Zůstat matkou i ve vězení
Vězeňská služba ČR odtrhla novorozence od matčina prsu
Mateřství je základ života. Kontakt s matkou od okamžiku narození dítěte je startem do života, jádrem socializace a zdraví dítěte, něčím tak samozřejmým, že roztrhnout toto přirozené pouto bez závažného důvodu je v civilizované společnosti nepřípustné a nemyslitelné. Jestli se dítě podle předpisu odtrhne od matčina prsu, „je cosi shnilého ve státě dánském“. Jak jinak popsat nedávný případ, kdy stát mamince ve vazbě „nepovolil“ mít u sebe novorozence?
Česká vězeňská služba zaspala dobu
Případ je ještě absurdnější proto, že maminka zatím není odsouzená a podle zákona je tedy nevinná. Paradoxně pokud by již nastoupila do výkonu trestu, mohla by dostat na výchovu dítěte roční odklad.
Žena se dostala do vazební věznice pár týdnů před porodem a zažádala o pobyt v ženské věznici ve Světlé nad Sázavou, kde mohou pobývat i matky s dětmi. Vězeňská služba jí nevyhověla, a převzala ji z porodnice bez miminka, a to i se schválením dětského lékaře. Pokusila jsem se představit si pediatra, který ve jménu zdraví a bez mrknutí oka odebere matce dítě. Co by tomu řekl Hippokratés?
Teprve předběžné opatření Ústavního soudu vrátilo dítě matce a především – matku dítěti. Ano, nejlepší zájem dítěte je nejvyšším imperativem.
Stát jako zlá macecha
Mohlo by se zdát, že vše je v pořádku. Ale tento případ ženy ve vazbě odhalil, jak protimateřský, a tím pádem antihumánní systém českého vězeňství je. A pokud systém a zákony neslouží lidem, musí se změnit, protože nemají smysl.
Český vězeňský systém vyžaduje zásadní reformu. Je rigidní, zastaralý, vychází z protilidského komunistického modelu, který jako každý represivní systém má stále ve společnosti hodně příznivců. České věznice praskají ve švech, účelové prezidentské amnestie to nezachrání, spíše vyvolají ve společnosti pocit nespravedlnosti a nevymahatelnosti práva.
Ministerstvo spravedlnosti už dlouhá léta není schopno nabídnout výkon alternativních trestů, například domácí vězení pro „lehčí“ případy. Navíc si utrhlo ostudu při zadávání veřejných zakázek na elektronické náramky.
Jste-li ve vězení, státu je jedno, jestli jste muž nebo žena
Navštívila jsem řadu českých věznic a byla jsem překvapená, že ženské věznice se od mužských věznic vůbec neliší, snad s vyjímkou jediné věznice ve Světlé nad Sázavou, kde je vybraným maminkám umožněno vychovávat děti ve věku od jednoho do tři let.
Je dobře, že vězeňská služba aspoň některým odsouzeným ženám umožňuje, aby i po nástupu trestu vychovávaly své děti. Ale odloučení dítěte od matky po dovršení tři let věku je pro oba těžkou životní zkouškou. Pokud se takový systém uplatní ve všech českých ženských věznicích, pak by dítě mělo vyrůstat u matky alespoň do pěti-šesti let, jak je tomu například v Německu.
Trest nemá být pomstou pro nevinné
Počet žen ve vězení strmě stoupá. Ženy rychle dohánějí muže stejně jako v jiných oblastech i ve zločinu. V současné době ženy tvoří přibližně 7,5 % všech věznů, to je zhruba 1 700 žen, mnohé z nich mají děti. Pouze 15 ženám v ženské věznici ve Světlé nad Sázavou je umožněno vychovávat vlastní děti! Ostatní stovky vězněných matek vidí své děti jednou za měsíc na tři hodiny, za některými rodina na návštěvu nejezdí vůbec. Bohužel se stává, že citová pouta mezi dítětem a matkou se během dlouhého výkonu trestu zpřetrhají. Dítě putuje do ústavu a rodina se nesjednotí ani po matčině propuštění na svobodu. Děti z dětského domova se v dospělosti častěji dostávají do vězení.
A pokud jde o peníze…
Reforma vězeňství měla proběhnout už dávno. Stejně jako v Evropě na sever a na západ od nás, by to znamenalo více alternativních trestů, úsporu pěněz a lidštější vězení pro matky. Společnosti se to vyplatí. Vyrůstat s matkou byť i za katrem je tisíckrát lepší, než vyrůstat bez matky v dětském domově.
