Zmačkne Putin jaderné tlačítko?

15. 03. 2022 | 05:02
Přečteno 4897 krát
Apokalypsa na ruský způsob

Ve čtvrtek 24. února 2022 Rusko nočním útokem vůči Ukrajině rozpoutalo válku v Evropě. Důvodem útoku bylo údajně ohrožení Ruska Západem, především USA a NATO. Paranoický a bolestivý komplex méněcennosti vůči Západu, který „si Putina dostatečně neváží“ a navíc mu „svedl a unesl sestru-ženu-dceru-majetek“ Ukrajinu, vyústil do strašlivé válečné pomsty ve snaze si vydobýt ztracenou pozici světové velmoci, ponížit únosce a vytrestat unesenou. Putin si umanul, že nastolí spravedlnost a vrátí někdejší svazovou republiku Ukrajinu zpátky do ruské náruče a to buď živou (půjde-li dobrovolně) nebo mrtvou (když se bude bránit). Pro žárlivého a mstivého tyrana rozhodnutí Ukrajiny zvolit si svobodu místo ruského poddanství je tou zradou, která se může trestat smrtí.

Jenže naplánovaný Blitzkrieg s předáním moci v Kyjevě loutkovému proruskému prezidentovi nevyšel. Ukrajinci nevítali ruskou armádu s květinami, ale bránili se a rychlá zpravodajská operace za podpory armády se zvrtla v krvavou válku. Statečný odpor Ukrajinců, které Putin nepovažuje ani za samostatný národ, Vladimira Putina rozzuřil. Ještě více ho rozzuřilo, že Západ vyjádřil Ukrajině podporu.

Jaderná hrozba

V neděli 27. února Putin vyděsil celý svět prohlášením, že nařídil uvést ruské jaderné síly do vysokého stupně bojové pohotovosti. Podle Putina se tak děje v reakci na agresivní prohlášení vedoucích představitelů členských zemí NATO na adresu Ruska. Odsouzení ruské agrese Putin vyložil jako útok na Rusko a začal hrozit jadernou pěstí.

Situace šíleného vůdce vlastnícího největší jaderný arzenál světa, lidstvo velmi znepokojuje. V českých lékárnách na týden zmizely jódové tablety a obvazový materiál. Tak udělá to nebo neudělá? Odpálí to nebo nás nechá ještě pár týdnů žít? A co má udělat Západ, aby svět Putinovu vládu přežil? Chránit Ukrajinu aktivněji nebo nečinně přihlížet vraždění a umírání civilistů v neprodyšně obklíčených městech?

Psychologie sériového vraha: nikdy nemá dost


Znovu srovnání: když sousedi domlouvají agresivnímu muži, aby nezabíjel partnerku, tak namíří zbraň na ně. Je ovšem málo pravděpodobné, že vystřelí. Počká, až sousedé odejdou, pak klidně vraždu dokoná, pozve sousedy na okázalý pohřeb a nad rakví je obviní ze zabití své ženy. Kdyby za ní nechodili, byla by ještě žila.

Pak se násilník zklidní, protože mrtvá partnerka už nikdy nebude patřit nikomu jinému. Odpustí i sousedům, pokud mu nebudou odporovat.

Jenže po čase násilník zase pocítí temnou vášeň touhy po pomstě, moci a násilí. Proto jsem přirovnala Putina v předvečer války k sériovému vrahu. Ukřivděnost mocných a bezcitných vede k teroru a válkám.
Pokud Západ ponechá Ukrajinu vlastnímu osudu, je otázkou času, kdy Putin přijde pro Polsko, Slovensko nebo Pobaltí. Ale přijde určitě. Chová se tak více než dvacet let, pouze jsme to nebrali vážně.

Svoji agresi Putin ospravedlňuje mýtickou západní hrozbou, mesiášskou úlohou Ruska nabídnout světu lepší alternativu a historizujícími příběhy odvěké přítomnosti ruského živlu skoro všude na území Eurasie.

