V úterý 27. července uspořádal Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Senátu PČR veřejné slyšení. Bylo svoláno za účelem projednání Petice č. 3/16 – „Za dobrý zákon o Národním parku Šumava“ (senátní tisk č. 298). Dosud ji podpořilo téměř 60 tis. občanů.

Petice "Za dobrý zákon o NP Šumava" vznikla již před více než dvěma lety. Bylo to v reakci na obavy, že se připravuje nový zákon, který by mohl ohrozit unikátní přírodu na Šumavě. Na jaře 2014 skutečně senátor Eybert společně s dalšími 18 našimi kolegy předložil v Senátu návrh zákona o Národním parku Šumava. Tento senátní návrh zákona vzbudil značnou kontroverzi.

Osobně jsem proti uvedenému návrhu zákona tehdy namítala, že dostatečně nereflektoval vědecké poznatky a nerespektoval mezinárodní a evropské závazky ČR. K návrhu se vyjádřila kriticky většina odborníků zabývajících se biodiverzitou a ochranou přírody v ČR. Ministra životního prostředí oslovilo také 72 ředitelů zahraničních národních parků a největších světových organizací zabývajících se ochranou přírody.

Záměrem senátního návrhu bylo stanovit v NP Šumava zvláštní podmínky ochrany, odlišné od podmínek ochrany vyplývajících ze zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Podle tohoto zákona je ochrana přírody a krajiny „veřejným zájmem“ a „každý je povinen při užívání přírody a krajiny strpět omezení“, která z daného zákona vycházejí.

Senátní návrh zákona poslání národního parku definoval jinak než nařízení vlády č. 163/1991 Sb., kterým se zřizuje Národní park Šumava. Nerozlišoval mezi kvalitativně odlišnými cíli jako ochrana přírody, turistika a rozvoj obcí. Naopak rozšiřoval možnost zástavby na většině území národního parku. Počítal s tím, že by při rozhodování o umisťování staveb bylo možné argumentovat přínosem pro turistiku a rekreaci nebo udržitelný rozvoj územně samosprávných celků.

Pozemky ve vlastnictví státu, nacházející se v zastavěném území národního parku, měly být převedeny do vlastnictví obcí. Současně měla být rozšířena hranice 3. zóny kolem obcí, kde se projevuje největší tlak na další výstavbu. Ustanovení týkající se péče o lesy národního parku mohla vést k výkladu, podle něhož by se péče o lesy národního parku Šumava řídila lesním zákonem. Všechny tyto změny vyvolávaly obavy o budoucnost ochrany jedinečné šumavské přírody.

Navrhla jsem proto zamítnutí senátního návrhu zákona hned v 1. čtení. Proti návrhu jsem vystoupila také při 2. čtení. Pokládala jsem za nesprávné, že projednávání senátního návrhu zákona o NP Šumava pokračovalo, aniž by se Senát ještě předtím zabýval peticí „Za dobrý zákon o NP Šumava", která mu byla doručena počátkem června 2014. Snažila jsem se tehdy kolegy senátory přesvědčit, aby vyslechli názory občanů a hlasy odborníků, zejména pokud se jedná o budoucnost jednoho z našich nejvýznamnějších národních parků.

Zabránit poškození unikátní šumavské přírody a přetvoření Šumavy v Krkonoše č. 2 bylo a je podle mého názoru naší povinností. Jsem přesvědčena, že Šumavě i jejím obyvatelům by ve skutečnosti naopak prospělo posílení ochrany přírody a rozšíření zóny ponechané přírodě. Podpořilo by to rozvoj těch forem turistického ruchu, které by stavěly na tom, co Šumavu činí výjimečnou – nikoli dřevařský průmysl, velkokapacitní hotely, golfová hřiště, sjezdové dráhy a lanovky, ale respektování přírody a zájmu turistů o její nedotčenou podobu.

Petice „Za dobrý zákon o NP Šumava“ žádá především o to, aby

1. primárním účelem existence národního parku byla za všech okolností ochrana přírody,
2. zóny ponechané přírodě tvořily současných 30 % rozlohy národního parku a do roku 2030 byly dále rozšířeny na nejméně 50 % rozlohy národního parku,
3. byl regulován další stavební rozvoj tak, že se předejde poškozování šumavské krajiny.

Zatímco s prvním a třetím požadavkem bychom podle mne mohli souhlasit, u druhého je 30 % rozlohy oprávněných, ale rozšíření až na 50 % by bylo vhodné v příštích deseti letech ještě posoudit podle vývoje v jednotlivých lokalitách.

V průvodním dopise k petici ze 16. června 2016 adresovaném členům Poslanecké sněmovny PČR petiční výbor upozornil na skutečnost, že NP Šumava by mohl být vyřazen ze Seznamu národních parků Spojených národů (angl. „United Nations List of National Parks and Equivalent Reserves“), pokud nebude splňovat kritéria pro zařazení na tento seznam, pokud jde o velikost území ponechaného divoké přírodě. Tento seznam byl poprvé vytvořen na základě rezoluce přijaté Valným shromážděním OSN v prosinci 1962.

Ačkoli se toho někteří obávají, velkou příležitostí pro rozvoj Šumavy by mohlo být naopak rozšíření území, na nichž není zasahováno do přírodních procesů. Taková území netvoří ani půl procenta rozlohy naší země. Vzhledem k velkému zájmu veřejnosti o divokou přírodu, opakovaně prokázanému průzkumy i zkušenostmi z jiných národních parků, lze tudíž předpokládat, že rozšíření území ponechaného přírodě by zvýšilo návštěvnost NP Šumava.

Na závěr považuji za vhodné se ještě krátce zmínit o novele zákona o ochraně přírody a krajiny, kterou jako tisk č. 501 v současnosti projednává Poslanecká sněmovna PČR. Pozitivní stránkou novely je, že usiluje o jednotnou právní úpravu pro všechny národní parky v ČR. Ty národní parky, které byly dosud vyhlášeny nařízením vlády či samostatným zákonem, mají být nyní stanoveny přímo zákonem o ochraně přírody a krajiny. Týká se to také NP Šumava.

Novela ovšem také přichází s novým pojetím zonace národních parků (zóny mají být rozlišeny podle cílů ochrany a podle způsobů péče s přihlédnutím k pozměnění ekosystémů činností člověka). Změnit se má obsah návštěvního řádu, který již nebude stanovovat podmínky regulace. Místo dosavadních plánů péče mají být zavedeny obecnější zásady péče o národní park. Některé z těchto či dalších změn v novele obsažených vzbudily kritické ohlasy jak ze strany ochránců přírody, tak ze strany samosprávy šumavských obcí.

Vzhledem k významu Šumavy pro celou ČR považuji za zásadní, abychom se ohledně její budoucnosti snažili dosáhnout konsensu a mezi potřebami přírody a člověka nalezli rozumný kompromis. Jsem přesvědčena, že kterýkoli z krajních přístupů nepřináší nakonec prospěch ani přírodě, ani člověku.



***
Tento blog částečně vychází z úvodního slova předneseného na veřejném slyšení 27. července 2016 v Senátu