ na světové politické scéně


Donald Trump, Vladimir Putin a dokonce i Miloš Zeman patří k nové třídě politiků, dosahujících fenomenálního úspěchu navzdory očekáváním vzdělaných expertů, informovaných analytiků, osvícených elit a zkušených bookmakerů. Známý americký futurolog libanonského původu Nicholas Taleb označil vzestup Donalda Trumpa „černá labuť“.

Módním pojmem „černá labuť“ nazývá nepředvídatelnou a neočekávanou událost, vymykající se dosavadním zkušenostem. Dějiny hýří událostmi, které byly bleskem z čistého nebe. Teprve retrospektivně odborníci nacházejí vysvětlení, proč se to stalo a vlastně i mělo stát, ačkoliv se stalo právě to, co se podle původních očekávání stát nemělo. Kdo mohl v roce 1987 očekávat Gorbačovův politický obrat, rozvrat Sovětského Svazu a pád železné opony? Kdo mohl v roce 2000 předvídat návrat Putinova Ruska k velmocenským ambicím získat zpět postavení Sovětského svazu? Nebo že v roce 2016 bude americkým prezidentským volbám dominovat republikán, útočící na základní demokratické hodnoty, podbízející se Rusku a vystupující jako klaun?

Demontáž demokracie demokratickými nastrojí

Nicholas Taleb první černou labuť v dějinách lidstva objevil ve starověkém Římě, kde Julius Caesar rozvrátil republiku s pomocí plebejců, kteří nenáviděli elity a senátory jako třídu. Rozvoj demokracie může dospět do fáze, kdy silný lídr paraziticky využije nástroje demokracie, aby se dostal k moci a začal rozebírat demokracii samotnou.

Když sleduji Trumpovo vystupování, někdy si pokládám otázku, jestli jeho nadšení stoupenci rozeznají rozdíl mezi vizí budoucnosti své země a pouličním divadlem s pavlačovými scénami. Trump ještě nebyl zvolen, ale sčítat škody můžeme už teď. Neprávem osočované a ponižované skupiny amerických obyvatel – především muslimové a Mexičané – už teď pociťují strach a větší odcizení vůči většinové společnosti. Obavy amerických politiků vyvolává rovněž připravenost Trumpa ustoupit ruské rozpínavosti na úkor zájmům Evropské unie, především zemí střední a východní Evropy.

Návrat éry vůdců

V neklidných dobách lidé chtějí slyšet od politiků jednoduché, ale emočně nabité strhující příběhy, které dávají jejích životům a strádání smysl, vytvářejí pocit sounáležitosti bez ohledu na jejich historickou relevantnost nebo dokonce pravdivost – a propadají kouzlu populisty. Vůdce osvobozuje od neurčitosti a složitosti skutečné politiky, nabízí lidem zdánlivé jednoduché řešení jejich problémů, předhazuje davu imaginárního nepřítele, viníka všech nesnází, zajišťuje očisťující emoční katarzi pro davy a předepisuje zpravidla nejdestruktivnější recept, jak potrestat zloduchy a dožít se ráje na zemi. Vždy je obtížnější připustit, že původcem našich problémů nejčastěji jsme sami, místo vlastních chyb raději hledáme viníky. Žádný zákon, žádná pravidla, žádné byrokratické překážky - jen brutální, syrová moc, vůdce, který spasí zemi a zajistí její velmocenské postavení ve světě. Na stejný scénář v minulém století vsadili Lenin, Hitler i Stalin.

Brexit a „britský Trump“

Podobný recept využil strůjce brexitu Boris Johnson, přezdívaný „britský Trump“. Přinesl nepravdivý, ale dramatický příběh o tom, kterak bruselští úředníci přehlížejí a okrádají Brity, zaplavují zemi migranty z východní a střední Evropy, přidal k tomu výzvu převzít zpět kontrolu nad vlastní zemi – a bylo to. Tento marketingový tah přivedl k odchodu z Evropské unie Spojeného království, rozhodli o tom občané v referendu po masivní protievropské kampani. Británie překročila Rubikon, zpoza nějž není návratu. Šéf protiunijní strany UKIP Nigel Farage označil EU za projekt odsouzený k záhubě.