Nepodrobený svět je nepřítelem

Brutalita ruské okupace Ukrajiny zaráží nejen svou bezhlavostí a nesmyslností, ale také svým barbarstvím, které je vystavováno na obdiv. Z hlediska kulturně antropologického ruská vojska nejvíce připomínají tažení Čingischána nebo kulhavého Tamerlána.

Stejně jako kdysi Čingischánova armáda vnímají dnes Rusové vnější svět jako absolutně cizí a nepřátelský. Nenechte se zmást tím, že nejbohatší Rusové tráví dovolenou, kupují jachty a nemovitosti či dokonce trvale bydlí na Západě. Zůstávají uzamčeni ve skořápce svého rusocentrického světa, neusilují o prolínání s kulturou žádné hostitelské země.

Odcizenost, izolovanost ruské společnosti od okolního světa, pohrdání a vykořisťování někdejších kolonií a mstivá nenávist k civilizovanějším zemím, touha po expanzi a dobyvatelský vztah k sousedům zdědili Rusové od svých někdejších pánů a učitelů státnosti, Mongolů Zlaté hordy. Dnešní vnímání Západu jako něčeho radikálně odlišného, a priori rusofobního a bytostně nepřátelského má i tyto kořeny.

Vpád ruských hord po příkladu Mongolů

Čingischánova armáda považovala každé město za „mongolské“ dřív než ho dobyla. Pokud se obyvatelé dobrovolně vzdali, Mongolové je ušetřili, podrobili a vybírali daně. Pokud kladli odpor, byli nelítostně vyvražděni a jejich obec zničena. Nebyla to nenávist; všichni cizinci byli považováni za radikálně odlišný element, vnímaný bez emocí jako přírodní živel. Hodnotu lidské bytosti Mongolové neznali; jejich náboženstvím byl archaický šamanismus. Všichni ne-Mongolové byly vnímáni jako bytosti nižšího řádu, s kterými lze zacházet libovolným způsobem.

Euroasijství jako matrice Putinovy destruktivní megalománie

Zdůraznění asijského vlivu na Rusko je součástí koncepce eurasianismu či eurasijství, která pomáhá ruskému prezidentu Putinovi vytvářet státní doktrínu a strukturovat jeho paranoické představy do podoby návodů pro brutální politickou akci.

Autorem dnešní ruské státní ideologie je Alexandr Dugin, kterého na Západě často nazývají "Putinovym mozkem". Dugin vztahuje k Rusku křesťansko-eschatologický koncept „katechonu“ - státu, který má za úkol zabránit konečnému triumfu zla v dějinách a příchodu Antikrista. "Západ je místem, kam padl ďábel“ prohlašuje Dugin a očekává od Ruska křížovou výpravu, která může vést ke konci světa.

Dugin detabuizoval téma jaderné apokalypsy a dlouhá léta přednášel o tzv. geopolitice papalášům ruského generálního štábu i těmito slovy:

„... Nesmíme myslet na to, jestli přijde nebo nepřijde konec světa, je potřeba přemýšlet, jak ho zrealizovat. To je náš úkol. Nepřijde to samo. Nic nám nespadne na hlavu. My sami musíme učinit toto rozhodnutí. Navíc musíme najít způsob, jak tento příběh uzavřít.“

Za Putinovými politickými rozhodnutími může být rozvrat vědomí a Duginova metafyzika pohrdání bytím, mystický posthumanismus ruského mocenského prostředí, jehož morbidita pramení právě z obrovské koncentrace moci. Z tohoto pohledu může být posláním Ruska zvrhlá vůle ke konci dějin, ke smrti všeho. Co je v Duginově hlavě, může v Putinových rukou hladit jaderné tlačítko.

V roce 2018 Putin prohlásil:

"... Pokud se někdo rozhodne zničit Rusko, máme zákonné právo na odvetu. Ano, bude to katastrofa pro lidstvo i pro svět... ale my vystoupáme do nebe jako mučedníci, zatímco oni budou jen skřehotat, než budou vědět, co je zasáhlo."

