Na počátku letošního měsíce rozhodl Nejvyšší soud v Brně o odložení vykonatelnosti soudního rozhodnutí vystěhování Autonomního sociálního centra Klinika v pražské Jeseniově ulici. Přesněji řečeno, NS rozhodl o tom, že až do doby než jeho senát vynese definitivní verdikt ve věci sporu mezi centrem Klinika a Správou železniční a dopravní cesty, platí odklad soudního nařízení o exekuci.

Jak se nechal vzápětí po vyhlášení rozsudku slyšet mluvčí centra Arnošt Novák, může soud rozhodovat několik měsíců. Má asi pravdu, byť se věc zdá být na první pohled zcela jasná. Již v lednu 2017 totiž dospěl Obvodní soud pro Prahu 3 k nepravomocnému rozhodnutí, podle kterého mají aktivisté z Kliniky vyklidit budovy i pozemky. Dovoluji si odhadovat, že soud tehdy nejspíše vycházel z předpokladu, že pokud někdo odmítá akceptovat neprodloužení smlouvy a nadále obývá objekt, není něco v pořádku a je proto potřeba zjednat nápravu. Reakci ze strany bývalých nájemníků centra ve smyslu, že nemohou splnit rozhodnutí Obvodního soudu, neboť pokud by objekt opustili, přestali by být partnery pro další jednání s vlastníkem SŽDC, jsem dost dobře nechápala a doposud nepochopila. Asi je to dáno mými odlišnými představami o fungování právního státu.

Stejně tak mám problém s pochopením dalšího rozhodnutí téhož soudu z listopadu 2017. Podle nepravomocného verdiktu se i přes skutečnost, že od března 2016 do října 2017, kdy nemovitosti a pozemky zakoupila od státu Správa železniční a dopravní cesty, nenamáhal nájemce s placením nájmu ve vyčíslené hodnotě 360 000 korun českých, nedošlo k obohacení neplatících nájemců. Ano prosím…

Soud v tomto případě nejspíše přistoupil na argumentaci osazenstva Kliniky, podle kterého stát nenakládá se svým majetkem dobře. Asi nejsem kompetentní komentovat nepravomocné rozhodnutí obvodního soudu, na základě výše uvedeného verdiktu však cítím lehkou zmatenost. A zároveň pociťuji úlevu nad tím, že si odborníci na „kultivaci“ budov z řad uživatelů Autonomního centra nevybrali jiný „chátrající“ objekt, jehož vlastník se dle mravných aktivistů chová k budově v rozporu s dobrými mravy. V této souvislosti mě napadá vedle budovy magistrátu například Rudolfinum, nebo Národní divadlo. Obávám se ovšem, že co není dnes, může být zítra. Možná by si každý z nás měl pomalu nachystat seznam objektů ve veřejném vlastnictví, které v brzké době obsadí.

V tomto případě (snad naštěstí) však celý příběh rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 3 nekončí. A kdo ví, třeba dojde opět na Nejvyšší soud. Navíc nabrala kauza Klinika mezinárodní rozměr. Podle německého zpravodajského serveru tag24, totiž loni v listopadu vyjádřili němečtí levicoví radikálové svou solidaritu s obyvateli autonomního centra tím, že posprejovali budovy českého generálního konzulátu v Drážďanech. Tleskám! Není nad mravnost.

Pevně věřím, že si tento text někdo nevyloží jako mojí snahu o podkopávání justičního systému ČR. Obávám se ovšem, že v tomto případě nejde ani tak o Autonomní centrum Klinika, jako o schopnosti občana chápat základní principy práva, vždycky jsem žila v domnění, že právo by mělo být zejména předvídatelné a už malé dítě by mělo chápat, co je dobré a co zlé. Každopádně, ať už je konečný verdikt jakýkoli… Pokud budou aktivisté zmiňovaného centra v budoucnu pořádat lekce na téma výuky dobrých mravů, moc ráda se přijdu něčemu přiučit. Jen doufám, že nedopadnu jako známý novinář týdeníku Reflex J. X. Doležal. Ačkoli, a tím se nechci pana Doležala rozhodně dotknout, má na první pohled k osazenstvu Kliniky určitě mnohem blíže, než je tomu v mém případě, byl při své návštěvě v rámci dobrých mravů, osazenstvem budovy vyhozen.