Když jsem odešel z internetového plátku Britské Listy, byl jsem rozčílený hned z několika důvodů. Kromě nezveřejnění rozhovoru s Yoani Sánchez, který kritizoval levicovou Kubu jsem byl šokován, že Čulík na hlavní stránku blisty.cz pověsí výzvu k podpisu petice za zachování katedry Bohemistiky na University of Glasgow, protože bez ní by Britské listy udajně nemohly existovat.

S takovouto lží jsem prostě nechtěl být spojován a silně jsem ji kritizoval. Napsal jsem článek, který Čulík nechtěl publikovat. Prý neměl čas ho přeložit, což byla lež, neboť ve stejné době vydával několik z jeho (neplacených ani autorizovaných původními autory) článků z deníku Guardian. To byl článek poukazující na zbytečnost existence jeho "sinecura" ve světě, kde Internet nahradila nutnost člověka, který má zájem o bohemistiku, odstěhovat se do Glasgow... Jeho katedra je naprosto zbytečná, samozřejmě že není logický duvod, proč by Skotové měly sponzorovat ji ze svých daní.

Teď ta pravda vyšla najevo, protože sám Čulík přiznává, že jako zainteresovaná osoba o tom neměl psát. Samozřejmě se vyvaroval zmínění konkrétních případů, ale naznačil to v souvislosti s jiným článkem (od jaderného fyzika). Řeč byla o tom, že člověk nebude psát proti profesi, která ho živí (zaujatost). A proto ani Čulík neměl obelhávat veřejnost kvůli svému zájmu. V případě článku o jaderné fyzice se Štěpán Kotrba (editor BL) vyjádřil takto:

"Nevím, zda není ve skotské angličtině rozdíl mezi pozorováním (nestranný pozorovatel) a rozhodováním zřetelný, ale v češtině tento rozdíl vnímáme citlivě. Zvláště, když zde o organizaci života nás všech (včetně existence jaderných reaktorů) rozhodují idioti, závislí na "půjčkách" od majitele bezpečnostní agentury. Jaderný fyzik a pedagog Vladimír Wagner je stejně kompetentní k poučení čtenářů o fyzice (či odborných faktech a reáliích s fyzikou související), jako bohemista a pedagog Jan Čulík o Josefu Švejkovi či Milanu Kunderovi a jeho vlivu na českou kulturu. Tvrdit o Janu Čulíkovi, že není v tomto kompetentní, bych se neodvážil. Jako pedagog v oboru mediální komunikace si pak vyhrazuji právo poučovat Jana Čulíka o rozdílech mezi termínem redakce a šéfredaktor, alespoň pokud se mě tyto termíny mají týkat. A nehodlám přitom ani lobbovat za důležitost existence glasgowské bohemistiky, jak tak v Britských listech činil nedávno "ve vlastním strategickém zájmu" tamní pedagog Čulík..."

A Čulík kontroval:

"Informace o tom, že existence tamějšího střediska pro studium středovýchodní Evropy, a zřejmě i akademické podstaty celé univerzity, je ohrožena, i to, že likvidace tohoto střediska může vést k ohrožení existence Britských listů, pokud je čtenáři výrazněji finančně nepodpoří, považuju za otázku veřejného zájmu. Rozhodnutí v této věci však samozřejmě musí učinit - a také učiní - někdo jiný. A tak je to v pořádku. Rád bych upozornil, že profesí je Štěpán Kotrba akademický sochař."

Proto (když upozornuje, že je Kotrba sochař) bych chtěl informovat pana Čulíka, že novinář jsem JÁ, nikoli on. Takže v případě platnosti jeho logiky mi neměl tolikrát tvrdit, že nemůže publikovat určitý článek.

Poté, co se začal chovat oportunisticky a začal v blistech spatřovat nejen své hobby, ale i možnost výdělku, protože hned po loňských volbách dostal od čtenářů 600 tisíc korun (a od té doby další cca. 300 tisíc), začal Britské listy řídit jako šéfredaktoři klasických komerčních médií: která se nedotýkají témat, která by je mohla jakkoli finančně poškodit...

Údajně nechtěl riskovat žalobu, třeba od Mafry, ale nejen od ní. Problém je v tom, že diskuze zůstala na úrovni "tohle umím já, ty ne, tak mi do toho nekecej". Ale teď už mám důkaz, že jsem měl pravdu v tom, že ty články nemohly být žalovatelné, protože byly posléze publikovány na Deníku Referendum a se nic nestalo. Nikdo DR nevyhrožoval, ani nezažaloval, a pokud ano, tak Jakub Patočka (šéfredaktor Deníku Referendum) mě s tím nejen, že neotravoval, ale naopak požádal, abych dál takhle psal.

Například reakce na článek o tom, jak Bém nechtěl přiznat svou cestu do Brazílie za Santo Daime byla nikoli protest nebo žaloba ze strany zmíněných osob (bývalá sekretářka turistiky v Města Prahy, dva studenty-revolucionáři a dva rodinní příslušníci hudebníka Vladimíra Merty), ale změna jejich jmen na facebooku, odstranění linků odkazujících na jakoukoli souvislost mezi nimi a touto drogou a mlčení... Neumím si představit, že kdyby o mně někdo psal, že jsem příslušníkem jakési drogové sekty, že bych se neohradil nebo neprotestoval nějak jinak. To jen potvrdilo pravdivost skutečností uvedených v článku, které by ale Čulík nikdy nepublikoval, protože by nebyly důkazy.