Při jiné příležitosti se ruský prezident zeptal: "K čemu je nám svět bez Ruska?"

Co je to rusofašismus?

Pro vytvoření současné ruské státní ideologie se hodně čerpalo z klasického eurasianismu a z italské verze korporativního fašismu; pro odlišení jeho ruské verze používám politologický výraz rusofašismus. Odpovídalo to postsovětské realitě, kdy se ruská společnost začala organizovat podle středověkého hierarchického principu na profesním a rodinném základě. Na vrcholu pyramidy je suverén, který přiděluje statky feudálům a oligarchům, pod nimi jsou „siloviky“ - represivní komunity FSB, policie a armády, dále uzavřené profesní cechy a úplně dole je masa obyvatel, zbavena svých občanských a lidských práv, velmi často i lidské důstojnosti. Vidíme na dnešním Donbasu, jak jsou údajní dobrovolníci odváděni do války befelem bez ohledu na jejich nesouhlas.

Pozice suveréna na vrcholu pyramidy je neotřesitelná, což zvyšuje riziko fatálního chybného rozhodnutí například v situaci konfliktu jaderných držav.

V Rusku chybí občanská společnost a střední třída, jsou jen diktátor, opričníci, stavy a otroci; obdobně v ruské mentalitě chybí obyčejná lidskost, pojítko mezi extrémy, mezi „zvířetem“ a „světcem“ v člověku. Archaická morálka podporuje sebeobětování ve jménu vysokých ideálů - kmenových, vlasteneckých a náboženských, ale zároveň schvaluje jakoukoli darebnost a podlost ve vztahu k cizím lidem. Cizím, patou kolonou může být kdokoliv, na koho ukáže panovník nebo na koho přičinliví občané sepíšou udání.

Abychom nekřivdili statečným Rusům, kteří se postavili zlu, musím dodat, že někdejší a dnešní disidenti jsou tím nejlepším, co Rusko zplodilo, aby je pak vyhnalo nebo zlikvidovalo.

Západ je nepřítelem Ruska, a proto je třeba jej ponížit, dobýt nebo zničit

Koncept euroasianismu odpovídá Putinovu megalomanství a konspiračnímu odporu vůči hrozbě ze Západu.

V souladu s touto fikcí a na základě vlastních pudových hnutí si Vladimir Putin usmyslil, že jeho posláním je znovuvytvoření říše, která je srovnatelná se sovětskou. Chce vidět svou zemi jako třetí Řím a sní o tom, vrátit Rusku jeho imperiální velikost, včetně území, která po Jaltské konferenci spadala pod jeho kontrolu. Západ mu v tom brání, ztělesněním západního zla je NATO, válka v Ukrajině má předejit vstupu Ukrajiny do NATO.

Vladimir Putin nevěří na to, že společnost či národ jsou schopny si demokraticky zvolit vlastní cestu. Proto je Rusko musí vrátit do společného historického lůna SSSR. Anexi Krymu a pochod na Kyjev rusofašisti vnímají jako duchovní misi a novou křížovou výpravu, protože nastal čas „vrátit naše svatyně“.

Rusko korumpuje poltické elity západních státu, včetně té na pražském Hradě a v rámci informační války útočí na nižší pudy západních obyvatel, kteří se cítí být upozaděny "lepšolidmi" a rádi by mstili, eventuálně zabíjeli.

Ruskému vojenskému vpádu zatím území NATO zůstalo ušetřeno; na to nemá. Putin se chová jako ten domácí násilník, který spíše zabije partnerku než souseda, který ji chce zachránit. Nicméně pistoli i na souseda zamíří. Putin sousedům Polákům aspoň výbuchy připomene, že ruské jaderné zbraně jsou připravené. Zaútočit na NATO si však netroufá; z jeho posledních televizních projevů je zřejmě, že ztrácí pudu pod nohami, pociťuje strach, často je nerozhodný, izolovaný a zoufalý. Ale ve svém plánu devastace Ukrajiny a potrestání Západu je neodklonitelný.

A co má dělat Západ?

