Systematická ostuda
Od roku 2011 připravuje Ministerstvo zdravotnictví návrh zákona, který mimo jiné řeší kouření v uzavřených veřejných prostorách, respektive by je měl zajistit jako nekuřácké. Bylo to ještě za pana mistra Hegera. Svoboda dýchat čistý vzduch je jistě nadřazena svobodě kouřit u nosu jiných a v civilizovaném světě je samozřejmostí.
Koncem roku 2015 se tento léty nabobtnalý slepenec dostal do Poslanecké sněmovny PČR v počtu více než 150 stran, směšujících mnoho naprosto různorodých témat (od kouření k alkoholu a dalším návykovým látkám, jejichž problematika je totálně jiná). Po prvním čtení k němu přibylo více než 200 (!!!) pozměňovacích návrhů. O nich hlasoval poslanecký zdravotní výbor PČR 30. 3. 2016 – a hleďme: samo Ministerstvo zdravotnictví již nic nenamítá proti odděleným kuřáckým prostorám v restauracích, kam si budeme jídlo nosit sami (!!!) nebo v provizorních stanech (nebudou tady ohrožené párty pro mladé nyní masivně pořádané výrobci cigaret).
Podrobný vývoj tohoto zákona popisuje právník Tomáš Kindl na http://www.tabakapravo.cz/2014/12/legislativni-vyvoj-zakazu-koureni-v.html
Cítím se trapně a stydím se za naše politiky, kteří se stále nechávají ovlivňovat tabákovou lobby: všichni ostatní totiž jasně prodělávají na tom, že nekuřácké veřejné prostory ještě nemáme. Jen15 % infarktů, které by nemusely nastat, kdyby se kouřilo jen venku, nás stojí asi půl miliardy korun ročně, pohostinský průmysl vydělává méně než kdyby byl zcela nekuřácký...o zdravotních pojišťovnách a kapsách občanů ani nemluvě. Výrobci cigaret nejsou přitom žádným početným odvětvím: čítají v ČR řádově jen stovky lidí.
Ostatně právě je to 10 let, co se uvnitř nekouří ve Skotsku – a výsledky? Pokles dětského astmatu o 18 % ročně oproti 5 % z doby před zákonem, pokles hospitalizací pro srdeční infarkty o 17 %, více nekuřáckých domácností, podpora naprosté většiny obyvatel včetně kuřáků – ostatně, přečtěte si to sami:
http://www.ashscotland.org.uk/what-we-do/supply-information-about-tobacco-and-health/resources/national-evaluation-of-scotlands-smoke-free-legislation/
V civilizovaných zemích je obtížně myslitelné brát výrobce cigaret jako legitimního partnera. Analýza milionů stránek jejich dříve tajných dokumentů, zveřejněných v důsledku žalob na tabákové společnosti v USA, ukázala systematickou a cílenou snahu ovlivňovat zákony i veřejné mínění a to i v Evropě. V těchto dokumentech můžete volně listovat např. v knihovně University of California San Francisco “Truth Tobacco Industry Documents Library“, včetně 22 540 dokumentů vztahujících se k České republice (https://industrydocuments.library.ucsf.edu/tobacco/results/#q=czech&h={%22hideDuplicates%22%3Atrue%2C%22hideFolders%22%3Atrue}&subsite=tobacco&cache=true&count=22540 ).
Řešení? Velmi jednoduché. Mít jeden komplexní zákon na kontrolu tabáku na základě Rámcové úmluvy o kontrole tabáku Světové zdravotnické organizace (Framework Convention on Tobacco Control, www.fctc.org), kterou jsme mezi 180 zeměmi také my ratifikovali a která má platnost zákona, a zrušit všechny zmínky o kouření roztroušené zcela nepřehledně a nesystematicky v desítkách zákonů a vyhlášek.
Kdo se toho konečně ujme?
Koncem roku 2015 se tento léty nabobtnalý slepenec dostal do Poslanecké sněmovny PČR v počtu více než 150 stran, směšujících mnoho naprosto různorodých témat (od kouření k alkoholu a dalším návykovým látkám, jejichž problematika je totálně jiná). Po prvním čtení k němu přibylo více než 200 (!!!) pozměňovacích návrhů. O nich hlasoval poslanecký zdravotní výbor PČR 30. 3. 2016 – a hleďme: samo Ministerstvo zdravotnictví již nic nenamítá proti odděleným kuřáckým prostorám v restauracích, kam si budeme jídlo nosit sami (!!!) nebo v provizorních stanech (nebudou tady ohrožené párty pro mladé nyní masivně pořádané výrobci cigaret).
Podrobný vývoj tohoto zákona popisuje právník Tomáš Kindl na http://www.tabakapravo.cz/2014/12/legislativni-vyvoj-zakazu-koureni-v.html
Cítím se trapně a stydím se za naše politiky, kteří se stále nechávají ovlivňovat tabákovou lobby: všichni ostatní totiž jasně prodělávají na tom, že nekuřácké veřejné prostory ještě nemáme. Jen15 % infarktů, které by nemusely nastat, kdyby se kouřilo jen venku, nás stojí asi půl miliardy korun ročně, pohostinský průmysl vydělává méně než kdyby byl zcela nekuřácký...o zdravotních pojišťovnách a kapsách občanů ani nemluvě. Výrobci cigaret nejsou přitom žádným početným odvětvím: čítají v ČR řádově jen stovky lidí.
Ostatně právě je to 10 let, co se uvnitř nekouří ve Skotsku – a výsledky? Pokles dětského astmatu o 18 % ročně oproti 5 % z doby před zákonem, pokles hospitalizací pro srdeční infarkty o 17 %, více nekuřáckých domácností, podpora naprosté většiny obyvatel včetně kuřáků – ostatně, přečtěte si to sami:
http://www.ashscotland.org.uk/what-we-do/supply-information-about-tobacco-and-health/resources/national-evaluation-of-scotlands-smoke-free-legislation/
V civilizovaných zemích je obtížně myslitelné brát výrobce cigaret jako legitimního partnera. Analýza milionů stránek jejich dříve tajných dokumentů, zveřejněných v důsledku žalob na tabákové společnosti v USA, ukázala systematickou a cílenou snahu ovlivňovat zákony i veřejné mínění a to i v Evropě. V těchto dokumentech můžete volně listovat např. v knihovně University of California San Francisco “Truth Tobacco Industry Documents Library“, včetně 22 540 dokumentů vztahujících se k České republice (https://industrydocuments.library.ucsf.edu/tobacco/results/#q=czech&h={%22hideDuplicates%22%3Atrue%2C%22hideFolders%22%3Atrue}&subsite=tobacco&cache=true&count=22540 ).
Řešení? Velmi jednoduché. Mít jeden komplexní zákon na kontrolu tabáku na základě Rámcové úmluvy o kontrole tabáku Světové zdravotnické organizace (Framework Convention on Tobacco Control, www.fctc.org), kterou jsme mezi 180 zeměmi také my ratifikovali a která má platnost zákona, a zrušit všechny zmínky o kouření roztroušené zcela nepřehledně a nesystematicky v desítkách zákonů a vyhlášek.
Kdo se toho konečně ujme?