Putin, Trump a Zeman: výprodej liberálně demokratických hodnot

Příkladem ruské „černé labutě“ v politice není jen poslední sovětský prezident Michail Gorbačov, ale i nynější ruský prezident Vladimír Putin. Strůjcem českého velkého polistopadového obratu je Miloš Zeman, který se vyznal z obdivu k Vladimiru Putinovi a Donaldu Trumpovi.

Zdroj: Twitter
Zdroj: Twitter
Putinova dezinformační kampaň přináší převracený příběh o Rusku, které vyhrálo druhou světovou válku, zachránilo lidstvo před fašismem, vzdalo se zemí Varšavské smlouvy a místo vděku bylo okradeno o Ukrajinu, čelí agresi USA a zemí NATO. U značné části Rusů tento falešný výklad dějin vyvolává pocit sounáležitosti, svatý hněv, touhu po odvetě a expanzi, které nestačí ani deset Krymů. Prezident Putin se nyní stal pro západní politiky démonickou osobností, což Rusům dokonce lichotí.

Vzestup Číny a Ruska a americký izolacionismus mění unipolární svět na multipolární a vyvolává hodnotovou erozi mezinárodního řádu. K nabourání západního liberálně demokratického ideálu v Evropě svou trochou do mlýnu přispívá i český prezident Miloš Zeman. Nástupce Václava Havla ve funkci se od čínských komunistů učí, jak stabilizovat společnost. Ostatně způsob, kterým Zeman donutil české politické špičky omlouvat se Pekingu za setkání českého ministra s dalajlámou, evokuje doby dávno minulé - protektorátní a komunistické.

„Make Our Country Great Again!“

Ruský prezident zápasí s tygrem i aligátorem, nalézá na dně Černého moře antické amfory, jede na koni obnažený do půl těla, nebo hraje na klavír a zazpívá Blueberry Hill. Přitom ten samý muž porušil mezinárodní právo na Ukrajině, nezákonně anektoval Krym, zahájil vojenskou intervenci v Sýrii. V těchto dnech si v syrském Aleppu počíná jako masový vrah a velí kobercovým náletům na civilní obyvatelstvo.

Zdroj: Twitter
Zdroj: Twitter
Trumpův - od Reagana vypůjčený - volební slogan „Make America Great Again!“ - "Učiňme znovu Ameriku velkou!", nechává rozeznít v srdcích voličů supervelmocenskou a vlasteneckou strunu, vede je do boje proti nepřátelům, posiluje euforii z pocitu, že jejich vlast je nesilnější a nejúžasnější na světě.

Podle Putina a Trumpa občané musí chránit svůj stát před nebezpečným a vychytralým nepřítelem, kterým pro Putina doposud byl Západ, zejména USA a vnitřní pátá kolona, pro Trumpa – Hillary Clinton, vládnoucí establishment, migranti a etnické menšiny. Nikdo z nich nepředstavil voličům žádnou dlouhodobou vizi.

Společnou je ochota Putina a Trumpa k vzájemné nestandardní dohodě nad rámec mezinárodního práva. Společný je i kult vudců – Putinovo jméno nese vodka a parfém, Trumpovo jméno se skví na impozantních mrakodrapech. Zeman má zatím jen trenýrky nad Hradem.

„Český Trump“ Miloš Zeman

Co mají společného putinismus, trumpismus a vláda pevné ruky v Česku? Pěstují kult silného vůdce, který podněcuje ve společnosti nikoliv racionální úvahy, ale jednoduché silné emoce - strach a obavy, vymýšlí hrozby, hledá viníky, svaluje vinu na konkrétní menšiny a na vnějšího nepřítele, podněcuje nenávist a omlouvá veřejné násilí svých stoupenců. Pramálo se drží pravdy, ale nikdy se neomlouvá za vyřčené lži a pomluvy. Rozděluje společnost na ty, kdo ho milují, a ty, kdo ho nenávidí. Cíl je jediný - vyhrát další volby.

