Ve zprávách jsem četl, že během tohoto měsíce důchodci obdrží svých 5.000 Kč příspěvku a jistě vyrazí, alespoň ti neizolovaní, koupit si něco dobrého do supermarketů. Díky za ně, je tam nejlevněji, jinak by drobní obchodníci vyhnali své ceny pěkně vysoko.

Jsem vdovec, žiji sám a musím vyjít s penzí. Navíc mi kardiolog doporučil každodenní hodinovou procházku. Tři supermarkety jsou na druhém konci města, takže spojuji užitečné s nutným. Moc toho nenakupuji, takže si většinou beru košík. Vozík zabere spoustu místa a pořád bych se musel ohlížet, abych nikomu nepřekážel když s brýlemi na nose hledám a kontroluji datum spotřeby. Mám v povaze ohleduplnost. Samozřejmě mě zajímají slevy, každá ušetřená koruna je dobrá. Potom jdu k pokladně. Většinou stojím ve frontě. Vyložím nákup na posunovací pás, uklidím košík a nachystám si tašku, do které budu nákup rovnat. Prodavačka mi zboží rychle skenuje a já poznávám, že jsem starý a pomalý. Řekne mi cenu a já odpovím, že budu platit kartou. Tak zůstává část zboží vedle tašky a já vytahuji peněženku, najdu v ní platební kartu a platím. Pak dám kartu do peněženky a zpátky do kapsy. Pokladní mi následně dá účtenku na zbytek zboží, které si skládám do tašky. Cítím, že ji zdržuji a zdržuji i ostatní ve frontě. Pokladní je většinou chápavá, jen na nových mladých děvčatech za pokladnou cítím netrpělivost. Tu tuším i na lidech v řadě za mnou. Měl bych se stydět za to, že jsem starý a pomalý. Jsem rád, že se mi zatím netřesou ruce.

Pokladen je v supermarketu více a já přemýšlím o tom, proč není jedna z nich vyhrazena pro staré a pomalé seniory. Pokladní by mohla být jedna z nich a nespěchalo by se. Na každého by se usmála. Je málo pokladních, kteří se dokážou usmát na zákazníka. Je to maličkost, ale udělá to hezký den. Senioři ve frontě před touto pokladnou by se nemuseli stydět za to, že jsou staří a pomalí.

Těším se na těch pět tisíc korun. Koupím si láhev pozdního sběru Veltlínského zeleného, patnáct deka dobrého francouzského sýra a maďarskou čabajku. Přípitkem za vítaný příspěvek poděkuji vládě. Že zadlužíme další generaci? Vybudovali jsme jim blahobyt, mají nám co vracet a přežijí to. Poděkuji vládě i za to, jak úspěšně zvládá druhou vlnu pandemie a pokud by mne políbil koronavirus, že se pro mne v nemocnici najde lůžko s kyslíkem a jako nepotřebný nebudu odložen na oddělení umírajících.

Jsem si vědom toho, že můj blog je netypický pro tento web, kde blogeři soutěží v tom, který z nich nejvíce kopne do Babiše.

Dodatek 6. 10. 2021:
Dnešní článek na aktualne.cz:

Škoda, že nečtou mé blogy vedoucí našich supermarketů. Mohli jsme být první. Mohou to ale dohnat a v létě umístit pro pejsky zákazníků propagační misky s vodou u nákupních vozíků.