Deputinizace, demilitarizace a dekolonizace ruského impéria zabrání světové válce a jaderné katastrofě

Snaha o co největší vojenskou expanzi byla jedním z charakteristických rysů ruského i sovětského impéria. Porážka SSSR ve studené válce vedla k opakování Versailleského syndromu a k ruskému revanšismu. Více než třicet let po rozpadu Sovětského Svazu se nástupnická Ruská federace pokusila o znovunabytí ztracených kolonií a mocenského postavení ve světě: zaútočila na Ukrajinu a neštítí se vydírat Západ jadernou apokalypsou pro případ, že ten bude chtít zasáhnout.

Fašistický Putinův režim rozpoutal ničivou dobyvatelskou válku proti Ukrajině ve snaze dominovat světu se stejnou imperialistickou logikou totalitních režimů komunistického a nacistického. Obě světové války propukly kvůli státům, které po pádu impérií aspirovaly na imperiální postavení. „Třetí světová válka bude zničující jadernou válkou,“ vyhrožoval ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov týden po invazi. Vpád na Ukrajinu odhalil pravou tvař Ruska a vyvrátil všechny předpovědi, které byly učiněny před válkou.

Znovu se ukázalo, že ruský imperialistický syndrom je nevyléčitelný. Pro Rusy je samozřejmostí, že jejich říše je koloniální mocností, která musí stále podnikat nové územní výboje.

Ruský prezident Vladimir Putin vybudoval imperialistický systém s prosperujícím centrem, který odčerpává zdroje z podřízených kolonií a využívá je k uspokojení imperiálních ambicí s vedením ničivých válek. Ruské impérium drží pohromadě přebujelý represivní aparát sloužící centrální moci a fašistická ideologie, popírající veškeré mezinárodní normy, demokratické a humanistické hodnoty.

Pokud Ukrajina nezvítězí a svět se nepokusí o demilitarizaci a dekolonizaci Ruské zkázonosné říše, hrozbu třetí světové války neodvrátíme.


Válka proti Ukrajině jako spouštěč pádu ruského impéria

Chybou Západu v osmdesátých a devadesátých letech minulého století byla přílišná důvěra ke kosmetickým liberálním změnám politického systému v Rusku, které se brzy odklonilo od demokratických poměrů. Ruskou imperialistickou rozpínavost a bezohlednost ukázaly války v Čečensku, které usilovalo o nezávislost. Svět nereagoval na faktickou genocidu čečenského lidu, protože nechtěl přijít o dobré vztahy a obchody s Moskvou. Svou roli hrálo i štědré korumpování západních politiků Ruskem, usilujícím o budování spřízněné páté kolony po celém světě. Rusko vnucovalo Západu paranoidní narativ údajného ohrožení ze strany NATO. V roce 2008 Německo odmítlo členství Gruzie a Ukrajiny v NATO. Posléze Rusko zaútočilo na Gruzii, odtrhlo a okupovalo Jižní Osetii a Abcházii. V roce 2014 anektovalo Krym a pomocí separatistů zajistilo kontrolu nad Donbasem. Bez západní politiky appeasementu Ruska by dnes válka v Evropě nepropukla.

Útok Ruska na Ukrajinu 24. února 2022 otevřel nové historické období. Kolektivní Západ nakonec pochopil, že pokud ruské impérium existuje, je hrozbou nejen pro sousedy, ale pro celý svobodný svět.

Putinovo Rusko válku v Ukrajině prohrává, válečné fronty se hroutí a severovýchod Ukrajiny už je ztracený. Na jihu Ukrajiny se Putinovy jednotky dostaly do složité situace na předmostí Dněpru. Sice se velmi dobře opevnily, ale riskují, že se dostanou do obklíčení. Pád Chersonu by znamenal takový zvrat ve válce, že by se Putinův režim pravděpodobně neudržel. Nyní nahání do armády vězně a vyhlásil „částečnou mobilizaci“, kterou lze odvést prakticky kohokoliv. Je symptomem blížícího se neúspěchu Putinova vojenského dobrodružství.

Musíme být připraveni na radikální a prudké změny, na pád obrovského impéria, v porovnáním s kterým byl rozpad Jugoslávie jen banální a lokální epizodou. Prohra ve válce, izolace od světa vlivem západních sankcí, mocenský kolaps, národnostní a regionální nepokoje musí zákonitě vést k rozpadu Ruského impéria.


Svět může a musí zasáhnout

Vítězství Ukrajiny dává světu unikátní okno příležitostí, kdy je možné změnit expanzivní koloniální modus operandi ruského impéria. I když Putin zítra padne, hrozí, že nové ruské vedení zase sklouzne k paranoidnímu vnímání světa, k agresi vůči svým sousedům a vydírání světa jadernými zbraněmi. Obdivuji odvahu odpůrců Putinova režimu, ale netrpím iluzí, že se ruská opozice sjednotí a společné s občanskou společností dokáže změnit a demokratizovat Rusko zevnitř.