V naší útulné české kotlině se Hrad proměnil v karikaturu silného vůdcovství, ve skutečnosti – v nástroj pomsty Miloše Zemana jeho oponentům. Český prezident sice nemá pravomoc zavírat a likvidovat nepohodlné podle vzoru Vladimira Putina, ale jako hlava státu s mohutným mediálním pokrytím může úspěšně očkovat masy lidí nenávistí vůči menšinám a sloužit jako hlásná trouba Kremlu, z jehož nadvlády se Česko s takovým jásotem před čtvrtstoletím osvobodilo.

V zajetí ega

Všichni tito politici – Putin, Trump, Zeman – se drží nacionalistických a ultrakonzervativních politických názorů, s oblibou demonstrují moc a sílu, překypují sebedůvěrou, beztrestně přestupují hranice, nikdy nepřiznají vlastní chybu a převracejí dosavadní představy o tom, co se smí a co se nesmí v politice. Lež a urážky oponentů voliče neodpuzují, naopak vytvářejí osvobozující, revoluční pocit, že jejich vůdce smí udělat cokoliv, co si zamane, že stojí „mimo“ nebo spíše „nad“ systémem. Jak ukázal brexit, tento arogantní a často lživý politický marketing, postavený na nenávisti a pomstě, je velmi efektivní.

Vůdce, kterého jsme si vysnili


Je vůdce tvůrcem nebo produktem historie? Podle španělského filosofa a sociologa Josého Ortegy y Gasseta je kult vůdce ve skutečnosti produktem "masového člověka" a „nevzdělaných davů“. Bezhlavé masy potřebují hlavu – vůdce. Ta „hlava“ je projekcí jejich podvědomých očekávání a ztělesněním vlastností, o kterých vždy snili její voliči. Přináší lidem to, po čem touží – naději na radikální změnu. Málokdo pak dohlédne „za roh“ na důsledky své emotivní volby ve střednědobém nebo dlouhodobém horizontu a pochopí, že změnou, kterou očekával, může být ohrožení sociálního smíru ve společnosti ztráta stability na mezinárodní úrovni s nepředvídatelnými katastrofálními následky.

Zeman versus Babiš

Je skutečně černou labutí v českých vodách Miloš Zeman nebo nynější ministr financí Andrej Babiš? Neztělesňuje právě Andrej Babiš „českého Trumpa“, český sen, úspěšného člověka, kterým by chtěl být skoro každý?

Babiš je stejně jako Trump vnímán jako člověk akční a úspěšný v byznysu, ačkoliv v historii podnikání obou jsou i potěmkinovské vesnice. Babiš stejně jako Trump se nehledě na své bohatství a moc tváří jako „člověk z lidu“, místo politické ideologie vystačí s osobními útoky, je to vrcholný politik, který popírá svou příslušnost k politické třídě, oligarcha, který se tváří, že stojí mimo zkorumpovaný systém. Trump a Babiš se shodně stylizují do role rebela, který je ochoten vést lid proti nedůvěryhodnému establishmentu. Ve skutečnosti pomocí nákladného politického marketingu upevňuje své mocenské postavení.

Trump má dlouhodobé a silné vazby na svět médií, umí s nimi pracovat. Babiš jako nejvlivnější český politik ovládá značnou část médií - Mladou frontu DNES, Lidové noviny, Metro, internetové servery iDNES.cz a Lidovky.cz, rozhlasovou stanici Rádio Impuls a televizní stanici Óčko.

Putinismus v Česku

Je pouze otázkou času, kdy Andrej Babiš povstane do formátu Trumpa, opustí politickou korektnost, přitvrdí s xenofobní rétorikou a přestane se omlouvat za své výroky, včetně toho o táboře v Letech. Nebude se sice jako Zeman hluboko klanět Číně ani Rusku, ale dokáže omezit demokracií v Česku sám - i bez pomoci těchto autoritářských režimů. Miloš Zeman nepoklonkuje Číně z důvodů ideologických, ale velmi prozaických: potřebuje „drobný peníz“ na svojí prezidentskou kampaň. „Protože ti, kteří pomáhali před pěti lety, patrně prostřednictvím Lukoilu, už znovu nepomohou“ (řekl trefně Petr Nováček v ČT Událostech a komentářích 19. října). Andrej Babiš na rozdíl od Miloše Zemana finanční problémy nemá.