USA a NATO používají standardní jadernou strategii odstrašování. Je tato strategie správná v případě, že protihráčem je blázen, který se chová iracionálně?

Teoretik jaderného konfliktu Herman Kahn v době Karibské krize prohlásil: "Chceme odradit i šílence." Kahn vysvětloval, že každá „iracionalita je otázkou míry“, takže zvýšení jaderného odstrašení by mohlo zapůsobit i na částečně vyšinuté protivníky. Ano, z psychiatrického hlediska dokonce i paranoidní pacient reaguje pragmaticky, pokud je vystavěn hrozbě použití sily. Většinou uposlechne.

Nejde ovšem vyloučit iracionální chování příčetného člověka pod vlivem nevědomých komplexů, o kterých sám nic netuší. Když si "člověk z podzemí" Dostojevského má vybrat, jestli světu nebýt nebo mu čaj nepít, tak si klidně zvolí to první.

Dalším důvodem chování destruktivního pro svět může být snaha udržet moc za každou cenu.

Jaderný konflikt jako způsob udržet moc

Autokratičtí vládci jako Vladimir Putin a severokorejský diktátor Kim Čong-un mají sklon spojovat pokračování své vlády se svým osobním přežitím. Nyní Vladimir Putin nemá jinou variantu než pokračování ve válce - jen aby se udržel u moci.

Navíc jednou z jeho klíčových podvědomých archaických hodnot je vítězství. Vítězství ve Velké vlastenecké válce stalo Rusko desítky milionů oběti. Ale podle Putina hodnota vítězství za tyto oběti stála, nezáleží mu na životech, jejich hodnotu se ani nepokouší postihnout. V Rusku se zformátoval jakýsi kult smrti, mauzoleem s mumií Lenina počínaje a průvody s fotografiemi mrtvých vojáků k výročí ukončení druhé světové války konče. Politolog Peter Pomerantsev nazývá ruskou kulturu „kulturou smrti“. Ve světě extrémů, největšího utrpění a největších úspěchů letů do vesmíru se jednotlivec s jeho každodenním životem vytrácí. V Rusku je daleko menší prostor pro humanitu. O všem rozhoduje buď pokyn seshora "od načalstva" nebo hrubá síla; peníze jsou pak ruském sociálním lepidlem.

Co může Putina vykolejit? Láska nebo strach?

Pokud to někdo neučiní z Putinova okolí cestou převratu nebo za použití zbraně, z psychologického hlediska to mohou být v podstatě dvě silné emoce: láska nebo strach.

Obávám se, že Putin již není schopen vysvobozující lásky, která by prolomila jeho samotu a učinila aspoň trochu lidštějším. Ani jeho manželství nebylo příliš šťastné a skončilo rozvodem. Putin se oženil a založil rodinu i z karierních důvodů; svobodný důstojník KGB neměl šanci pracovat v zahraničí. Dnes je uvězněn v žaláři vlastního nitra, které nejvíce připomíná vnitřní stav člověka z podzemí ze zmíněného díla Dostojevského. Putin zašel příliš daleko na cestě k Thanatu; Erós ho už nevzkřísí. Putina může vzrušit jenom smrt, nikoliv vlastní, ale co největšího pocitu lidí, kteří ho neposlechli, zvorali úkol nebo se mu nechtějí podrobit.

Nestačí říct, že Putin má pud smrti; ve skutečnosti pud smrtí, Thanatos má Putina. Putinova posedlost ničením je natolik maligní, že ho nezastaví nic, než hrubá síla. Ostatně ničemu jinému Putin stejně nerozumí. Čím déle budeme otálet, tím víc toho Putin zničí. Ale rozumím úvaze, že když nezasáhneme teď, zbytek světa získá nějaký čas. K čemu? To je na každém z nás, jestli udělá to, co dlouho odkládal. Putinova hrozba jadernou apokalypsou je svérázným afrodisiakem pro nádheru života. Bůh ví, jak dlouho ještě...