Mateřství je základ života. Kontakt s matkou od okamžiku narození dítěte je startem do života, jádrem socializace a zdraví dítěte, něčím tak samozřejmým, že roztrhnout toto přirozené pouto bez závažného důvodu je v civilizované společnosti nepřípustné a nemyslitelné. Jestli se dítě podle předpisu odtrhne od matčina prsu, „je cosi shnilého ve státě dánském“. Jak jinak popsat nedávný případ, kdy stát mamince ve vazbě „nepovolil“ mít u sebe novorozence?
Česká vězeňská služba zaspala dobu
Případ je ještě absurdnější proto, že maminka zatím není odsouzená a podle zákona je tedy nevinná. Paradoxně pokud by již nastoupila do výkonu trestu, mohla by dostat na výchovu dítěte roční odklad.
Žena se dostala do vazební věznice pár týdnů před porodem a zažádala o pobyt v ženské věznici ve Světlé nad Sázavou, kde mohou pobývat i matky s dětmi. Vězeňská služba jí nevyhověla, a převzala ji z porodnice bez miminka, a to i se schválením dětského lékaře. Pokusila jsem se představit si pediatra, který ve jménu zdraví a bez mrknutí oka odebere matce dítě. Co by tomu řekl Hippokratés?
Teprve předběžné opatření Ústavního soudu vrátilo dítě matce a především – matku dítěti. Ano, nejlepší zájem dítěte je nejvyšším imperativem.
Stát jako zlá macecha
Mohlo by se zdát, že vše je v pořádku. Ale tento případ ženy ve vazbě odhalil, jak protimateřský, a tím pádem antihumánní systém českého vězeňství je. A pokud systém a zákony neslouží lidem, musí se změnit, protože nemají smysl.
Český vězeňský systém vyžaduje zásadní reformu. Je rigidní, zastaralý, vychází z protilidského komunistického modelu, který jako každý represivní systém má stále ve společnosti hodně příznivců. České věznice praskají ve švech, účelové prezidentské amnestie to nezachrání, spíše vyvolají ve společnosti pocit nespravedlnosti a nevymahatelnosti práva.
Ministerstvo spravedlnosti už dlouhá léta není schopno nabídnout výkon alternativních trestů, například domácí vězení pro „lehčí“ případy. Navíc si utrhlo ostudu při zadávání veřejných zakázek na elektronické náramky.
Jste-li ve vězení, státu je jedno, jestli jste muž nebo žena
Navštívila jsem řadu českých věznic a byla jsem překvapená, že ženské věznice se od mužských věznic vůbec neliší, snad s vyjímkou jediné věznice ve Světlé nad Sázavou, kde je vybraným maminkám umožněno vychovávat děti ve věku od jednoho do tři let.
Je dobře, že vězeňská služba aspoň některým odsouzeným ženám umožňuje, aby i po nástupu trestu vychovávaly své děti. Ale odloučení dítěte od matky po dovršení tři let věku je pro oba těžkou životní zkouškou. Pokud se takový systém uplatní ve všech českých ženských věznicích, pak by dítě mělo vyrůstat u matky alespoň do pěti-šesti let, jak je tomu například v Německu.
Trest nemá být pomstou pro nevinné
Počet žen ve vězení strmě stoupá. Ženy rychle dohánějí muže stejně jako v jiných oblastech i ve zločinu. V současné době ženy tvoří přibližně 7,5 % všech věznů, to je zhruba 1 700 žen, mnohé z nich mají děti. Pouze 15 ženám v ženské věznici ve Světlé nad Sázavou je umožněno vychovávat vlastní děti! Ostatní stovky vězněných matek vidí své děti jednou za měsíc na tři hodiny, za některými rodina na návštěvu nejezdí vůbec. Bohužel se stává, že citová pouta mezi dítětem a matkou se během dlouhého výkonu trestu zpřetrhají. Dítě putuje do ústavu a rodina se nesjednotí ani po matčině propuštění na svobodu. Děti z dětského domova se v dospělosti častěji dostávají do vězení.
A pokud jde o peníze…
Reforma vězeňství měla proběhnout už dávno. Stejně jako v Evropě na sever a na západ od nás, by to znamenalo více alternativních trestů, úsporu pěněz a lidštější vězení pro matky. Společnosti se to vyplatí. Vyrůstat s matkou byť i za katrem je tisíckrát lepší, než vyrůstat bez matky v dětském domově.