Vzhledem k tomu, že neřídil čtrnáct různých titulů (já, ano), tak neví, že důkazy jsou pro policii, novinář pracuje s indícií.

Například cenzuroval článek o korupci v určitých denících, aby zveřejňovaly PR jistých politiků ve formě e-mailů, které byly přeposílány i na mou adresu jenom proto, že e-maily nejsou u soudu brány jako důkaz. Odmítal pochopit, že stačí, když jsou zdroje důvěryhodné a redakci známé. Platí to pro Guadian nebo New York Times, platí to pro MfDnes nebo týdeník Respekt.

A to zrovna na blistech, které se kdysi profilovaly jako médium bojující proti zbabělému chování místních médií není vhodné. Zkrátka Čulík trpí stejnými problémy, jako šéfové většiny tuzemských médií, které kritizoval: není novinář, nestudoval žurnalistiku a nemá odvahu. A aby zajistil vlastní přežití, je schopný ignorovat a házet pod koberec důležitá témata a informace, které má k dispozici.

To, co bylo kdysi výhodou blistů, je nyní spíše obtíž - anarchie. I jejich vzhled je zastaralý a přestože dostaly velkou finanční injekci od svých čtenářů, aby to změnily, ale jsou rukojmími svého správce, pana Panocha, který odmítá jakoukoli změnu. Peníze od čtenářů byly utraceny spíše na vysoké honoráře pro editora, který pracuje až třikrát týdně za mzdu 25 tisíc měsíčně a za mou práci pro jejich anglickou mutaci (jsem dostával 15 tisíc, což byla spíše charita vzhledem k tomu, že jsem byl v té době v tísni) a nebo například za to, aby jeden reportér udělal na Slovensku reportáž za 6 tisíc korun. Jako člověk, který skoro 15 let řídil tuzemská média vím, že by poslední zmíněný člověk dostal sotva 2 tisíce za takovou práce a raději ani nebudu zmiňovat, kolik lahví vína za ty peníze bylo kupováno k poradám, které byly konány v lepších restauracích.

Velmi mě mrzí, že musím "prásknout" podobné interní detaily, ale v kontextu je to jako když doktor donutí pacienta vzít si odporný lék. Musím to dělat, protože nehlídaná moc brzy přeroste do zneužívání moci a to, že v blistech dělá malá uzavřená komunita lidí, kteří jsou rádi za pravidelnou výplatu je hlavním důvodem toho, že nikdo neprotestuje. Ne, že by neřvali na sebe, dokonce i některé porady jsou taková "itálií" (všichni po všech řvou, aby ukázali, kdo je větší levičák a kdo má lepší konspirační teorii). Ale jejich vzájemný boj je o egu, nikoli o spravedlnosti. Proto mě nepřekvapovalo, když jsem kolikrát při polemikách o článcích ostatních slýchával, ať jdu s těma svejma lidskejma právama do pr...

Jejich hlavní editoři jsou sice erudovaní, ale stranní. A Čulík je v tom potrefená husa.

Minulý týden mi Jan Čulík poslal vzkaz přes spolupracovníka BL, že mě pozdravuje. Tím, myslím, chtěl zmírnit naše vyhrocené vztahy. Jenže já se s ním budu bavit, až se veřejně přizná, že blisty použil jako prostředek pro dehonestizující apel, který souvisel s jeho vlastními finančními zájmy a že neměl pravdu, když tvrdil, že určité články nemohly být publikovány.

Ani Kotrba není novinář, i když Štěpán sleduje a dobře rozumí, jak má redakce fungovat. Problém je v tom, že aplikuje dvě měřítka. Když jsem se proti Čulíkovi stavil, Kotrba mi volal, že nejsem loajální... zktrátka, Štěpán dělal na mne Radka Johna za Bartova Čulíka. U telefonu jsem se mu ptal, jestli jsem neměl pravdu byt naštvany, když Čulík zneuživá BL k prosazeny vlastní zajmy (poprosit čtenáří, aby podepsaly nějakou petici a lživě vyhrožovat, že na existence jeho katedry Bohemistiky na Glasgow University zaleží existence BL) a Kotrba mlčel. Souhlasil se mnou, ale na rozdíl ode mne, ktery dostal prostor v Deníku Referendum hned poté, co jsem odešel z BL, Kotrba je tak spijatý s jeho socialni-demokraticky aktivismus, že těžko najde jiné médium pro své jinak velmi dobře zpracovaváné články (mužeme ho obvinít z nestranosti, ale nikoli z toho, že dusledně neprozkozmá svá témata a bohatě neodkazuje na zdroji). Teď ten souhlas pustil ven. Já neumím si nechat pro sebe, něco co mi vadí.

Trpělivost růže přináší...