Letošní výročí smrti Jana Masaryka je zvláště ponuré, protože leccos z toho, co se v naší dnešní politice děje, připomíná dobu, jejímž temným symbolem se tato násilná smrt stala.

Všem, kdo by si chtěli zpřítomnit osudové události, které se odehrály od léta 1946 do jarních měsíců roku 1948, doporučuji četbu románu Jiřího Šulce Mosty do Tel Avivu (Knižní klub, Praha 2010, 2. vyd. 2015). Nepojednává sice jenom o tom, co se tehdy dělo u nás, ale o to je poučnější.

Děj románu je utkán z řady příběhů, které se odvíjejí zprvu nezávisle na sobě a jen postupně se splétají. Jedním z nich je příběh ministra zahraničí Jana Masaryka uprostřed příprav československých komunistů na totální převzetí moci. Jeho role v této tragédii není slavná a jeho příběh bude v této linii příběhem prohry na celé čáře. Paralelně s ním se však odvíjí příběh židovské dívky, která jen o vlásek unikla polskému pogromu v Kielcích poté, co zázrakem přežila německý koncentrák. Prchá spolu se statisíci dalších přeživších příslušníků svého národa z poválečné Evropy do Palestiny, kde doufá nalézt novou vlast. Československá státní správa nechává na intervenci Jana Masaryka židovské utečence z Polska přejít přes své území. Avšak židovské imigraci do Palestiny brání především její britská správa a spolu s ní britské tajné služby operující po celé Evropě, také v Praze, kde s nimi soutěží tajné služby československé. Všude po Evropě je tou dobou zároveň činná ilegální židovská organizace Bricha, která pomáhá Židům bez domova a bez prostředků přežít a hledá způsob, jak je přes odpor britských úřadů a armády propašovat do Palestiny. Tam se mezi tím schyluje ke konci britského mandátu. Československá diplomacie pod vedením Jana Masaryka se v OSN aktivně zasazuje o přijetí plánu na rozdělení Palestiny. Jan Masaryk, který není schopen účinně bránit nástupu totalitní diktatury ve vlastní zemi, podává v kritickém okamžiku pomocnou ruku Židovské agentuře, která se připravuje na obranu státu Izrael po vyhlášení jeho nezávislosti. V napjaté mezinárodní i vnitropolitické situaci podepisuje Jan Masaryk v lednu 1948 smlouvu na dodávku zbraní určenou židovským vojenským organizacím v Palestině a udělá ještě vše, co bude v jeho moci, aby otevřel cestu dalším dodávkám zbraní z Československa, které mezitím definitivně ovládají komunisté. Naplnění těchto obchodních smluv se Masaryk již nedožije. První dvě utajované dodávky střelných zbraní a munice dorazí do Palestiny tři týdny po jeho smrti, na přelomu března a dubna 1948, třetí koncem dubna. Ještě předtím ale po strastiplném putování a nekonečném vyčkávání v utečeneckých táborech dorazí do Palestiny také mladá dívka z polských Kielců i její přítel z organizace Bricha. Když po 14. květnu, kdy je vyhlášena samostatnost státu Izrael, vypukne válka na jeho obranu proti armádám pěti arabských států, jež ho chtějí zničit v samém zárodku, oba mladí lidé se účastní bojů. Československé dodávky střelných zbraní a munice v nich sehrají rozhodující úlohu a do bojů posléze zasáhnou i stíhačky dopravené do Palestiny utajovaným leteckým mostem z vojenského letiště u Žatce a řízené izraelskými piloty vycvičenými rovněž v Československu.

Šulcův román je založen na materiálu čerpaném z historických pramenů a hlavní události líčí věrně podle nich. Básnické licence autor užívá s mírou k dokreslení historických i smyšlených postav a situací. Román má však výrazné autorské poselství, vepsané do dvou hlavních dějových pásem, která se nejprve sbíhají, pak protínají a nakonec rozcházejí. Jedním z nich je příběh státu, který ztrácí svobodu, vnitřní i vnější, protože lidé, kteří v něm žijí a kteří jej spravují, za ni nebojují. Druhým pásmem je příběh lidí, kterým nezbylo nic než holý život a kteří si svůj vlastní stát a svobodný život v něm musí vybojovat se zbraní v ruce.

Šulcův pohled na Jana Masaryka není zvlášť lichotivý. Líčí ho spíše jako slabého muže, který hlavní zápas svého života prohrál, neboť byl nad jeho síly, ale který ještě ve své prohře dokázal alespoň pomoci jiným, neboť byl člověkem dobrého srdce.