Popírání komunistické totality je cestou ke ztrátě svobody
Podle Francouzky Čechoslováci vyměnili svobodu za konzum dobrovolně
Francouzská historička Muriel Blaive je poradkyní ředitele českého Ústavu pro studium totalitních režimů a odmítá nazývat „totalitou“ komunistickou diktaturu v Československu. Sama totalitu nikdy nezažila, vyrůstala a studovala ve svobodné zemí a hájí své právo zpochybnit cokoliv, včetně dějinných traumat českého národa a poučení, která z toho vzešla.
Ale nedávno nalezená česká svoboda je křehká a otroctví je návykové. Snadno může dojít k recidivě – pokud se najde vhodný otrokář. V mladé české demokracii se relativizace nedávného zla může proměnit v návrat stejného zla a ohrozit svobodu. Nežijeme ve zkumavce paní Muriel Blaive, ale v zemi, kde má většinovou podporu voličů Andrej Babiš. Politik, který čelil obvinění ze spolupráce s StB a je vyšetřován pro podezření z krádeže evropských peněz na zbudování svého rodinného hnízda.
Levicový převrat v Ústavu pro studium totalitních režimů, zosnovaný ČSSD, změnil jeho poslání – místo zkoumání zločinů nacismu a komunismu se snaží připravit českou společnost o draze zaplacenou historickou paměť s cílem nahlodat polistopadovou orientaci Česka směrem k liberální demokracii západního typu.
Muriel Blaive zpochybňuje komunistickou totalitu jen podle vybraných dílčích faktů „každodenního života“, na základě konstatování, že lidé si užívali socialistického konzumu a pokud spolupracovali s StB, tak jen dobrovolně. Oběti komunistického teroru rozpoutaného v Československu podle scénářů NKVD i KGB poradkyni ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů tolik nezajímají. Podle ní celý národ uzavřel s komunistickou diktaturou jakousi společenskou smlouvu, v níž vyměnil svobodu za konzum a jednotlivci typu Václava Havla s totalitním režimem „vyjednávali“. Justiční vraždy, popravy občanů při přechodu hranic, věznění a mučení odpůrců režimů – vše bylo podle francouzské vědkyně zřejmě součástí „vyjednávání“.
Zpochybňovat zločiny nacistické okupace ve Francii je nepřijatelné v jakékoliv podobě – i pod rouškou vědeckého bádání, protože se návratu zla musíme bránit. Totéž by mělo platit i pro zpochybnění zločinů komunistické totality v Česku.
Francouzská historička Muriel Blaive je poradkyní ředitele českého Ústavu pro studium totalitních režimů a odmítá nazývat „totalitou“ komunistickou diktaturu v Československu. Sama totalitu nikdy nezažila, vyrůstala a studovala ve svobodné zemí a hájí své právo zpochybnit cokoliv, včetně dějinných traumat českého národa a poučení, která z toho vzešla.
Ale nedávno nalezená česká svoboda je křehká a otroctví je návykové. Snadno může dojít k recidivě – pokud se najde vhodný otrokář. V mladé české demokracii se relativizace nedávného zla může proměnit v návrat stejného zla a ohrozit svobodu. Nežijeme ve zkumavce paní Muriel Blaive, ale v zemi, kde má většinovou podporu voličů Andrej Babiš. Politik, který čelil obvinění ze spolupráce s StB a je vyšetřován pro podezření z krádeže evropských peněz na zbudování svého rodinného hnízda.
Levicový převrat v Ústavu pro studium totalitních režimů, zosnovaný ČSSD, změnil jeho poslání – místo zkoumání zločinů nacismu a komunismu se snaží připravit českou společnost o draze zaplacenou historickou paměť s cílem nahlodat polistopadovou orientaci Česka směrem k liberální demokracii západního typu.
Muriel Blaive zpochybňuje komunistickou totalitu jen podle vybraných dílčích faktů „každodenního života“, na základě konstatování, že lidé si užívali socialistického konzumu a pokud spolupracovali s StB, tak jen dobrovolně. Oběti komunistického teroru rozpoutaného v Československu podle scénářů NKVD i KGB poradkyni ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů tolik nezajímají. Podle ní celý národ uzavřel s komunistickou diktaturou jakousi společenskou smlouvu, v níž vyměnil svobodu za konzum a jednotlivci typu Václava Havla s totalitním režimem „vyjednávali“. Justiční vraždy, popravy občanů při přechodu hranic, věznění a mučení odpůrců režimů – vše bylo podle francouzské vědkyně zřejmě součástí „vyjednávání“.
Zpochybňovat zločiny nacistické okupace ve Francii je nepřijatelné v jakékoliv podobě – i pod rouškou vědeckého bádání, protože se návratu zla musíme bránit. Totéž by mělo platit i pro zpochybnění zločinů komunistické totality v Česku.