Ještě jednou o střelci
Toto ráno čtu na Seznamu a rozumím tomu. Aby to pochopili i ostatní čtenáři blogu, tak ať si do jeho vyhledávače zadají slova Medium a sluneční kapky. Tam ať si najdou Medium č.3,s.25.pdf. Ivona byla moje žena a vydavatelka časopisu Miluše Bajgerová byla její známá, když bydlela v Ostravě a pracovala na ředitelství OSPAPu. Bydlela se svým nemocným manželem v Havířově a jmenovala se Malá, lidé si jistě na ni vzpomenou. Poslední dva roky ženina života za námi paní Bajgerová přijížděla.
V článku si všimněte jejího dojmu z první návštěvy léčitele, kam ji odvezla neteř 28. srpna 2010. Já jsem v tuto dobu jel ohlídat snachu před porodem, protože syn byl na služební cestě. Vrátil jsem se domů 3. září, vnuk se narodil o týden později. Žena mi rozhořčeně referovala, že byla předevčírem u lékaře a ten jí posílá na psychiatrické vyšetření, že přece není žádný blázen. Odpověděl jsem, že lékař dobře ví, proč to dělá a že si s ním půjdu promluvit. Kategoricky mi to zakázala. Manželé, kteří bydlí pod střechou či stropem, který jim nepatří, pochopí, že v tomto případě je moudré ustoupit. Navíc, s jejím novým lékařem jsem se osobně neznal, přijetí bylo zařizováno přes sestru.
Pozůstalí manželé mají právo na výpis ze zdravotní dokumentace. Tu mi lékař bez problémů vydal, tak jako mi ji vydali ze dvou nemocnic, ve kterých žena skončila. Do nemocnice jsem svou ženu ve velkých bolestech dostal lstí.
Jistě jste zvědaví, co si lékař v ten den zapsal: Ostatní doporučovaná vyšetření /ORL, Rtg PND GF neabsolvovala, léčitel říká, že jsou k ničemu/ byla u léčitele Spěváčka a je úplně vyléčena. úplně jí při tom hořel žlučník, dostala čaje-bylinkové a nějaké kapky ze Slunce?? Za každý sáček platí 1500 Kč ale nevadí, léky nebere žádné a ani žádné nechce, pan Spěváček říkal, že nejsou třeba. plán prosinec prevence!! Souhlasí. Jinak další dovyš. GIT odmítá.
Neposlali byste takového pacienta na psychiatrii? V dokumentaci lékaře jsem uveden jako manžel a uvedeno je i naše telefonní číslo. Jistě každého napadne otázka, proč lékař nezvedl telefon a neinformoval mě, že žena tu psychiatrii potřebuje. Odpovědí je, že jsme se osobně neznali a on si mohl myslit, že přece vše o manželce musím vědět. Ale hlavní vysvětlení je v tom, že podle předpisů lékař nesmí informovat manžela bez pacientova svolení! Určitě mu žena souhlas nedala. Tento předpis je nutné změnit, protože manželé jsou za sebe v určité míře odpovědni. Bude vůle to udělat? Kdo to asi prosadil?
Dále jsem se z dokumentace dověděl, že předtím v květnu byla manželka poslána na sono břicha k vyloučení aneurysmatu, kdy lékař zjistil silně pulzující abdominální aortu v epigastriu. Při následující návštěvě lékaři řekla, že se domnívá, že to není zapotřebí. Kdyby vyšetření absolvovala, zachránilo by jí to život.
Manželství je založeno na vzájemné důvěře. Po svém infarktu v roce 2006 jsem chodil na pravidelné kardiologické kontroly a vždy ženě poctivě poreferoval, jak dopadly výsledky z biochemie a co lékař konstatoval. Manželkou bylo od smrti stařenek, které ji v podstatě chránily a kterým se se vším svěřovala, velmi zákeřně manipulováno a říkala mi pouze to, co mi směla říci.
Ještě jedna příhoda z našeho života:
V květnu 2006 uplynulo padesát let od smrti mého otce. Řekl jsem ženě, že zajedeme na jeho hrob a že v Jeseníku koupím věnec nebo kytici. Řekla, že kytici uváže sama a šli jsme na zahradu vybírat květiny. Náhle zbledla a řekla, že má křeče v břiše, že musí na záchod. Bolesti pokračovaly, příští den proležela s velkými bolestmi v posteli a následujícího dne ve státní svátek 8. května jsem ji vezl na pohotovost do Jeseníku. Tam jí lékař prohmatal břicho, řekl, že teď řádí střevní chřipka a dal jí prášky proti průjmu s doporučením zajít si příštího dne ke svému lékaři. Tam jsem chtěl ženu ráno odvézt autem, ale řekla, abych jel do práce, že mě tam po volném dnu čeká hodně pacientů, že to zvládne. Později mi její matka řekla, že vzala kolo, aby se o něco mohla opírat a u doktora dlouho čekala, protože byla plná čekárna. Když přišla na řadu, promačkal jí břicho, nic nenašel a zeptal se jí, zda má dost prášků proti průjmu. Žena se asi čtrnáct dní zotavovala.
Teď vím, že to byl infarkt střeva.
Proč tento velmi osobní blog píši? Abych lidem sdělil, jak vypadá manipulace. Chce-li někdo rozbít manželství, aby mohl dědit, jeho slabým článkem je snadno zmanipulovatelná žena. Jen nalézt její slabinu a tou byla manželčina nemoc. Ženin majetek měl hodnotu desítek milionů korun a z opatrnosti se mi k němu přiznala až po roce známosti. Chtěl jsem vzít nohy na ramena, ale bylo mi líto stařenek, které mne měly rády jako vlastního syna.
Je to také o úrovni našeho zdravotnictví - špatný systém a v něm vyhořelí lékaři s velkým počtem přesčasů. Kromě psychosomatiků, kteří jsou v pohodě a mají žně. Pouze pacienta ukecávají, zatím co internisté musí přemýšlet a chirurgy bolí ruce, oči a záda.
Je to také o práci policie, která se nechala předběhnout investigativním novinářem. Rozjede se nyní za dotyčnou ženou a vyzve ji, aby vše zopakovala do policejního protokolu? Její sdělení je klíčové pro objasnění příčiny, proč střelec vraždil. Měla by znova obejít všechny lidi, se kterými byl střelec v kontaktu a položit jim ještě důležitou otázku, zda si jim stěžoval na velké bolesti břicha, hlavně po jídle. Pak by se mohlo jednat o nepoznanou abdominální anginu.
Najde tato žena odvahu tak učinit, či svá slova popře.
V této chvíli je asi odpitváno. Patolog zjistil stav vnitřních orgánů. Pokud byly v pořádku, byly vrahovy pohnutky skutečně psychického rázu. Pokud ale v pořádku nebyly, musí další lékaři určit, jakou chorobou trpěl a jaké bolesti psychické i fyzické prožíval. Střelcovo vraždění nevinných lidí odsuzuji, pohnutky ale chápu. Počet zavražděných lidí musel být úměrný jeho zoufalství z neléčených bolestí břicha. Moje manželka situaci řešila, když jí její rodina, které věřila nakonec vice než mně, přesvědčila k alternativní medicíně. Ta se s oběťmi nemazlí: Musíš se vzdát té špatné medicíny, která tě chemickými léky zabíjí, a my tě přírodními uzdravíme. Člověk je přece schopen sebeuzdravení! Střelec volil jinou cestu.
Srdce manželky se zastavilo 23. prosince 2012 v 02,27 hodin. Obrazovka monitoru životních funkcí ukazovala vodorovné čáry a přístroj začal pípat. Přišla lékařka se sestrou, aby konstatovali smrt. Pokondolovali mi a já je poprosil, zda ještě se ženou mohu zůstat. Držel jsem ji za ruku a ta rychle chladla. Až mi definitivně došlo, že toto je skutečný konec. Sfoukl jsem plamen svíčky, kterou sestra umístila na stolek pro poslední hodiny života, naposledy se na ženu podíval a odešel. Následující den má v názvu Štědrý a lidé se těší, co najdou pod ozdobeným stromkem. Vánoce od té doby neslavím. Vzpomínám na vše pěkné, co jsme spolu prožili a o své ženě nikdy neřeknu jediné špatné slovo.