Putinismus a trumpismus – džin vypuštěný z láhve

Na samotném vůdcovství není nic špatného – každá země v období krize často potřebuje silného vůdce, jakým byl například předseda vlády Spojeného království Velké Británie a Severního Irska Winston Churchill za druhé světové války. Vůdce může vést svoji zemí k zářným i tragickým zítřkům, k vítězství a k záhubě.

Při vší neuvěřitelné podobnosti rétoriky a veřejného vystupování Putina, Trumpa a Zemana je zde základní rozdíl. Vladimir Putin je u moci již od roku 2000, autoritářsky vládne Rusku již třetí prezidentské období a aspiruje na to čtvrté. Může skutečně činit vše, co mu zlíbí a vydírá svět jadernou hrozbou. Donald Trump nejdříve musí vyhrát skutečně demokratické volby. Pokud se to stane, stále nevíme, jak se bude chovat – Kongres a další demokratické instituce mu jistě budou bránit v nejdestruktivnějších počinech. Americká demokratická tradice vždy zdůrazňovala hodnoty, vládu zákona a pravidel, pluralitu a moc lidu namísto moci silného muže.

Na druhé straně, identita nejvyššího vůdce není podstatná – důležitější je autoritářská rétorika železné pěsti. Dokonce pokud Trump nevyhraje volby, tabu je stejně prolomeno – po něm přijde vyhrát volby další chytřejší Trump, politicky zkušenější a ještě tvrdší. Obdobně první prezident Ruské federace Boris Jelcin mohl jmenovat jiného následovníka než Vladimira Putina, ale autoritářský režim s kultem vůdce, opřený o silové složky a tajnou policii, vzdálený cestě k demokracii západního typu v současném Rusku, by byl stejně velmi pravděpodobný.

Spojenectví vůdců a změna světového řádu

Putin a Trump mají mnoho společných rysů – ale jeden je zásadní. Obrací se proti mírovému soužití, podněcují nenávist, volají po pomstě a evokují očekávání válečného střetu. Reálné politické řešení konfliktů se ztrácí v nedohlednu.

Trump ještě není zvolen prezidentem, ale už mění americký politický kurs - odvolal slib Republikánské strany pomáhat Ukrajině s dodávkami letálních zbraní v jejich boji za nezávislost na Rusku. Trump zpochybnil princip „jeden za všechny a všichni za jednoho“ - ve funkci prezidenta nebude automaticky plnit americké závazky vůči 28 členským zemím NATO tak, že armáda USA se v případě potřeby za ně postaví. Trump prohlásil, že v případě ruského útoku na spojence v NATO, nejprve by posoudil, jestli tyto země „splnily své závazky vůči nám.“

Nechá Trump Putinovi volnou ruku ve východní a střední Evropě?

Putin doufá, že Trump ve funkci amerického prezidenta bude ochoten zahájit nové přerozdělení světa a dovolí Putinovi prosazovat ruské velmocenské zájmy v Evropě a na Blízkém východě, o blízkém zahraničí nemluvě. Zvolení Trumpa americkým prezidentem, Putinův neukojitelný hlad po návratu sovětského a socialistického impéria a obnovení ruské vojenské přítomnosti v jiných částech světa by mohly vést ke zhroucení prozápadního světového pořádku, existujícího od dob po druhé světové válce a pádu železné opony a opřeného o liberálně demokratické hodnoty, vládu práva a princip nedělitelnosti a jednoty lidských prav.

A tak nejen nevypočitatelný a bezohledný válečník Vladimir Putin s prstem na jaderné spoušti, ale i jeho zaoceánský „bratr“ miliardář Donald Trump, který už po obdobném tlačítku sahá, jsou pro svět nikoliv záchranou, ale vážnou hrozbou. O tom, kdo se stane dalším prezidentem Spojených států a jakým směrem se budou dějiny ubírat, brzy rozhodnou američtí voliči.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mittner Jiří · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy