Předvánoční týden v kontrole tabáku
Předvánoční týden v kontrole tabáku: Nekuřácké Rumunsko, vítězství australské vlády nad žalobou Philip Morris a komplexní zákon na kontrolu tabáku ve Francii včetně jednotných balení
To, zda nějaké opatření opravdu sníží počet kuřáků nebo je jen pro legraci tabákového průmyslu, lze velmi jednoduše otestovat. Máme to dokonce denně přímo na talíři: můžeme v médiích snadno sledovat, proti čemu výrobci cigaret lobují (to asi opravdu funguje!) a naopak co podporují (to sice vypadá hezky, ale jejich byznys neohrozí).
Například zákaz prodeje tabákových výrobků do 18 let je jistě správný, ale sám o sobě účinnou prevencí není, zejména v zemi, kde jsou cigarety laciné a kouří se na každém kroku – dokonce může tak působit kontraproduktivně („Když mi není 18, pořídím si aspoň cigaretu“). Cigarety nejsou atributem dospělosti, ani dospělým rozhodnutím, jak nám výrobci podsouvají, ale dětskou nemocí – dospělí prakticky kouřit nezačínají. Naopak, většina dospělých kuřáků by raději nekouřila. Kdyby to ovšem šlo... Také školní preventivní programy jsou nepochybně správné: ale drahé, náročné na kvalitu i personál a přitom i ty dobré jsou účinné jen velmi málo. Proto obě tyto aktivity tabákový průmysl podporuje – vypadá tak zodpovědně a neuškodí si.
Co tedy funguje? Podívejte se na zprávy posledních týdnů: Účinná prevence kouření vyžaduje vždy komplexní přístup společnosti, ale největšími kamínky té mozaiky jsou
- Zvýšení ceny cigaret dané daní: poslední zvýšení ceny o 4 Kč kvůli kurzu eura, abychom dodrželi minimum EU, je směšné. Aby byly cigarety stejně dostupné vzhledem k průměrnému platu jako před 20 lety, musela by krabička stát kolem 150 Kč. Cenu kolem 300 Kč zaplatíte už dnes například v NY, Austrálii i jinde.
- Nekuřácké veřejné prostory: sledujete tu bitvu, těch nesmyslných argumentů, strašení pohostinského průmyslu (nikde na světě po takovém zákonu neprodělal!), strašení kuřáků - titulky jako „kuřákům odzvoní“, „další rána pro kuřáky“. Přitom v nekuřáckých zemích podporuje takové zákony i většina kuřáků, někde až před 90 % a kouří pak i méně doma. No a v tom je zakopaný pes: klesne totiž prodej cigaret – někteří přestanou, jiní omezí (musí s cigaretou ven) a hlavně méně mladých začne. No, nebude se kouřit dřív v rumunských než v českých hospodách.
- Jednotné balení cigaret: bez možnosti použít logo značky, většinu pokrývá obrázkové varování, všechny krabičky vypadají stejně, název značky je napsaný stejným písmem i velikostí, krabička je ošklivá. Právě tohle zavedla v roce 2012 jako první Austrálie a tabákový průmysl v čele s Philip Morris australskou vládu zažaloval za omezování možnosti používat registrované logo. Proces se táhl, jistě měl odstrašit další vlády od podobných zákonů. Ale právě tento týden to Austrálie definitivně vyhrála, viz odkazy dole. Ostatní země se tedy nemusejí podobných žalob obávat a jednotná balení zavést.
- Naprostý zákaz reklamy včetně místa prodeje a včetně vystavování cigaret, prodej jen ve specializovaném obchodě, ne např. dohromady s potravinami. Tedy cigarety nejsou ani v samotném obchodě vidět, jsou v neprůhledné skříni.
To všechno by mohl obsáhnout jeden komplexní zákon na kontrolu tabáku (nikoli nepřehledné roztroušení v desítkách zákonů a vyhlášek), jako zrovna přijali ve Francii a to včetně jednotného balení (od 20. května 2016) nebo zákazu kouření v autech s dětmi – info např. zde:
http://www.assemblee-nationale.fr/14/ta/ta0618.asp . Tabákový průmysl také musí každoročně uvést své výdaje na lobování.
Všimněte si jedné věci: Tohle všechno je prakticky zadarmo! Nebo se na tom dokonce vydělá, neboť za méně prodaných cigaret s vyšší daní by stát vybral víc peněz do státního rozpočtu, ale o tom jindy, případně na www.tobacconomics.org.
Pokud by u nás cigarety stály 300 korun, nikde na veřejnosti by se nekouřilo (v řadě zemí nemůžete kouřit ani na ulici, pláži nebo v parku, třeba v New Yorku), cigarety bychom neviděli prodávat a když už by se k nim dítě dostalo, byla by krabička odpudivá, jakou další prevenci byste chtěli dělat??? Tohle by téměř stačilo (jistě, je toho ještě moc, co by se mohlo přidat – třeba masivní mediální kampaň, takovou jsme u nás nikdy neměli, nebo dostupná léčba závislosti na tabáku a mnoho dalšího). Proč ale nemáme alespoň tahle základní opatření, na to bychom se měli ptát svých poslanců a senátorů.
Cancer Council Victoria media release
http://www.cancervic.org.au/about/media-releases/2015-media-releases/december-2015/australia-successfully-defends-plain-packaging.html
Philip Morris Asia Limited statement
http://www.bioportfolio.com/news/article/2559184/Philip-Morris-Asia-Limited-Comments-on-Tribunals-Decision-to-Decline-Jurisdiction-in.html
To, zda nějaké opatření opravdu sníží počet kuřáků nebo je jen pro legraci tabákového průmyslu, lze velmi jednoduše otestovat. Máme to dokonce denně přímo na talíři: můžeme v médiích snadno sledovat, proti čemu výrobci cigaret lobují (to asi opravdu funguje!) a naopak co podporují (to sice vypadá hezky, ale jejich byznys neohrozí).
Například zákaz prodeje tabákových výrobků do 18 let je jistě správný, ale sám o sobě účinnou prevencí není, zejména v zemi, kde jsou cigarety laciné a kouří se na každém kroku – dokonce může tak působit kontraproduktivně („Když mi není 18, pořídím si aspoň cigaretu“). Cigarety nejsou atributem dospělosti, ani dospělým rozhodnutím, jak nám výrobci podsouvají, ale dětskou nemocí – dospělí prakticky kouřit nezačínají. Naopak, většina dospělých kuřáků by raději nekouřila. Kdyby to ovšem šlo... Také školní preventivní programy jsou nepochybně správné: ale drahé, náročné na kvalitu i personál a přitom i ty dobré jsou účinné jen velmi málo. Proto obě tyto aktivity tabákový průmysl podporuje – vypadá tak zodpovědně a neuškodí si.
Co tedy funguje? Podívejte se na zprávy posledních týdnů: Účinná prevence kouření vyžaduje vždy komplexní přístup společnosti, ale největšími kamínky té mozaiky jsou
- Zvýšení ceny cigaret dané daní: poslední zvýšení ceny o 4 Kč kvůli kurzu eura, abychom dodrželi minimum EU, je směšné. Aby byly cigarety stejně dostupné vzhledem k průměrnému platu jako před 20 lety, musela by krabička stát kolem 150 Kč. Cenu kolem 300 Kč zaplatíte už dnes například v NY, Austrálii i jinde.
- Nekuřácké veřejné prostory: sledujete tu bitvu, těch nesmyslných argumentů, strašení pohostinského průmyslu (nikde na světě po takovém zákonu neprodělal!), strašení kuřáků - titulky jako „kuřákům odzvoní“, „další rána pro kuřáky“. Přitom v nekuřáckých zemích podporuje takové zákony i většina kuřáků, někde až před 90 % a kouří pak i méně doma. No a v tom je zakopaný pes: klesne totiž prodej cigaret – někteří přestanou, jiní omezí (musí s cigaretou ven) a hlavně méně mladých začne. No, nebude se kouřit dřív v rumunských než v českých hospodách.
- Jednotné balení cigaret: bez možnosti použít logo značky, většinu pokrývá obrázkové varování, všechny krabičky vypadají stejně, název značky je napsaný stejným písmem i velikostí, krabička je ošklivá. Právě tohle zavedla v roce 2012 jako první Austrálie a tabákový průmysl v čele s Philip Morris australskou vládu zažaloval za omezování možnosti používat registrované logo. Proces se táhl, jistě měl odstrašit další vlády od podobných zákonů. Ale právě tento týden to Austrálie definitivně vyhrála, viz odkazy dole. Ostatní země se tedy nemusejí podobných žalob obávat a jednotná balení zavést.
- Naprostý zákaz reklamy včetně místa prodeje a včetně vystavování cigaret, prodej jen ve specializovaném obchodě, ne např. dohromady s potravinami. Tedy cigarety nejsou ani v samotném obchodě vidět, jsou v neprůhledné skříni.
To všechno by mohl obsáhnout jeden komplexní zákon na kontrolu tabáku (nikoli nepřehledné roztroušení v desítkách zákonů a vyhlášek), jako zrovna přijali ve Francii a to včetně jednotného balení (od 20. května 2016) nebo zákazu kouření v autech s dětmi – info např. zde:
http://www.assemblee-nationale.fr/14/ta/ta0618.asp . Tabákový průmysl také musí každoročně uvést své výdaje na lobování.
Všimněte si jedné věci: Tohle všechno je prakticky zadarmo! Nebo se na tom dokonce vydělá, neboť za méně prodaných cigaret s vyšší daní by stát vybral víc peněz do státního rozpočtu, ale o tom jindy, případně na www.tobacconomics.org.
Pokud by u nás cigarety stály 300 korun, nikde na veřejnosti by se nekouřilo (v řadě zemí nemůžete kouřit ani na ulici, pláži nebo v parku, třeba v New Yorku), cigarety bychom neviděli prodávat a když už by se k nim dítě dostalo, byla by krabička odpudivá, jakou další prevenci byste chtěli dělat??? Tohle by téměř stačilo (jistě, je toho ještě moc, co by se mohlo přidat – třeba masivní mediální kampaň, takovou jsme u nás nikdy neměli, nebo dostupná léčba závislosti na tabáku a mnoho dalšího). Proč ale nemáme alespoň tahle základní opatření, na to bychom se měli ptát svých poslanců a senátorů.
Cancer Council Victoria media release
http://www.cancervic.org.au/about/media-releases/2015-media-releases/december-2015/australia-successfully-defends-plain-packaging.html
Philip Morris Asia Limited statement
http://www.bioportfolio.com/news/article/2559184/Philip-Morris-Asia-Limited-Comments-on-Tribunals-Decision-to-Decline-Jurisdiction-in.html