Sociální izolace a katastrofální rozhodnutí

Putin není schopen cítit lásku, ale jako každý vnitřně nejistý a bytostně neukotvený člověk lásku nárokuje, dožaduje se výsadního postavení a zvláštního zacházení. V posledních dvou letech se Putin izoloval od světa kvůli fobii z koronaviru. Bez sociálních kontaktů se jeho komplexy ukřivděnosti a velikášství rozvinuly do nebývalé intenzity a nesnesitelné psychické napětí, které je doprovází, mělo svůj podíl na zahájení dobyvačné války. Okolí ho nezastavilo, protože nemá na Putina vliv.

Letitý narcismus v podmínkách absolutní moci a omezený kontakt s realitou proměnil chování ruského vůdce a jeho okolí na „tunelové“ myšlení. Nikdo mu nemůže poskytnout adekvátní zpětnou vazbu. Diktátoři, kteří jsou u moci již dlouhou dob, často žijí v informačních bublinách, nikdo jim není ochoten říci „ne“ nebo zpochybnit jejich přesvědčení.

Smrt pro Putina je cestou k nesmrtelnosti

Absolutní moc a velikášství dovedly Putina k občasným extázím božskosti: chce být Bohem. Skrze smrt, což je podstatou zhoubné nekrofilie. Na otázku, zda-li Putin je schopen zmačknout jaderné tlačítko, lze odpovědět, že s největší pravděpodobností ano. Pokud mu to bude umožněno.

Po rozpadu SSSR, což Vladimir Putin nazval největší geopolitickou katastrofou 20. století, začal v podvědomí Putina a také mnoha dalších Rusů bujet pocit ukřivděnosti, nedoceněnosti a touhy po pomstě Západu. Vnitřně slabého a bezcitného muže vychovaly mýty o sovětské vojenské velikosti a odvážných rozvědčících, hry na „vojnušku“ (válku) a odlidštěné prostředí petrohradských polokriminálních pouličních gangů. Putin již jako dítě byl fascinován válkou, zabíjením nepřítele a extatickou velikostí, která přichází jako odměna právě ve válce a nese dějinné naplnění.

Jeho jediný etický kodex od dětství zněl: „Vyhrává silnější; povoleno je cokoliv a pokud má dojít ke rvačce, je nutno udeřit jako první.“

Lidé jako stavební materiál

Ničení ukrajinských měst odhalilo Putinovy motivy: pomstit se za odpor, zavraždit co nejvíce "nesprávných" lidí a do zničeného prostoru přesunout "správné" Rusy. Ruská armáda prý "dokončuje dílo hrdinů Velké vlastenecké války a znovu čistí Evropu od nacismu." Slovo čistění je klíčové. Ruské vedení války má prvky genocidy vůči civilnímu obyvatelstvu. Nacistické Německo vraždilo menšiny. Etnické čistky prováděli Hitler, Stalin a KGB. Putin je chopen vraždit menšiny a většinu, nedělá žádné rozdíly; je mu to jedno.

Ruský diktátor zachází s lidmi a s národy jako s neživým stavebním materiálem pro své historické fantazie a velikášské bludy. Na Západě je hlavní hodnotou lidé, člověk; cena lidského života je nezměrná. Pro Putina je hlavní hodnotou území, teritorium; lidským životem pohrdává. Ve jménu vztyčení ruské vlajky nad Kyjevem je schopen obětovat desítky tisíc životů ruských vojáků, vyhladit civilní obyvatelstvo a ovládnout spáleniště. Nebude mu to ani trochu líto; je nekrofilní. Vystaví nové město, klidně nějaký nový gulag a převeze tam „správné“ indoktrinované obyvatelstvo, které tam bude vést ubohý nevolnický život. Ruský prezident chce rozšířit pravidla lágru na co největší území a navrhuje bídu a válku.

Vladimir Putin nese smrt.

Ukrajina klade odpor a dnes je duchovním centrem Evropy. Ukrajina je život.

Poslední volba

Zbytek civilizovaného světa musí učinit volbu, ke komu se přidá. Tato volba rozhodne o jeho dalším bytí nebo nebytí.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy