Na téma církevní restituce bylo napsáno a vyřčeno mnoho, hlavně o jejich oprávněnosti či neoprávněnosti. Stejně tak mnoho bude vyřčeno a napsáno podle toho, jaké ovoce majetkové a finanční vyrovnání přinese. Je velmi nejisté, jakou toto ovoce bude mít chuť.

Jako věřící člověk bych měl mít radost, že je církvi v minulosti zabavený majetek vracen nazpět. Nehlásím se však k žádné oficiální církvi a necítím povinnost ctít její hierarchii, která je nakonec jen lidským dílem. Necítím tedy ani povinnost souhlasit se stanoviskem té či oné církve, což neznamená, že s ním souhlasit nemohu. Mám však své pochybnosti. Pochybnosti o tom, zda církev, která usiluje nebo je dokonce ochotna se soudit o MAJETEK, může sama sebe nazývat církví Kristovou. Církev má přece i jinou možnost, bližší k Bohu i lidem.

Může se svých majetkových nároků vzdát. Neznamená to, že by majetek nemohla získat, ale vzdá se snahy jej VLASTNIT. Může tak společnosti vyslat jasný signál, jasné poselství. Poselství o tom, že svět, založený na koncentraci majetku a moci, na ovládání lidí pomocí peněz, plný nejistých, chmurných vyhlídek do budoucnosti, má alternativu. Církev se může stát zdrojem a nositelem této alternativy, této naděje, kterou lidé hledají. Může získat nazpět mnohem víc, než majetek a peníze. Důvěru lidí, věřících i nevěřících, důvěru, kterou dlouhou dobu ztrácela.

Církev má možnost ústy svých nejvyšších představitelů k lidem promluvit, například takto:

„Bratři a sestry, drazí přátelé. V současné době je nám vydáván majetek, který nám byl vzat v období vlády komunistického režimu. V té době bylo mnoho našich bratří a sester v církvi pronásledováno a vězněno, někteří byli i zabiti. Bylo to pro nás období těžkých zkoušek. Přemýšleli jsme nad tím, kde se v lidech vzalo tolik zášti a probudilo tolik zloby. Avšak ani my jsme během dlouhých věků nebyli vždy hlasateli a naplňovateli evangelia. Po staletí jsme byli oporou světské moci a nejednou moci svévolné, bezohledné a kruté. Také my jsme napomohli k utrpení mnoha nevinným lidem, kteří byli pronásledováni, mučeni i zabíjeni, i my jsme část svého majetku získali způsobem nespravedlivým. Křivdy a bezpráví se táhnou věkem jako dlouhý studený řetěz, jak jej přetrhnout?

Nejmocnější zbraní křesťana je odpuštění, které je bezpodmínečné. Odpouštíme tedy všem, kteří nám v minulosti ublížili, a prosíme Boha o odpuštění za všechny, kterým jsme pomáhali ublížit my.

V současné době nám je vydáván rozsáhlý majetek. Chceme a budeme jej spravovat k dobru všech lidí a ke slávě našeho Pána. Stejně tak i finanční prostředky, které nám budou následujících 30 let vypláceny. Ale i kdybychom nic z toho nezískali, nebylo by to nic zlého. Je totiž Boží vůlí, ať se stane tak či tak a my tuto vůli přijímáme. Nebudeme stavět propast mezi věřícími a nevěřícími bratry a sestrami. Neboť všichni jsme jablky z jednoho stromu.“