Naše medicína se nenápadně rozdělila na klasickou a alternativní, mezi níž patří i holistická (celostní). Je záludná tvrzením, že léčí „celého“ člověka a pomlouvá lékaře, že pacienta rozporcovali a léčí ho chaoticky a hlavně „chemicky“. Také, že léčí až následky nemocí, kdežto oni příčiny, takže další nemoc nemusí v podstatě ani vzniknout.

Web Aktualne.cz obsahuje i videa. Díky za ně, některá jsou zajímavá. To, které mne zaujalo, nese název „Ptáček: Střeva ovlivňují duševní stav, zdraví víc zlepší mezilidské vztahy než dieta“. Uvedeno je následovně: Propojení mozku, těla a psychiky nejde oddělit, dnes neléčíme pacienta, ale diagnózy. Střevní bakterie přímo ovlivňují duševní stav, naše psychické rozpoložení, když budeme myslet dlouhodobě negativně, může to vést k celé řadě nemocí, říká Radek Ptáček, profesor lékařské psychologie. Dodává, že žijeme v nadbytku všeho, jsme vrženi do informační doby a nejsme na to připraveni. Je nutné jasně odlišit čas, kdy pracuju a odpočívám, mozek potřebuje vědět, že je odpojen, dodává.

V tyto dny si připomínáme výročí konečného vítězství nad nacistickým Německem. Mezi jeho zločiny patří i koncentrační tábory. Zde byli lidé za nelidských podmínek přinuceni k otrocké práci, kterou mnozí nepřežili. Ti, kterým se to podařilo, museli každodenně přijmout fakt, že se nemusí dožít příštího dne. Žili v neustálém napětí, často prošli několika selekcemi a nakonec i pochody smrti. Permanentní stres, špatná výživa a bití. Jejich střeva byla tak zničená, že když se dočkali vytoužené svobody a američtí vojáci je začali krmit čokoládou a masovými konzervami, umírali. Museli si na normální stravu postupně zvykat. Na přeživší nečekaly zástupy psychoterapeutů, klinických psychologů a psychiatrů, aby jim pomohli vrátit se do normálního života. Museli to zvládnout sami za pomocí blízkých a okolí pro ně našlo pochopení. Vraceli se ke svým profesím: Do továren a na pole, k rýsovacím prknům, do svých ordinací, za katedry škol i k dirigentským pultům. Možná se vrátil i šašek do manéže a dál rozdával smích. Navazovali nové vztahy, uzavírali manželství a snažili se žít normálním životem. Jen malá část umírala na útrapy věznění či jako psychiatričtí pacienti. Teoreticky podle některých blábolivých psychologů fušujících do medicíny a psychosomatiků by v nich hrůzné vzpomínky měly následně vyvolat vznik nemocí a měli by brzy umírat. Nestalo se tak a někteří z nich dokonce ještě žijí.

Mou ženu několik let bolelo břicho po jídle. Původní lékař udělal biochemii, prohlásil, že je v pořádku, že asi něco špatného snědla či že to může být střevní chřipka. Nakonec se dopracoval ke gastroskopii a zjištění helicobacteru v žaludku. Ten má bez zdravotních problémů každý druhý člověk. Přeléčil ji antibiotiky a prohlásil, že teď už bude vše v pořádku. Nebylo a to manželku zlomilo. Za mými zády ji alternativní medicína přesvědčila, že má narušené duševní zdraví a hledala příčiny ve vztazích za neustálého pomlouvání klasické medicíny a dávání nadějí, že se může uzdravit sama. V zuboženém stavu jsem ji lstí dostal do nemocnice a hledala se nemoc. Po šestnácti dnech marného hledání při stálých stížnostech na bolesti břicha k ní na konzultaci povolali psychiatra k vyloučení psychosomatické složky zatím nepoznaného onemocnění. Ke cti mu slouží, že ji vyloučil, zjistil úzkostné stavy a nasadil Citalopram. Devatenáctý den k ní začal docházet klinický psycholog, aby jí k již vymytému mozku dodal další vymývání, aby nynější situaci prožívala pozitivně. Nikoho z lékařů nenapadlo zjistit stav břišních tepen. Jedenatřicátý den zemřela a čtvrtý den po smrti našel patolog silně zúženou aterosklerotickou břišní tepnu.

Každoročně v tento den po snídani žena přede mne položila korunu. To abych vylosoval jednu ze dvou třešní, které jsme měli na zahradě. Dali jsme si pod ní pusu a přáli si hodně let spolu. Byl první máj.

Bože, nechť lékaři, hlavně ti mladí, umějí rozpoznat příznaky abdominální anginy!
Bože, ochraňuj pacienty před lidmi, kteří tvrdí, že léčí příčiny nemocí a ne jako lékaři „na pojišťovnu“ až jejich následky!
Bože, ochraňuj naši spolehlivou a dobrou klasickou medicínu založenou na důkazech před psychology, psychosomatiky a kognitivně behaviorálními terapeuty.

Dodatek 9. září 2024:
Viz Wikipedie: Radek Ptáček (26. prosince 1975 Praha – mezi 1. a 3. zářím 2024) byl český klinický psycholog, psychoterapeut, soudní znalec a profesor lékařské psychologie. Odborně se zabýval kromě jiného psychologií dítěte a forenzní psychologií.
V jednom ze svých blogů jsem napsal, že kdo se dá na esoteriku, špatně dopadne. Radek Ptáček se dobrovolně rozhodl, že se dá na cestu „hledajících“ . Všimněte si data zveřejnění blogu – 2019. Od té doby mu nikdo z kolegů nepoklepal na rameno a řekl, že blábolí. Na má slova dochází.