Kolaps ruského státu a občanská válka

Porážka ruské armády v Ukrajině povede k nekontrolovatelnému odlivu jednotek přeživších vojáků z fronty do ruského vnitrozemí. Velké ozbrojené gangy dezertérů mohou terorizovat místní ruské obyvatelstvo a provádět genocidu soukmenovců se stejnou bestiální krutostí a lhostejností k lidským životům jako v Čečensku, Sýrii či v Ukrajině.

Vize radikální rekonstrukce Ruska: deputinizace, demilitarizace, deimperializace a dekolonizace

K obrodě území, na kterém se rozkládá dnešní Ruská federace, nestačí jen nahradit špatného ruského cara dobrým. Zdecimování Putinovy armády na Ukrajině a oslabování ruského státu otevírá pro utlačované národy Ruska historickou příležitost svrhnout Putinův imperialistický režim a restrukturalizovat Rusko, kde žije kolem 144 milionů lidí, z toho 75 % Rusů a skoro 200 jiných etnik.


Co je Ruská federace?

Dnešní Ruská federace je státem, který tvoří dohromady desítky subjektů: autonomní republiky, okruhy, kraje, oblasti a rajóny, které se liší svou velikostí, počtem a etnickým složením obyvatelstva, hospodářským a surovinovým bohatstvím.

Při rozpadu Sovětského Svazu na přelomu 80. a 90. let si jednotlivé neruské národy a regiony získaly různě pravomoci, některé i svrchovanost, nikoliv však nezávislost. O nezávislost se pokusilo pouze Čečensko, což vyústilo ve dvě krvavé války, fyzickou likvidaci téměř pětiny čečenského obyvatelstva a nastolení brutálního proruského loutkového režimu Ramzana Kadyrova.

Nejdál to ve svém úsilí o emancipaci od Moskvy dotáhl Tatarstán, který už v roce 1990 deklaroval suverenitu, nikoliv však nezávislost. Tatarská republika má svého prezidenta, parlament, ústavu a státní symboly.

Další regiony sice nemají prezidenta, ale mají vlastní parlamenty a ústavy a teoreticky mohou usilovat o suverenitu a nezávislost legální cestou. Největší politické pravomoci mají Baškortostán, Udmurtsko, Tatarstán a Jakutsko (Sacha).


Rozpad Ruské federace je nevyhnutelný i z ekonomického hlediska

Nejvíce ropy a zemního plynu se těží v západní Sibiři, ale tento region zdaleka nepatří k nejbohatším. Podíl původních národů Chantů, Mansijců a Něnců činí jednotky procent z celkového počtu obyvatelstva. Zástupci těchto národů sužovaných alkoholismem a ztrátou vlastní kulturní identity se zcela jistě nepostaví do čela osvobozeneckého hnutí. Nicméně pozorujeme tendenci regionu západní Sibiře k jistému separatismu: o větší ekonomickou nezávislost na Moskvě usilují místní elity, které chtějí těžit z obrovského nerostného bohatství regionu a neodvádět do centra víc, než dostávají z federálního rozpočtu.

Některé regiony mají naopak takové bonusy, že můžeme mluvit nikoliv o federaci, ale o soustátí. Loajalitu Čečenska si prezident Vladimir Putin udržuje přímými dotacemi klanu čečenského vůdce Ramzana Kadyrova, který ovšem je místními obyvateli vnímán jako loutka Kremlu.

Každopádně loajalita vůči Moskvě se drží na tom, co může regionům nabídnout. V okamžiku, kdy se zhroutí mocenská vertikála a Rusko vlivem sankcí utrpí velké hospodářské ztráty, poklesne i loajalita vůči centru.

V tomto případě je málo pravděpodobné, že místní správa bude klást seriózní odpor národnímu hnutí nebo že se vůbec udrží. Zkorumpovaní politici a úředníci v regionech získali pozice především díky své loajalitě vůči Moskvě. V regionech gubernátoři nejsou voleni, ale jmenováni prezidentem Ruské federace. Jejich hlavním úkolem je vyhovět Moskvě: plnit penězovody z regionu do centra, získávat a přerozdělovat dotace svým klanům a nyní také „dodávat“ předepsaný počet vojáků.

Při prvních nepokojích vedoucí zaměstnanci místních úřadů neudrží státem svěřenou moc, budou se starat především o své přežití a nechají historickým událostem volný průběh.


Protesty proti mobilizaci

Prezident Putin vyhlásil 21. září "částečnou" mobilizaci v Rusku. Ministr obrany Šojgu uvedl plán na nábor 300 000 záložníků, kteří sloužili a mají bojové zkušenosti. Avšak od prvního dne mobilizace se objevují zprávy o tom, že zejména v některých vzdálených regionech s neruským obyvatelstvem se odvádí skoro všichni muži.

Od 25. září 2022 probíhají protesty proti mobilizaci v Dagestánu, Čečensku, Kabardsko-Balkarsku, Burjatsku a Jakutsku. Ženy v Čečensku vyšly do ulic jako první. Protesty mají "ženskou tvář". Několik stovek obyvatel Jakutska vyšlo na spontánní protest proti mobilizaci. Hlavní roli zase hrály ženy: skandovaly protiválečná hesla a tančily "osuohai", tradiční jakutský kruhový tanec. Lidé se spontánně srocovali do kruhu, jako kdyby chtěli čelit katastrofě kolektivně. Dokonce i policisté byli zpočátku na rozpacích, když viděli ženy tančit, ale pak je začali rozhánět a zatýkat. V dagestánském okrese Babayurtovskij demonstranti proti mobilizaci zablokovali federální dálnici.



