Myslí skutečně i na naše mazlíčky?
Tři supermarkety jsou na opačném konci mého města a tak si každodenně splňuji doporučení kardiologa minimálně hodinové procházky svižným tempem a jdu si do nich nakoupit. Za proklínané supermarkety zahraničních řetězců děkuji, jinak by si naši obchodníci nasadili ceny potravin hodně vysoko a v nich je přece jen nejlevněji. Navíc se tam potkáte s mnoha známými a dovíte se, co nového. To si uvědomili i mnozí penzisté a tak neváhají cesty navíc, i když mohou nakoupit potraviny blíž. Každá ušetřená koruna je dobrá. Muži statisticky umírají dříve a tak si často vdovy pořizují pejsky. Asi proto, aby se mohly dál návazně o někoho starat a mohly doma dál pořád mluvit, jak byly zvyklé. Domácí samomluva do zdí je už na Centrum duševního zdraví. Pejsci potřebují navíc procházku a tak se vyráží nakupovat do supermarketu. Pozoruji starší paní, když jdou ke svým pejskům po nákupu. Některá ho hned začne peskovat, jiná na něj vlídně promluví a pohladí ho. Jistě se tak jednou chovala i k manželovi, když si šla koupit boty, dlouho vybírala a manžel zatím čekal venku.
Nějak jsem ale odbočil, tak se vrátím k tématu. Supermarkety skutečně myslí i na naše mazlíčky a v oddělení pro zvířata je nachystán potřebný sortiment. Přijdou ale tropické dny, kdy i v noci bývají třicítky a pejskařky ve dne vyrazí nakoupit. Jako naschvál je místo, kde mohou pejska uvázat, na přímém slunci a ti trpí. Z personálu velkoprodejny se nenajde nikdo, kdo by si toho všiml a přinesl jim misku s vodou. Upozornil jsem na to jednou zástupkyni vedoucí supermarketu, ale bezvýsledně. Nemyslí ji to. Jinak by vedení podala návrh, aby nechalo vyrobit několik tisíc hezkých misek s logem supermarketu včetně nápisu „Myslíme nejen na zákazníky“ a postaralo se, aby v tropických dnech uvázaní pejsci netrpěli žízní. Nápad by ocenili zákazníci vyšší návštěvností a vedení by navrhovatelku jistě ocenilo prémií s výhledem na povýšení. A pokud by se misky kradly, byla by to ta nejlepší reklama až do domu.
S pejsky se chodí za tropických dnů i po vyprahlém náměstí, kde máme dvě kašny se zurčící vodou. Chodíval jsem tam se svým jezevčíkem a vždy jsem mu nabral vodu do dlaně a on dychtivě pil. Představoval jsem si kohoutek u paty kašny a pod ním korýtko, z něhož by se pejsci napili. To by ale památkáři nedovolili, ve středověku měly pejsky jen zhýralé šlechtičny a ty na rynek nechodily. Pamatuji si z Javorníku, že před prodejnou potřeb pro zvířata bývala za teplých dnů vždy miska s vodou. Byla to milá pozornost.