Má stát chránit všechny nebo jen „správné“ děti?
Křížové tažení proti nemanželským dětem a jejich hříšným rodičům
Vláda sice schválila koncepci rodinné politiky, ale vicepremiér Pavel Bělobrádek z KDU-ČSL se nechce starat o „reálné“ české rodiny, pouze o ty „správné“ - muže a ženy a jejich dětí vybrané podle přísných pravidel křesťanské morálky. Logikou předsedy křesťanských demokratů by se vláda vůbec neměla zajímat o bezdětná manželství. Stát by se neměl starat ani o blaho dětí vychovávaných stejnopohlavními dvojicemi nebo vyrůstajících jen s matkou (či otcem). Nějak se mi z toho vytratila křesťanská láska. „Nechte maličkých přijíti ke mně“, řekl Kristus a neptal se, odkud které dítě přichází a je-li hodno jeho lásky a království nebeského.
Z rodinné politiky vicepremiéra se vytratila nejen křesťanská láska, ale i zdravý rozum. V zemi, kde se rozvádí polovina manželství a kde stále klesá porodnost, stát si nemůže dovolit trestat děti za „hříchy“ jejich rodičů podle předsudků z 19. století a poskytovat jim nižší standard sociálně-právní ochrany. A ze stejně dávné minulosti Pavel Bělobrádek vytahuje názor, že žena, která sama vychovává dítě, si místo očekávané podpory od státu má najít chlapa.
„Že něco existuje, ještě neznamená, že je to správně a že by to vláda měla podporovat,“ prohlásil křesťanský demokrat Bělobrádek na adresu "reálných", ale „nesprávných“ rodin. Pokud vláda považuje za „nesprávné“ a nechce řešit existující - reálný život, reálné problémy lidí a jejich reálných dětí – pak nemá ani legitimitu, ani smysl.
Vláda sice schválila koncepci rodinné politiky, ale vicepremiér Pavel Bělobrádek z KDU-ČSL se nechce starat o „reálné“ české rodiny, pouze o ty „správné“ - muže a ženy a jejich dětí vybrané podle přísných pravidel křesťanské morálky. Logikou předsedy křesťanských demokratů by se vláda vůbec neměla zajímat o bezdětná manželství. Stát by se neměl starat ani o blaho dětí vychovávaných stejnopohlavními dvojicemi nebo vyrůstajících jen s matkou (či otcem). Nějak se mi z toho vytratila křesťanská láska. „Nechte maličkých přijíti ke mně“, řekl Kristus a neptal se, odkud které dítě přichází a je-li hodno jeho lásky a království nebeského.
Z rodinné politiky vicepremiéra se vytratila nejen křesťanská láska, ale i zdravý rozum. V zemi, kde se rozvádí polovina manželství a kde stále klesá porodnost, stát si nemůže dovolit trestat děti za „hříchy“ jejich rodičů podle předsudků z 19. století a poskytovat jim nižší standard sociálně-právní ochrany. A ze stejně dávné minulosti Pavel Bělobrádek vytahuje názor, že žena, která sama vychovává dítě, si místo očekávané podpory od státu má najít chlapa.
„Že něco existuje, ještě neznamená, že je to správně a že by to vláda měla podporovat,“ prohlásil křesťanský demokrat Bělobrádek na adresu "reálných", ale „nesprávných“ rodin. Pokud vláda považuje za „nesprávné“ a nechce řešit existující - reálný život, reálné problémy lidí a jejich reálných dětí – pak nemá ani legitimitu, ani smysl.