Demonstranti jsou přesvědčeni, že dochází ke genocidě malých národů. V Ukrajině padlo nejvíce Dagestánců, Čečenců, Burjatů, Jakutů, Tuvanů a vojáků dalších neruských národností.

Moskva hodlá blokovat protesty silou. Zatýká a mučí demonstranty včetně žen. V Dagestánu jsou jednotky Ruské národní gardy. V hlavním městě Dagestánu Machačkale je ruská těžká bojová technika. Další velké demonstrace proti násilné mobilizaci mají proběhnout na severním Kavkazu v pátek 30. září.

Ruská říše ve svých koloniálních imperiálních válkách tradičně využívá zástupce neruských národů. Protesty proti mobilizace v roce 2022 připomínají rok 1916 a pokus vyslat Kyrgyzy a Kazachy do boje za ruské impérium v první světové válce. Více než 300 tisíc Kazachů uprchlo do Číny. Tehdy tyto protesty byly brutálně potlačeny, ale další rok došlo k revolučním změnám a pádu Ruského impéria.


Budoucnost osvobozeneckých hnutí národů a regionů Ruské federace

Po dalším oslabení putinského režimu především v důsledku vojenských porážek je očekáván kolaps a dezorganizace místní ruské správy. Vůdci národnostních a regionálních hnutí se pokusí uchopit moc v regionech a organizovat vládní orgány.

V současné době se již podnikají první kroky k organizaci hnutí za osvobození národů Ruska od imperialistické moci Moskvy a místních loutkových vlád.
Řídicí centra osvobozeneckých hnutí zatím fungují převážně v exilu. Sjezdy osvobozeneckých hnutí národů rovněž budou připravovány v zahraničí. Po oslabení a porážce Ruska ve válce, budou centra osvobozeneckých hnutí národů Ruska přenášena na jejich národní území. Boj proti ruskému impériu bude spočívat především v projevech občanského odporu, včetně stávek, masových shromáždění a demonstrací.

Rozpad Ruska bude krvavý. V čele národně osvobozeneckého boje jsou severní Kavkaz a Povolží (Tatarstán, Baškortostán). V Povolží jsou zástupci národů v národních parlamentech a v regionálních samosprávách, možná jsou referenda nebo jiné cesty legálního uchopení moci nad republikami. Kavkaz je pod vojenskou vládou Putinových loutek (především ozbrojených skupin Ramzana Kadyrova). Tam se protiválečné demonstrace a hnutí občanského odporu mohou proměnit v ozbrojená povstání.


Nebude Ruského impéria – nebudou války

23. července 2022 v Praze proběhlo Fórum svobodných národů Ruska. Politici, zástupci regionálních a národních hnutí, novináři, občanští aktivisté a akademici diskutovali o potřebě decentralizace Ruska, které podle nich není federaci, ale unitárním centralizovaným státem a analyzovali cesty přechodu od autoritářského imperiálního státu k dobrovolné unii svobodných, nezávislých a demokratických subjektů. Za cíl si kladli dekolonizaci, deimperializaci a deputinizaci Ruska. Chtějí také jeho demilitarizaci a vzdání se jaderných zbraní, které pouze povzbuzují imperiální ambice kremelských vládců.

Zástupci jednotlivých národů Ruska podepsali v Praze deklaraci nezávislosti a stvrdili své odhodlání podpořit rychlé a nenásilné osvobození v současnosti okupovaných národů a regionů od imperiální Moskvy.



Co na to Západ?

Utlačované národy a regiony Ruské federace chápou, že sami bez podpory světového společenství svobodu nevybojují. Západ se pochopitelně rozpadu Ruské federace obává. Bojí se vzniku hned několika agresivních států, meznacionálních konfliktů či zneužití jaderných zbraní. Není jasné, jakým způsobem lze Rusku odebrat kontrolu nad jaderným arsenálem. Ale pád Ruska je nevyhnutelný; připravme se na něj, promýšlejme varianty, jaké mohou nastat, a navažme už teď dialog s postruskými regiony. Nesnažme se křísit mrtvé impérium.

Pokud Ukrajina a světové společenství po ukončení války nebude spolupracovat na mírné a demokratické reformě ruského impéria a jeho decentralizace, Ruská federace se rozpadne neřízeně.

Dnes Západ chápe, že nadešel čas přestat zachraňovat agonizující Rusko: je již mrtvé, i když stále vydírá, lže, válčí, uplácí, ničí světový řád.

Teprve zdrcující a definitivní porážka Ruska ve válce s Ukrajinou s následující deputinizací, demilitarizací a dekolonizací ukončí válku v Evropě, zajistí dlouhodobý mír v Evropě, umožní vybudovat nový systém kolektivní bezpečnosti a vyhnout se jaderné válce, ke které ruský imperialismus v čele s Putinem tlačí svět.